MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Vznik českého státu dle Dušana Třeštíka

V době stěhování národů přišlo do Čech několik slovanských kmenů – Čechové (střední Čechy, Levý Hradec), Charváti (východní Čechy, Libice), Lučané (severozápad), Děčané (okolo Děčína), Litoměřici (okolo Litoměřic), Pšované (okolo Mělníka) a další. Postupně získali převahu Čechové a stali se vládnoucím subjektem v celých Čechách.

Tolik oficiální, ve školách vyučovaná teorie. Ale! Podle historika Dušana třeštíka bylo všechno jinak.

Dušan Třeštík
(1.8. 1933 - 23.8. 2007)

Dušan Třeštík byl český historik a publicista. Vystudoval historii a archivnictví na UK, působil v Historickém ústavu Akademie věd České republiky a specializoval se na dějiny raného středověku ve střední a východní Evropě a na filosofii dějin.

Takže:

O rané historii Slovanů toho víme jen velmi málo.

Dle archeologických nálezů usuzujeme, že Slované žili původně ve Skýthii. Existovaly tam tři rozdílné slovanské kmeny. (Vzhledem k tomu, že o nich víme jen díky archeologům, znamená slovo "rozdílné", že vyráběli různé hliněné hrnce.) Ve skýthi tedy žili:

Z kronik jsou ale doložené jen dvě vlny slovanských nájezdů do zbytku Evropy. Zdá se, že Antové podnikali jen drobné nájezdy do Byzance a časem podlehli Avarům či Chazarům. Nu co, naši předci to nebyli.

Příchod na naše území

Veškeré informace o dění na našem území v době raného středověku máme z kronik okolních vyspělejších zemí, jakými tehdy byly Itálie, Byzanc a Francká říše. Rozhodně to ale není žádná záplava informací. Víme prakticky jen toto:

Skýthie

Stěhování národů podle Dušana Třeštíka nebylo postupné pronikání malých skupinek obyvatelstva, nýbrž jednorázová vojenská akce. Z mnoha míst Evropy totiž pochází zmínky, že z východu najednou dorazila bojovná horda barbarů. Je tedy možné, že takovéto přesuny obyvatelstva skutečně měly své vůdce - praotce.

Jednotné Čechy

Říp

Co na to naše veleznámá hora Říp, na které měl stanout Praotec Čech a pronést svou slavnou větu? Výrazná čedičová kupa byla přibližně do 7.století skutečným centrem slovanského osídlení Čech, pověst o praotci Čechovi ale může být jen jakýmsi zakladatelským mýtem ustanovujícím právo knížete na zemi, jako je tomu třeba v případě založení Říma. Staří Čechové si zkrátká vymysleli důkaz, že jim to tu všechno patří.

Je ale velice pravděpodobné, že slovanské osídlení České kotliny bylo vždy jednotné. Proč? Máme tyto důkazy:

Původ více kmenů

Kde se tedy vzala idea spousty kmenů?

Říká se, že historii píší vítězové. To je možná pravda, rozhodně ale historii píší kronikáři. A skutečně - o několika kmenech vypráví jen Kosmas. Ve své kronice vypráví o tzv. Lucké válce, kde se utkali lucký vládce Vlastislav a český vojevůdce Týr, převlečený za knížete.

Jenže. Takovéto motivy se ovšem nalézají v eposech a legendách prakticky celé Evropy. Pravděpodobně se tady totiž jedná o (záměrné) zkreslení a časové překroucení skutečnosti, podobné zkreslení obsahuje Píseň o Rolandovi (kde byli Baskové nahrazeni Saracény) i Píseň o Nibeunzích (kde spolu vystupují postavy, mezi nimiž leží i 200 let historie).

Křest

A další jenže. Myšlence jednotnosti Čech se poněkud vymyká zahraničními kronikami doložená skutečnost, že roku 845 se v bavorském Řezně, kde bylo biskupství, nechalo pokřít jakýchsi 14 českých knížat. Důvod byl jasný, nechali se pokřtít zřejmě jen proto, aby východofrancký král Ludvík Němec přišel o záminku k napadení Čech. Toho to ale nijak nerozházelo a o 19 měsíců později napadl Moravu. Křesťanství ovšem ona knížata nejspíš přijala jen naoko, oficiálně, jako se tomu stalo roku 1600 na Islandu, kdy celý Althing (islandský parlament, nejdéle fungující politická instituce na světě) přijal z politických důvodů křesťanství, ale zároveň nechal každému svobodnou vůli v tom, kterému bohu bude v soukromí skládat oběti.

Tato událost je ale jediná věc, kterou o nich víme; první historicky doložený český kníže byl pan Bořivoj, a ten se nechal pokřtít až roku 883 na moravském Velehradě.

Co s tím? V souvislosti s číslem 14, tedy současným počtem krajů ČR, se nabízí myšlenka jakýchsi nižších knížat, správců jednotlivých oblastí Českého knížectví. To nepřímo dokládá i tzv. Geograf bavorský, francký latinsky psaný spis přibližně z roku 850, který vypočítává kmeny na sever od Dunaje. Jmenuje také kmen Becheimare (tedy Boehaimy, tedy Čechy), kterému přisuzuje 15 civitates (sídlišť, tedy měst, hradišť či hradů).

Je tedy docela dobře možné, že oněch 14 knížat bylo podřízeno jednomu člověku, snad vyššímu knížeti z Přemyslovského rodu.

Problém knížecího seznamu

Jak už bylo řečeno, první historicky doložený kníže byl Bořivoj. Před ním mělo vládnout sedm knížat z rodu Přemysla Oráče, o kterých jistě slyšel každý, kdo měl někdy ve škole vlastivědu: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít.

Ale jak tvrdil pan Třeštík, tento seznam může být jen jakýmsi uváděcím katalogem, podobným, jaký se užíval například v Sasku a Skotsku k uvádění a nastolování králů, tedy jakýsi oficiální rodokmen.

Historickou věrohodnost seznamu snižují přinejmenším první dva knížata – Přemysl a Nezamysl, jejichž jména jsou si vlastně opakem, podobně jako tomu je u polobožských dvojčat Herakla a Ifikla či u titánů Promethea a Epimethea.

Křest

K seznamu se váže ještě jedna teorie. Podle historika Vladimíra Karbusického jsou ale legendární jména prvních přemyslovců jen špatně pochopeným útržkem staroslověnského textu adresovaného Frankům. Slova Krok’ kazi Tetha, lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, lze totiž přeložit jako: Zastav své kroky, Tetho (oslovení západních sousedů, možná z názvu Teutoni) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme. otázkou samozřejmě zůstává, jak se stalo, že byla tato věta zaměněna se seznamem prvních Přemyslovců.

Roku 883 je kníže Bořivoj na moravském Velehradě pokřtěn arcibiskupem Metodějem, čímž začíná skutečná kristianizace a současně i doložená historie České kotliny.


Zdroje