Doba bronzová

Kykladské idoly

Středomořské kultury mají počátek v kultuře minojské Kréty. Těsně před ní se objevuje kultura na Kykladských ostrovech (Kykladské idoly – stylizované drobné sošky, 3. tis. př. Kr.).

• Figura ve tvaru houslí – vysoký stupeň geometrické stylizace lidské postavy, drobné rytí doplňuje tvar
• Hlava z Amorgu – vrchol možnosti geometrické stylizace kykladské kutury. Srovnat lze jen s některými sochami moderního umění 20. stol.
• Hráč na harfu

Minojská kultura

Kolem roku 2000 př.Kr. dostal model rozvinuté krétské kultury svoji definitivní podobu, Země byla ovládána vládi obývajícími paláce. První palác (Knóssos) objevil Sir Arthur Evans, částečně jej obnovil a nazval krétskou civilizaci minojskou podle legendárního krále Minoa. Kultura byla v kontaktu s Egyptem (zpodobnění gryfů, pojetí výzdoby stěn – fresky, polychromované sádrové vlysy). Paláce poničil výbuch sopky na ostrově Santorini 1650 př.Kr. Tamtéž byly nalezeny zbytky minojské kultury včetně kamenných domů kolem paláců (kamenné zdivo vyztužené dřevem), palácová kultura tak zřejmě byla současně kulturou městskou. Výbuchem sopky kultura upadla a byla porobena mykénskou kulturou. Minojci pak zřejmě pracovali jako umělecké a řemeslnické síly.

• Palác v Knóssu – původně dřevěné sloupy a kamenné překlady, Evans jej částečně zrekonstruoval, dřevo nahradil betonem. Estetika výrazně barevných sloupů, fresky na zdech (malba do vlhké štukové omítky), vysoký hygienický standart (koupelny, splachovací wc). Složitá struktura, palác se postupně rozšiřoval do podoby složitého labyrintu.
• Trůnní sál v Knóssu – zrestaurován do původní podoby. Lavice a alabastrový trůn v ose souměrnosti barevné freskové výzdoby s gryfy (lví tělo s ptačí hlavou).
• Krétské nástěnné malby – technika klasické fresky importována z Egypta, většina maleb pochází z období 1600 – 1400 př.Kr. (po výbuchu sopky). Barevná škála je omezena na tóny sytě červené, modré, zelené a žluté. Rozměry kolísají od monumentálních až po miniatury.
• Freska bílé lilie na zahradě – kolem 1600 př.Kr., z vily v Amnisu u Knóssu, dekorativně stylizovaný naturalistický základ, vyumělkovanost, zaměření k vyšší formě estetiky.
• Král a velekněz z Knóssu – kolem 1500 př.Kr. Nízký sádrový reliéf následně barevně vyzdobený. Představuje mladého krále, jak kráčí s péřovou korunou květinovou zahradou. Spojitost s Egyptem – tělo en face, hlava a nohy z profilu, anatomické detaily ale odlišné.
• Hlava krétské dámy z Knóssu – zvána Pařížanka (líčení). Minojci nebyli řecké, ale obecně středomořské etnikum.
• Miniaturní freska s olivovníky a tanečnicemi – Knóssos 1450 př.Kr., téměř impresionistická metoda zobrazení davu diváků – muži naznačeni skvrnami hnědé, ženy bílé barvy.
• Delfíni – Knóssos , 1600 až 1450 př. Kr. – stylizované naturalistické zobrazení. Freska původně umístěna v megaru královny.
• Freska na téma býčích her – 1500 př.Kr., Býk byl zřejmě významné a symbolické zvíře.
• Sarkofág z Hagia Triady – kolem 1400 př.Kr., alabastr pokrytý polychromovaným štukem. Zobrazeny ženy nesoucí oběť k oltáři ve formě dvou seker (labrys), doprovází je muž hrající na lyru.
• Býčí hlava z Knóssu – monumentální štukový reléf, naturalistický základ + abstrakce ve formě uhlazování tvarů do plynulých křivek.
  
• Keramika – V Knóssu se nalezlo velké množství keramiky – velké zásobnice na potraviny (asi jeden metr, jednoduchý plastický geometrický dekor), menší (nápadně barevně zdobené, obdobně jako fresky) byly součástí výzdoby interiéru. Nápadná barevnost, geometrický dekor (spirály a vlnovky).
• Nádoba z Faistu – 1900 až 1700 př.Kr., tmavá barva s malbou ryby. Naturalismus zvýrazněný geometrickou stylizací (podobně jako dnešní dětské knihy). Spirály a vlnovky.
• Váza s chobotnicí – kolem 1500 př.Kr., doklad mořského stylu vázového malířství, živý naturalismus se zcela typicky pojí se skvělým smyslem pro dekoraci. Chobotnice má až roztomilý výraz.
  
