Nejstarší obyvatelé Itálie neznámí jménem, kolem r.100p.l. kmeny – Italikové, na dolním toku Tibery jmen Latinové – nízká úroveň, pastevectví,
Na jih a Sicílii přišli Řekové (obchodovali i bojovali s Etrusky), na sever a střed.
Z východho středomoří, vyspělá kultura, kamenná města, kovy, písmo
pol.8.stol.p.l. – město Roma (podle Římanů Romulus - 753), 7 bájných králů, ve skutečnosti Etruskové, každý se nějak zasloužil o město: odpad – Cloaca maxima, Servius Tulius – rozdělení obyvatel na centurie (100lidí) – shromáždění, hlasování), Tarquinius Superbus – krutý, vyhnán, 509př.n.l. – republika
509 – 130 př.n.l. V čele Senát (300 členů, nejprve jen patriciové) a dva konzulové volení na rok – velitelé vojska výkonný orgán senátu, ve výjimečné situaci na půl roku diktátor s neomezenou mocí. Tribun lidu hájil zájmy plebejců, kvestor se staral o finance, censor odhadoval majetek a dohlížel na úředníky.
Volné obchodnické náboženství (dávám abys dal), nejvyšší kněz – pontifex maximus dohlížející na svátky a obřady.
Svobodní občané – dvě skupiny – patriciové (potomci dávných vládců, veškerá práva) a plebejci (prostí příslušníci rodů, zpočátku bez práv). Plebejci se bouřili, bez nich Řím nemohl existovat, několikrát secese – odchod, patriciové ustoupili > tribun lidu (ve funkci nedotknutelný), písemné zákony dvanácti desek, nakonec zrovnoprávnění s patricii.
Podle majetkového dělení a zařazení do vojska – jezdci = bohatší občané > nižší úředníci.
509 – Řím jen malé město, války se sousedy (Etruskové), postupná převaha, na sever - Kelti - 387 dobyli Řím, po výkupném odešli. Poté Římané ovládli celou střední a severní Itálii, na jihu se setkali s Řeky, ti si najali Pyrrha, Řím nad ním vyhrál až potřetí, 275 dobyl celou jižní Itálii.
1. válka (264-241) – boj o Sicílii, Řím lepší na souši, Kartágo na moři. Nakonec Římané postavili loďstvo a vyhráli, ze Sicílie provincie, vznikly dvě třídy obyvatel – Římané (úřady, volby, nedotknutelnost v provinciích) a obyvatelé provincií, kteří platili daně a neměli občanská práva.
2. válka (218-201) – boj o Hispanii, do Itálie vtrhl přes Alpy Hanibal, Řím poražen u Trasimenského jezera i u Cannae, Hanibal se bál zaútočit na Řím, Scipio sestavil armádu a zaútočil na Kartágo, Hanibal se musel vrátit, u Zamy prohrál, Kartágo se vzdalo, nesmělo mít loďstvo a začít válku bez souhlasu Říma.
3. válka (149-146) – Kartágo se vzpamatovalo, Řím se jej rozhodl definitivně zničit (cenzor Cato), oblehli Kartágo, po třech letech bylo dobyto a zcela zničeno.
Římané tou dobou také ovládli Řecko a pronikali do Malé Asie, zcela ovládlo západní středomoří.
Z provincií se dostala spousta peněz a potravin, z Řecka i kultura.
Původní úřady nedokázaly řídit tak velkou říši.
Armáda byla složena jen z Římanů, nebyli žoldnéři, rolníci se nemohli starat o pole, statky skupovali bohatí (latifundie), bohatli dál a ovlivňovali politiku, chudí si nemohli dovolit zbroj, Řím přicházel o armádu.
133 – tribunem lidu se stal Tiberius Gracchus – navrhl maximální možnou rozlohu půdy patřící jednotlivci, zbytek měl být rozdělen bezzemkům, byl ale zavražděn. Za 10 let chtěl zákon obnovit jeho bratr Gaius, byl ale také zavražděn. Politickými vraždami skončila první republika.
130 – 31 – politcké problémy se nevyřešily, bylo třeba změnit vládní systém.
Bezzemci se živili prodáváním volebního hlasu, vytvořily se dva politické tábory – optimáti (boháči, nechtěli nic měnit) a populárové (taky bohatí, ale chtěli změny), jako jediné řešení se ukazovala vláda jedince.
Optimáti měli převahu, ale znemožnili se po bojích s Numidií (král Jugurtha) – nechali se uplácet, na což přišel populár Marius a rychle zvítězil. Porazil i Germánský vpád do Itálie.
Marius využil postavení a zavedl placenou armádu, která se stala hlavním politickým činitelem., snažil se trvaleji získat moc, stal se 3x konzulem. Proti se postavili optimáti.
