Rané křesťanské umění

Římské náboženství neponechávalo příliš prostoru pro domácí zbožnost, proto již poměrně záhy začalo přejímání nových náboženských proudů. Úspěšné v tom byly především kult bohyně Isis a východní monoteismy – mithraiusmus z Íránu a křesťanství z Palestiny. Už však nešlo o původní Kristovo učení, ale jako učení sv. Pavla, který jej chápal už jako náboženství oddělené od judaismu. Původně šlo o záležitost chudých vrstev, lidé se sdružovali do křesťanských obcí. Později začalo být populární i mezi bohatšími vrstvami, které také financovaly první křesťanské umění.

• Trojský kůň freska s Pompejí – těžko čitelná ,až impresionistická malba vytvořená skvrnami, zcela postrádá rysy klasického umění, je až jeho protikladem - zřejmě jde o skryté projevení křesťanské víry v umění.
• Sloup Marca Aurelia – průčelní zobrazení lidí, dekorativnost, autor mohl být také skrytým křesťanem.

Příklon Římanů ke křesťanství se začal projevovat nejprve způsobem pohřbívání. Kvůli víře ve vzkříšení se pohřbívaly neporušené ostatky do země pod stříšku z kamene a dřeva, později do dřevěných truhel a kamenných sarkofágů. Na hřbitovech došlo brzy místo, pohřbívalo se i za hradbami, když nestačilo místo ani tam, začaly se budovat katakomby. Tam se pohřbívalo do nik ve stěnách. Katakomby nikdy nesloužily jako útočiště před pronásledováním, jen se tam konaly zádušní mše a každoroční vzpomínky na zemřelé.

• Malířská výzdoba katakomb – liniové kresby na bílém pozadí, aby byly vidět i při sporém osvětlení olejových lamp.
  • Kubikulum „O“ v katakombách na Via Latina – panelování, jednoduché obrazy zvířat, vše liniové kresby na bílém pozadí, křesťanská tématika. Hrobové místo = loculi, místo pro sarkofág = arcosolium
  • Malby z katakomb sv. Petra a Marcellina – výjevy z příběhu o Jonášovi, Noemově ve velmi zjednodušené podobě. Postavy zobrazují adorační gesto rozpřažených rukou s dopředu obrácenými dlaněmi.
    • Kristus mezi sv. Petrem a Pavlem, pod nimi beránek Boží na návrší, z něhož vytékají čtyři rajské řeky, kolem něj čtyři staří římští světci. Křesťanská symbolika.
      
• Štuková výzdoba katakomb – výzdoba známá jinak z římských paláců.
• Dura Europos – v roce 265 zde byl vybudován násep na obranu před Parthy, pohřbil řadu domů včetně synagogy a domu křesťanské obce – běžný větší dům, dvě místnosti propojeny do větší svatyně, k tomu zde byla místnost ke křtění (baptisterium). Na zdech mnoho maleb – Tři Marie u Kristova hrobu, Kristus kráčející po vodě,…)
  • Synagoga z Dury Europos – figurální ikonografická výzdoba, k východu je orientovaná stěna se schránkou na Tóru. Synagogy i křesťanské svatyně jsou budovány podle vzoru Šalamounova chrámu.
• Kostel S. Constanza v Římě – kostel Sv. Konstancie (dcera Konstantina) vytvořený z jejího mauzolea, přidány malby a mozaiky.
  • Kristus stojící na skále, ze které vytékají čtyři rajské řeky, předává Zákon sv. Petrovi a po levici má sv. Pavla. Kristus ještě nemá typický charakter pozdější doby – zde mladík se zlatými vlasy.
  • Další náměty, napohled profánní, avšak s alegorickým křesťanským smyslem – z vinné révy jsou odváženy hrozny, opice (pohani) révu kradou, vozka je odhání bičem.
• Bazilika v Acquileji – z hlediska křesťanství byla Říše rozdělena na patriarcháty, jedním z nich byla Acquileia. Dochována podlahová mozaika s příběhem Jonáše a vyobrazenými mořskými živočichy.
• Kristus vyučuje apoštoly – mozaika z kostela S. Pudenziana v konše apsidy renesančně přestavěněné stavby. Antická mozaika s křesťanským motivem. Ježíš s apoštoly a třemi Mariemi, za nimi panorama Golgoty s velkým zlatým křížem (který tma skutečně stál). Na nebi jsou čtyři symboly evangelistů z apokalypsy sv. Jana. Zlatá je i Kristova svatozář a její odlesky na jeho šatě i na šatě okolních postav. Kristuv je už kanonický (po Nikajském koncilu) – 33 letý muž s tmavými vlasy a plnovousem. Proporce postav jsou ryze antické, způsob provedení je také antický. Kolem roku 400.
  
• Bazilika Santa Maria Maggiore v Římě – 432 – 440, kazetový strop 1500. Dobová mozaiková výzdoba na triumfálním oblouku. Pod bazilikálními okny další mozaiky s výjevy ze Starého zákona. Mnohapostavové výjevy s postavy malého měřítka. Kvůli tomu jsou změněny proporce – výrazné ruce a hlavy. Mnohé postavy z anfasu, mírná dekorativnost a zejdnodušení. Dílo spěje k byzantskému umění.
• Kristus jako dobrý pastýř – kol. 200, Kristus jako krásný mladík, na ramenou nese ovci. Přejatý antický typ sochy.
• Pozdně římský sarkofág s bojovou scénou – sarkofág římského vojevůdce, triumfální charakter scény, oslavován triumf smrti a přechodu do posmrtného života, generál je tedy skrytě zachycen jako křesťan.
• Sarkofág Ludovisi – umírající vojevdce v oslavné triumfální póze, také oslava člověka přecházejícího do posmrtného života.
• Tzv. teologický sarkofág – manželská dvojice v portrétu uprostřed, kolem dva pásy s výjevy z Bible, které jsou ale poskládány chaoticky s ryze dekorativním záměrem.
• Sarkofág Junia Bassa – 389 – scény z Bible odděleny od sebe vloženými sloupky – výjevy jsou tak uspořádány cyklicky, scény na sebe obsahem navazují. Tento princip je pro křesťanství typický, používaný je i na středověkých deskových obrazech a na katedrálách.
  
• Sarkofág císařovny Heleny, matky Konstantina – bez křesťanské výzdoby – římští jezdci s barbarskými zajatci ve vysokém reliéfu. Je možné, že byl využit starší sarkofág z antoninské éry.
• Sarkofág Konstancie, dcery Konstantina – červený porfyr, asi 354, jen skrytě křesťanské výjevy - zobrazení dětí.