MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Antické Řecko

Protogeometrické období

Někdy pokládáno za přímou součást geometrického období, název vychází z typu dekorace na keramice. Nádoby vyráběné hlavně v Athénách v 10. stol.př.Kr., používány nejjednodušší prvky, vlnovky,… později se objevují lidské postavy.

Geometrické období

Výzdoba pokrývala celý povrch nádob a byla bohatší.

Největší rozkvět geometrického období nastal v Athénách 750 př. Kr. Velké městské státy zakládaly obchodní stanice a kolonie v zahraničí, řecká kultura se potkala s Egyptem,Fénicií a národy v Anatolii. Nové kulturní vlivy obohatily domácí styl, vlivem orientu přišlo více naturalsitické ztvárnění.

Objevují se vleké nádoby zdobené nízkýcm reliéfem – socahřství proniká do zdobení keramiky

Archaické období

Daidalské období přechází do archaického – podle charakteru dobové plastiky. Vláda tzv. tyranů (jednotlivců z řad rodové aristokracie), 6. stol – hospodářský rozkvět, rozmach obchodu (kolonie na Sicílii a v jižní Itálii).

Archaické sochařství

KÚROS = Mužské akty ve strnulém, ale vyváženém postoji s jednou nohou nakročenou, hava s mandlovitě stylizovanýma očima a typickou parukou.

KÓRÉ = Sochy žen v athénském oděvu – peplum, později i se spodním oděvěm – chitón

Kromě kúroi a kórei vznikaly i volněji pojaté sochy jezdců a mužů v nějaké činnosti

Architektonicá plastika se vyvíjí spolu s architekturou v nejstarším období řecké kultury (především chármy).

Malířství archaického a klasického Řecka

Přelom v 6. a 5. století – sochaři opouštějí tradiční formy, vznikají životnější díla zobrazující více reálií včetně věrnějšího zobrazení lidského těla, možný vliv z řecko-perských válek.

Roku 480 Peršané dobyli Athény, vývoj umění můžeme pozorovat v Olympii, která byla války ušetřena.

Přísné období, přechod od archaiky ke klasice

Zobrazení člověka v tzv. přísném období, nemíří k jedinci, ale k jakémusi zobecnění. Objevuje se tendence k typizaci, která se projevuje hlavně v pojetí lidské hlavy. Sochaři vstupují do kamenného bloku jednosměrně, sochy jsou určeny pro pohled jen z jedné strany. To umožnily nové postupy propočtů poměrů mezi jednotlivými částmi těla – tzv. kánony, založené na pythagorejské filozofii.

Po řecko-perských válkách se Athény staly středomořskou velmocí. Ve válce zvítězily díky sebeobětování a fungující ekonomice. Politický systém prošel důležitou reformou směrem k demokracii, po předchozích reformách Kleisténových v 6. stol. Př. Kr. vše nyní dokončil Periklés v roce 462 př. Kr. a po uzavření míru se Spartou se stal nejdůležitějším mužem athénské demokracie (ovšem jen ve smyslu jakéhosi garanta, ne autokratického vládce).

Po válce Periklés prosadil několik nutných věcí – stavbu tzv. dlouhých hradem spojující Athény s Pireem, přestavbu athénské akropole. Ta byla vždy centrem oblasti už od mykénské doby a vždy zde stál chrám Athény – jde totiž o místo, kde se Athéna zrodila, a kde také později zvítězila ve sporu s Poseidonem. Poslední chrám zbořili Peršané.

Doba klasická

Začíná přibližně v polovině 5. stol. př. Kr. Je spojena s mnoha vynikajícími osobnostmi zejména z kruhu výtvarných umělců. Nejvíce se dochovaly ukázky sochařství, i když většinou jen v podobě mramorových římských kopií původně bronzových originálů. Mramor má menší únosnost a vyžadoval často přidání různých opěrek a sloupků.

Myrón

Rodák z Eleutherai, přesídlil do Athén, autor údajně mnoha soch, jeho tvorba vrcholila kolem poloviny 5. století, jeho tvorba je ovlivněna přísným stylem.

Polykleitos

Rodák z Arga, vycházel z peloponéských tradic vycházejcících z archetypu kúroi. Zobrazoval především akty atletů, což je zřejmá návaznost na kúroi. Živil se tím, že vytvářel pro řecká města sochy olympijských vítězů. Působil kolem poloviny pátého století př. Kr.