Začala občanská válka, vyhrál optimát Sulla, chtěl moc, nechal se zvolit doživotním diktátorem. Vymyslel proskripce – seznam protivníků, vydaných na nemilost lidu.
Sulla po čase odstoupil, proti Římu povstali porobení „spojenci“, chtěli občanská práva, byli poraženi, ale práva jim udělena byla.
72 př.n.l.- Spartakovo povstání otroků, po dvou letech potlačeno (Crassus).
60 př.n.l. se tři muži – Pompeius, Crassus a Caesar - dohodli, že si navzájem pomohou.
Dostali se do vyšších úřadů, začaly mezi nimi spory, Crassus (velitel vojsk) byl zabit v Sýrii. Caesar dobyl celou Galii, velice zbohatl. Pompeius přiměl senát, aby C.rozkázal návrat, C.se vrátil ale i s armádou (před Rubikonem: Alea iacta esta). Pompeius utekl a v Řecku sebral armádu, u Farsalu prohrál, utekl do Egypta, kde ho zabili a poslali do Říma jeho hlavu. To vzal Caesar jako záminku a vytáhl do Egypta. Zamiloval se Kleopatry a neudělal z Egypta provincii.
Caesar začal s reformami, stihl ale jen udělat solární juliánský kalendář. 15.III.44př.n.l. byl zavražděn přívrženci republiky. Okamžitě vznikl
Ve druhém triumvirátu byli Antonius, Lepidus a Octavianus. Dosáhli chtěných úřadů, ale pak se rozešli. Lepida vystrčili do Afriky, Octavianus zůstal v Římě a Antonius se v Egyptě zamiloval do Kleopatry. Octavianus se senátem vyhlásili Antoniovi válku. Střetli se v Řecku u Aktia, Antonius utekl do Egypta, spáchal s Kleopatrou sebevraždu.
Octavianus se stal jedinným vládcem, Augustem a skončila republika.
(31 př.n.l.-275 n.l.) – zastřená vláda jedince – princeps (přední), zastával nejvýznamnější úřady.
Senát věnoval Octavianovi titul Augustus, pojmenoval po něm srpen a po Juliovi červenec.
Augustus – reformy:
Augustus také rozšířil říši – S – Dunaj a Rýn, v Germánii porážka v Teutoburském lese (9n.l.) – 4 legie.
Tiberius - 14 –adoptivní syn Augusta – upevnil vládu, podezřívavý a krutý, odstěhoval se na ostorv Capri, byl zavražděn synovcem Caligulou.
Caligula – zbláznil se – krutý, prý je bůh, pretoriáni ho zavražili.
Claudius – dobrý, dobyl Británii, zavražděn manželkou.
Nero – zpočátku vládl dobře – Seneca, postupně se stal krůtým, zabil matku, nechal zapálit Řím, nakonec utekl a spáchal sebevraždu. Začaly boje o moc.
Flavius Vespasianus – 68 – uklidnil poměry, porazil Židovské povstání, zničil Templ, zemřel přirozenou smrtí. Po něm nastoupil Titus, byl tlustý a vybuchl Vesuv, přišel Domicián, připojil Dácii, stal se krutým a byl zavražděn pretoriány.
Traianus – 98 – největší říše – Mezopotámie
Hadrián – opustil okrajová území, Limes Romanus. Kolem hranic tábory > města
Antoninus Pius – neválčil – řemesla, barbaři se přestali bát – kmenové svazy
Marcus Aurelius – markomanské války, zemřel
Commodus, ten byl zavražděn
Septimus Severus
Caracalla – 212 – občanské právo všem obyvatelům říše, zesilovaly útoky barbarů, povstávaly legie, byla třeba vnitřní změna
Dioklecián – vojevůdce, 275 se dostal na trůn, začal Dominát.
(275-476n.l.) – vládce je dominus, vládne zcela otevřeně, má odznaky moci, jsou mu prokazovány až božské úcty, senát je bez významu
Dioklecián – reformy:
Dioklecián odstoupil a začaly boje o moc mezi jednotlivými vládci oblastí.
Konstantin Veliký – 306 – další změny – zrušil dělení říše, vládl sám, hlavní město – Konstantinopol, 313 – edikt milánský – povoleno křesťanství
Po smrti Konstantina – vzpoury, boje, hospod.problémy, stěhjování národ ů – Hunové
395 – Západořímská a Východořímská říše, západ slabší, Germáni, Vizigóti a Vandalové, říše se barbarizovala, poslední úspěch – porážka Hunů na katalánských polích, Ostrogóti roku 476 dobyli Řím, skončil západ a začal středověk
reklama poskytovatele webu