MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Antické umění



Athény a Řím,
centra antického světa

Pojem Antika označuje čas a kulturu starověkého Řecka (respektive celé Egejské oblasti) a Římské říše.

Antika trvá od 15.století před naším letopočtem (začátek minojské civilizace na Krétě) až do roku 476 našeho letopočtu (zánik západořímské říše a začátek středověku), ačkoli byl dříve její počátek pokládán do 8.století, do doby vzniku eposů Illias a Odysseia, dnes ji zahajuje období starověké Minojské civilizace.

Epocha dlouhá dvacet století se rozčleňuje na celkem osm dílčích období, od archaické Kréty a Mykén přes tři epochy antického Řecka až po třetí (postklasické) období Říma. Během této doby prodělalo umění dlouhý vývoj, jak to dokumentuje proměna z nejstarších strnulých soch až po dokonalá dynamická sousoší plná emocí.

Antická kultura vznikla v oblasti řeckých ostrovů (Kréta, Théra, Kyklády,...), jižní části pevninského Řecka a na západním pobřeží dnešního Turecka. Největší a nejznámější centra archaické Antiky ukazuje mapka:

Minojská kultura

První civilizace Egejské oblasti se objevila na Krétě, šlo o takzvanou civilizaci Minojskou (název dostala podle krále Minoa známého z řecké pověsti o Theseovi). Centrem Minojské kultury byly ohromné paláce, z nichž největší byl palác v Knossu. Ten byl v průběhu dějin několikrát zničen (například přílivovou vlnou po výbuchu sopky na ostrově Santorini) a obnoven.

Krétu na sklonku druhého tisíciletí před naším letopočtem ovládli příchozí Řekové (Dórské kmeny) a převzali od Minojců mnohé kulturní prvky. Takto vzniklo i takřečené lineární písmo B, nejstarší řecké písmo.

Architektura

Viz samostatný článek Dějiny architektury → Krétsko-mykénská civilizace.

Symboly



Disk z faistu,tabulka s dosud nerozluštěným písmem


Minojská Atlantida

Do Minojské kultury spadá i starověké osídlení ostrova Santorini (původně Théra), který byl významným obchodním centrem starověkého světa. Skutečnost, že většina ostrova skončila pod mořem po výbuchu sopky kolem roku 1640 před naším letopočtem, se stala důvodem, proč nekteří označují ostrov Santorini za bájnou Atlantidu.

Mykénská kultura



Lví brána

Nejstarší památkou osídlení pevninského Řecka je město Mykény rozkládající se na Peloponéském poloostrově. Mykénská kultura je inspirovaná jí předcházející kulturou minojskou.

Do města vede Lví brána v takzvaném kyklopském zdivu (mohutné hradby z velkých přesně opracovaných kamenů). Centrum Mykén tvořilo rozsáhlé sídliště s hradním palácem (vizte obrázek).

Jako nový architektonický prvek se zde nalézá nepravá kupolová klenba - tumulus, vystavěna je tak hrobka nazývaná Atreova pokladnice.

Ve zdejších šachtových hrobech byly nalezeny mnohé poklady od šperků, keramiky a zbraní až po zlaté pohřební masky mykénských králů, mezi něž patří i maska připisovaná králi Agamemmnonovi, který podle Homérovy Illiady vytáhl dobýt město Troju.

Řecká kultura

Řecká kultura tvoří přímý základ pozdější evropské civilizace. Řekové přišli na své dnešní území kolem roku 2000 před naším letopočtem z Balkánského poloostrova. Přišli v několika vlnách, kmenech (Acháiové, Dórové, Iónové) a podrobili si původní řecké obyvatelstvo.

Období antického Řecka se dělí do třech období:

Příchozí kmeny nebyly nijak jednotné. Od matriarchálního společenského systému postupně přešli přes patriarchát a kmenové zřízení až po ustanovení otrokářských městských států – polis.

Řecké náboženství vznikalo ze starých mytologií. Řekové věřili v duchy i bohy, kteří měli sídlit na hoře Olymp. Byly jim přisuzovány lidské vlastnosti a vznikaly mýty o jejich vzájemných sporech, v nichž se chovali jako běžní lidé, jen s mnohem většími schopnostmi. Bohů bylo mnoho, každý měl jiné „zaměření“, staral se o určitou část světa (takzvaný pantheon). Existoval tak Zeus – nejvyšší bůh a vládce bouří, Poseidon, vládce moře, Hádes, vládce podsvětí, Apollon, bůh vědy a umění či Artemis – bohyně lovu a měsíce.

