MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Opěrný systém gotických katedrál

Gotická architektura přišla s geniální novinkou - skeletovým konstrukčním systémem. Díky němu mohly vzniknout stavby nesené jen tenkými sloupy oddělujícími velké prosklené plochy vitrážovaných oken. Stavby vrcholné evropské gotické architektury proto působí tak lehce, jako by byly postaveny ze světla samotného.

Gotický skeleteový systém vznikl postupným pokusným vývojem z románského slohu. Zní to primitivně, ale architekti se prostě snažili postavit co možná největší a nejvyšší chrámy s maximálními plochami oken. To vedlo k problémům - sloupy musely unést velké zatížení, síly vznikající vahou a pnutím klenby je navíc odtlačovaly do stran. Stavitelé na tyto problémy reagovali a postupně nalezli dokonalou formu vnějšího opěrného systému.

Vnější opěrný systém přenáší vodorovné síly klenby pomocí opěrných oblouků na vedlejší řady sloupů, které se už z větší části nachází mimo vnitřní prostor stavby, nejsou tak na očích a mohou být výrazně masivnější, než jak je tomu dovoleno u těch vnitřních.

Prvky opěrného systému

Gotický opěrný systém funguje na jasně čitelném hierarchickém principu - síly vznikající vahou a rozepětím jednoho prvku jsou převáděny do prvků následujících:

opěrný systém opěrný systém

Vzedmutá valená klenba A vytváří šikmo působící sílu, kterou je možné rozložit na svisle a vodorovně působící části. Z jednotlivých polí ji přebírající klenební žebra B.

Z žeber je svislá složka síly svedena do tzv. svazkových příporových sloupů C - kažé žebro je podepřeno vlastním sloupkem, příporou. Sloup je tedy tvořen mnoha natěsnanými sloupky, příporami.

Vodorovnou složku síly přebírá opěrný oblouk D, který ji přesouvá do opěrného pilíře F. Síla se tím dostává níže a je ještě jednou rozdělena na svislou a vodorovnou část, takže ta vodorovná, která činí stavbě potíže, je opět o něco menší. Vnější oěprné pilíře se již nachází mimo interiér stavby, takže na ně nejsou kladeny takové estetické nároky a mohou tak být tak masivní, že jsou schopny se s oběma složkami síly vyrovnat. Čím je totiž sloup masivnější a těžší, tím větší síly dokáže přenést. Proto jsou pilíře obvykle opatřeny ještě fiálami E- věžičkovitými nástavbami, které zvyšují jeho hmotnost.

Stabilitu stavby v opačném směru, než v jakém je orientován opěrný systém, pak zajišťují rozpěrné oblouky G mezi jednotlivými sloupy - pokud by na jeden sloup zapůsobila nějaká nečekaná síla ve směru kolmém na opěrný systém, nic by ho nedrželo a stavba by se zhroutila. Díky rozpěrným obloukům se o toto nečekané zatížení podělí všechny sloupy, účinek síly se vydělí jejich počtem a nebezpečí, že by katedrála utrpěla, je tak nepoměrně menší.