MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Předrománské umění západní Evropy

Germáni, kteří ovládli Římskou říši, přijali křesťanství - nejprve v ariánské formě, zatímco běžné obyvatelstvo bylo katolické. Situace se změnila, až když francký král Chlodvík přijal západní křest z rukou svatého Remigia.

Snaha navázat na římské kulturní dědictví byla zpočátku marná, byly časté války. Většina panovníků se snažila na Řím navázat, jejich výsledky v podobě bazilik podle vzoru sv. Petra ale postrádaly stylovou vytříbenost a monumentalitu.

Iroskotské mnišské umění

Nejzajímavějším kulturním produktem tohoto období jsou rukopisy iroskotských mnichů zakládaných na britských ostrovech sv. Kolumbou. Kláštery byly odlišné od běžných, šlo spíše o soubory poustevnických chat. Nejstarší jsou v Derry a Durrow. Příklad Kolumby následovali další mnihy a zakládali kláštery v neosídlených místech britských ostrovů. Mnich Kolumban odplul roku 590 na pevninu, kde založil klášter ve Vogézách a stal se jedním z kristiátorů Evropy. Nakonec se usadil v Bobbiu v severní Itálii.

Irští mniši se setkávali s misionáři vyslanými z Říma. Ty vedl kněz Augustin, který se usadil v Canterburry spolu s Teodorem z Tarsu. Tato misie byla šiřitelem středomořské kultury, která stále ještě vycházela z atiky.

Konec irské mnišské kultury je spojen s nájezdy Vikingů, kteří začali pustošit britské ostrovy od poloviny 8. stol. Na konci století museli mniši opustit kláštery v Lindisfarne a v Ioně, posléze zůstali jen v Kells, až zanikli zcela.

Karolinská renesance

Francký král Karel Veliký pochopil všechny znaky křesťanského života a chtěl vytvořit křesťanskou říši srovnatelnou s Byzancí (nechtěl ale narušit její hegemonii). Jeho otec Pipin Krátký byl pomazán v Římě papežem, Karel Veliký byl pak v roce 800 korunován císařem (bez svého záměru, korunu mu dal papež, Karel to ale vnímal jako ponížení své moci), což se stalo do budoucna zásadou – kdo chtěl být císařem Západu, musel být korunován v Římě papežem.

Karlova říše byla spíše volným konglomerátem podřízených území a panovník byl nucen všude osobně udržovat poslušnost, jádro státu proto tvořily císařské falce (opevněné dvorce), z nich nejdůležitější byly Cáchy (Aachen), kde bylo hlavní sídlo dvora.

Otónská renesance

Karel Veliký svou říši rozdělil mezi své tři syny, kteří ji pak dělili dále, až z ní zbyla jen jednotlivá vévodství. Na počátku 10. stol. se mocenské centrum Západu přesunulo na území Saska, ke Jindřich Ptáčník získal titul německého krále a současně se stal zakladatelem otónské dynastie. Otto I. získal v Římě císařský titul a stal se obnovitelem západořímské říše, jelikož vytvořil Svatou říši římskou národa německého. Období otónské dynastie je někdy nazýváno ot)onskou dynastií – podobně jako u karolinskou renesance. Prostřednictvím sňatku Otty II. s byzantskou princeznou Teofanou se navíc dostřední Evropy dostal přímý vliv Bynace.

Rukopisy


Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.