V Řecku existoval kult dokonalého člověka. Člověk měl být zdatný jak po stránce duševní, tak po stránce tělesné, stál ve středu zájmu umění, veškerá umělecká tvorba směřovala k uctívání hrdinů a personifikovaných bohů.

Architektura

Viz samostatný článek Dějiny architektury → Antické Řecko.

Sochařství

Řecké sochy jsou tvořeny podle předlohy, ideu přesnosti ale převyšuje snaha o zachycení dokonalosti. Aby vynikly dokonalé tvary těla, bývají sochy většinou nahé.

Nejprve, v době archaické, byly tvořeny strnulé sochy (archaický výraz) dívek (Koré) a nahých mužů (Kúros). Později byl nalezen přirozenější pohyb těla vyjadřující klid a harmonii (kontrapost – hmotnost těla zatěžuje jednu nohu, druhá je uvolněná).

V době kalsické existovaly dva sochařské slohy:

Sochařství helenistického období má sklon k milosti, smyslnosti, idyličnosti a sentimentalitě, často jsou tvořeny sochy bohyně Afrodíté (Venuše). Poprvé se objevují žánrové výjevy a sochy dětí. Helenismus ovlivnil pozdější římské a renesanční umělce.



Proměna řeckého sochařství v průběhu času:
Archaická (Delfský vozataj), Klasická (Discobolos) a Helenistická (Laokón a synové) socha.

Malířství

Díla řeckého malířství se dochovala pouze na keramice, ta má rozmanité tvary (například amfora – vejčitý tvar se dvěma uchy). Kresba na keramiku se prováděla rytím do nevypálené hlíny, nejdříve šlo o zdobení geometrickým ornamentem, poté přichšlo pokročilejší zdobení:

Řím

Římané byli racionální a praktičtí, vymysleli a zavedli nové typy staveb a nové technologické postupy a prosluli nejen jako výjimeční stavitelé, ale také jako právníci, úředníci a válečníci. Jako vzor Římanům vždy sloužilo Řecko, i když si ho záhy podrobili. Řecké umění bylo do dováženo i napodobováno.

Římané byli rozpínaví, Římská říše obsáhla rozsáhlé území od Británie po Mezopotámii, Středozemní moře Římané nazývali Naše moře. Po celé říši postavili 90 tisíc kilometrů silnic (všechny vedly do Říma, odtud známé přísloví), spoustu viaduktů (silniční most) a akvaduktů (most pro vodu).

Architektura

Viz samostatný článek Dějiny architektury → Antický Řím.

<4>Sochařství

V sochařství Římané napodobovali své řecké vzory, jejich novinkou jsou ale realistické portréty, které se v Římě vyvinuly z pohřebních masek bohatých Římanů až do podoby dodnes známých byst.

Malířství

Úroveň římského malířství dokládají vykopávky z Pompejí, města pohřbeného roku 79 našeho letopočtu pod vrstvu sopečného popela, kde byly odhaleny malované interiéry přepychových vil. Mezi iluzivními barvami nalezneme napodobení mramoru, ornamentální malbu i obrazy krajin pokrývající celou stěnu. Římané používali jak fresky (malba do vlhké omítky), tak mozaiky (obrazy sestavené z malých sklíček nebo keramických dlaždiček), které bývaly jak na podlahách, tak na stěnách domů.

Křesťanská antika



Freska z křesťanských katakomb

V prvním a druhém století našeho letopočtu zažilo svůj rozmach křesťanské hnutí, založené na učení Ježíše z Nazaretu. Křesťanské učení hlásalo novou morálku, rovnost lidí před bohem a spravedlnost na onom světě. Křesťané byli ale zpočátku v římské říši pronásledování a krutě popravování. Nakonec, roku 313, uznal císař Konstantin křesťanství státním náboženstvím. Tím se přiblížil konec starověku, který nastal v roce 476 pádem západořímské říše, načež začal středověk.

V křesťanském umění se objevily nové symboly a nová témata – poslední večeře, ryba, vinný hrozen, pastýř nesoucí ovečku, páv, kotva, pieta a madona, kříž. Nejstarší ukázky křesťanského umění pochází ze stěn římských katakomb, kde se první křesťané scházeli a kam pohřbívali své mrtvé.