Feidiás

Nejuniverzálnější, široké spektrum soch, narozen v Athénách

Další athénské stavby:

Zlomem v dějinách Athén byla peloponnéská válka, která trvala od roku 431 do roku 404 př. Kr., přičemž vítěznou mocností byla Sparta. Do války zasahovali na straně Sparty i Peršané, což ještě vyhrotili vztah Athén k Persii. Po válce byly Athény zchudlé a klesly z pozice mocnosti na úroveň běžných řeckých měst.

Malířství období klasického neznáme, dochovalo se pouze prostřednictvím červenofigurového vázového malířství. Technika se vylepšovala směrem k dokonalejšímu zobrazení postav a používala silnou obrysovou linku. Pohyby a muskulatura zachycena podobně jako u soch, obrysová linkda ale nedokázala zobrazit prostorovou plasticitu.

Helénismus

Během peloponéské války začala na důležitosti nabývat dynastie panovníků v Makedonii. Země bohatla prodejem dřeva na stavbu lodí oběma válčícím stranám, Makedonie se začala postupně zvětšovat, získala zlaté doly a dále bohatla, až začala ohrožovat i Athény. Athéňané se proti Filipovi II. spojili s Thébany, ale byli poraženi 338 u Chaironeie. Filip nabídl Athénám, že je obsadí, ale výměnou jim ponechá svobodu a vyřídí za ně jejich letitý spor s Persií. Filip byl ale zavražděn a jeho plán uskutečnil až jeho syn Alexandr.

Alexandr (panoval 336-323) vytáhl na Persii 334, zvítězil nad Dáreiem 333 u Issu, 332 dobyl Egypt, 331 zvítězil u Gaugamel a dobyl Persepoli, následovalo tažení do Baktrie, 327 vytáhl do Indie, kde 324 v Pandžábu tažení pro odmítavý postoj vojska skončilo. Alexandr zemřel 323 v Babylónu. Jeho tažení je začátkem nové éry zvané helénismus.

Alexandrova říše se rozpadla na jednotlivé helenizované státy ovládané Alexandrovými veliteli. Mezi říšemi neustále trvaly spory, Nejvýznamější byly Seleukovská říše s centrem v Seleukii v Mezopotámii, později v Antiochii, Egypt se sídlem v Alexandrii, Pergamonské království na severu Malé Asie a ostrov Rhodos.

Ve čtvrtém století dochází v Řecku k výrazným změnám uměleckého cítění. Prim zůstává sochařsství, prosazuje se ale i monumentální malířství. Sochy jsou plně prostorové, pomníkového typu, už nejsou navrhovány jen na jeden pohled.

Lýsippos

Sochař ve službách Alexandra Velikého.

Skopás

Architektonické plastiky, osobité sochy se zachyceným radikálním pohybem dynamického typu, otevřeného do prostoru. Novátorské zachycení prudkých duševních hnutí. Účastnil se významných staveb té doby.

Praxitelés

Zobrazování lidského těla a jeho přirozené stránky, ve své době nejslavnější sochař, vynikal jemností a vytříbeností svých soch, což bylo typické pro kultovní sochy Afrodíté, patrná je však i u mužských postav.

Helenistické malířství

Malířství 4. století je známo i z děl monumentálního charakteru, jedná se zejména o mozaiky z Pelle a nástěnné malby z makedonských hrobek. Známe jména malířů Polygnótos, Mikón, Apollodóros, nemáme je ale spojena s žádnými konkrétními jmény. Konkrétněji známe až malíře z doby Alexandra. Jeho dvorním malířem byl Apellés, který zcela jistě pracoval v hlavím městě Pelle.

Ve Vergíně byly v 70. letech nalezeny hrobky Filipa II. Makedonského (dvojhrobka krále a královny) a Alexandra IV. Makedonského. Freska pochází právě z hrobky Alexandra a jeho ženy Roxany.

Rhodos a tamní sochařská škola

Ostrov vytvořil spolek s Knidem, Kóem a Halikarnassem, stal se největší obchodní mocností a důležitým centrem kultury, neměl ale mocenské zázemí a záhy jeho velikost poklesla.

Umění Pergamonského království – severových Malé Asie, zakladatelem byl Filetaros. Rozkvět království nastal po porážce Galatů (galských kmenů v Malé Asii). Attalos III. ve své závěti odkázal království Římanům, čímž se z Pegamonu stala provincie Asia.


Související články


Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.