• Nádoby palácového typu – objemné zásobnice, formálnější vzory se symbolickými významy (labrys).
• Pozdně minojské vázy – dekor převzatý z nástěnné mlaby, stylizace a zjednodušení, spirála se stává dekorem sama o sobě. Kombinace černé obrysové kresby s terakotovým podkladem.
• Krétské sochařství – drobné plastiky, tomu odpovídají i materiály – slonovina, bronz litý technikou na ztracený vosk, drahé kovy, terakota; kámen je užíván spíše výjimečně.
• Rhyton v podobě býčí hlavy – Knóssos 1500, vyřezaná ze stealitu, zlacené rohy a oči z křišťálu. Snaha pomocí linií a bodů zpodobnit srst. Opět stylizovaný naturalismus.
• Bohyně s hady – kolem 1600, malé sošky, různé materiály – polychromovaná fajáns, polychromovaná keramika, slonovina doplněná zlatem.
  
• Drobné sousoší s motivem býčích her – 16.stol., odlité technikou na ztracený vosk.
• Sošky muže a ženy – přesvědčivé zobrazení šatů, doplňků i svalů a gest.
• Dva poháry z Vafia v Lakónii – kolem 1500 př.Kr., jeden z nejkrásnějších zobrazení prudkého pohybu v dějinách umění. Býk zde útočí na lovce, krétská kultura nezpodobňovala útoky lidí na zvířata, válečné scény ani lidi se zbraněmi.
• Váza s ženci z Hagia Triady – 1600-1500 př.Kr., stealit.
• Pozdně minojské sošky bohyň z Gazi – 13.stol Př. Kr. – pálená hlína, období po pádu minojské moci, naturalismus byl vystřídán prostými schematizovanými tvary s cylindrickou spodní částí těla, celkově jsou sošky podobné mykénským.
• Zlatnické umění – drobné plastiky z drahých kovů – dvojbřité sekery, dvojice včel, přívěšek z Aiginského pokladu.
• Disk z Faistu – pálená hlína, z obou stran pokryt dosud nerozluštěným hieroglyfickým písmem.

Mykénská kultura

Kultura etnických Řeků vzniklá souběžně s minojskou kulturou, nazývaná podle hlavního sídla – Mykén, které objevil Heinrich Schliemann. Mykéňané byli lovci a válečníci, museli se bránit útokům měně vyspělých kmenů a válčili i mezi sebou. Sídla byly opevněné celky s paláci podobnými krétským zvaná tvrze nebo hrady. Na mnoha místech jader mykénské kultury později vznikla klasická antická města.

Důležitým stimulem pro mykénskou kulturu byl kontakt s minojskou kulturou.

• Mykény - kyklopské zdivo (velké, nasucho kladené kameny), kamenictví a sochařství bylo v Mykénách na vysoké úrovni. Pohřební okrsek oddělen od zbytku města, v něm objeveny největší poklady.
• Lví brána v Mykénách – brána v kyklopském zdivu zdobená monumentální plastikou dvou lvů stojících kolem sloupu s podstavcem. Zvířatům ale chybí hlavy a lví hlavy by se do prostoru plastiky zřejmě nevešly, pravděpodobně šlo tedy o postavy gryfů. Stylizace postav je krétská, velikost mykénská.
  
• Nestorův palác v Pylu – megaron, pozdní doba mylénská, 1200 př.Kr., struktura podobná minojské, sídlo je ale obehnáno hradbami. Koupelna s terakotovou vanou dokládá vysoký hygienická standart.
• Agamemnonova maska – 13.stol.př. Kr., stylizovaná zlatá maska neznámého mykénského panovníka.
  
• Pohřební diadém – stylizované zlaté lístečky připojené k základně, vše pokryto geometrickým vzorem.
• Zlatý pohár z nekropole v Peristei – motiv nekonečné spirály.
• Bronzové dýky z Mykén – 16. stol. Př.Kr. – technika niello – do prohlubní v základním kovu jsou nasypány granule jiných kovů a roztaveny. Zde je niellem vytvořen motiv loveckých scén.
  
• Dvě bohyně a božské dítě – drobná plastika ze slonoviny, živost a stylizace minojských prací, pravděpodobně krétský import.
• Mykénské idoly – 13. stol. Př.Kr., terakota, hrobní výbava, primárně jednoduchá stylizovaná podoba (nevychází z naturalistické předlohy).
• Mykénské malířství – vázáno na minojské fresky a malby na vazách, z postav je ale jasná řecká etnická příslušnost.
• Váza s bojovníky z Mykén – 13.stol.př.Kr., vznik těsně před trojskou válkou, zobrazuje pochodující vojáky. Vojenské scény jsou v Mykénách běžné.
• Mykénské vázy z pozdního palácového období – kolem 1200 př. Kr., stylizovaný rostlinný dekor, chobotnice formálněji symetricky geometrizovaná.

Řecká tradice spojuje zhroucení mykénské kultury s vpádem řeckého kmene Dórů, kteří přinesli užívání železa a zcela odlišné pohřební zvyky i způsob života. Postupně ovládli mykénská centra a postupně osídlili celé pevninské Řecko a pobřeží Malé Asie. Období po pádu mykénské kultury se vyznačuje minimem archeologických nálezů kulturní hodnoty.