Roku 1610 byl zavražděn Jindřich IV. z bourbonské dynastie. Nastoupil ještě nezletilý LUDVÍK XIII. Pokoušela se za něj vládnout jeho matka, Marie Medicejská. Nebyla oblíbená, vládla špatně a tak se proti ní 1613 vzbouřily generální stavy (církev, šlechta a města) a rozhodly, že Ludvíkovi bude ve vládě pomáhat kardinál Richelieu.
Richelieu chtěl posílit ústřední moc ve Francii. Začal tlačit na hugenoty, zrušil edikt nantský a snažil se jim sebrat pevnosti (o La Rochelle se svedla velká bitva).
Roku 1647 nastoupil LUDVÍK XIV. Svými výroky typu Stát jsem já a titulem Král Slunce představoval vrchol absolutismu. Nikdy nesvolal generální stavy. Proti posilování královské moci se postavila šlechta, udála se tzv. fonda princů, ale králi s jejím potlačením pomohl ministr - kardinál Mazarin.
Král většinu vlády útočil na Říši, úspěchy byly ale vzhledem k vynaloženým prostředkům minimální. Na sklonku vlády začal ještě válku o španělské dědictví. Tam vymřeli Habsburkové a španělské kolonie lákaly. Kromě rakouských Habsburků se zapojila i Anglie. Válka skončila kompromisem – do Španělska nastoupil Bourbon, synovec Ludvíkův, musel ale slíbit, že Francie a Španělsko se nikdy nespojí do personální unie. Žádný úspěch se tedy nekonal, země byla navíc vyčerpaná.
Peníze už nebylo možno získávat zvyšováním daní, Ludvíkův ministr Jean Colbert začal proto uplatňovat tzv. merkantilismus. Ten pravil:
Colbert zakládal manufaktury, pracující zejména pro vývoz (hedvábnictví, kosmetika), ekonomický rozvoj se na tom ale postavit nepodařilo.
Roku 1714 Ludvík zemřel. Za následujících králů se situace ještě zhoršila. Francie se v 18. století zapletla ještě do války o rakouské dědictví a také do války sedmileté, což vedlo k narůstající nespokojenosti a nakonec i roku 1763 k revoluci.
Svatá říše římská národa německého se rozpadla a do popředí se začalo dostávat Braniborsko, kde vládli kurfiřti Hohenzollernové.
Začali systematicky zvyšovat svůj vliv, zmocnili se Pruska na východě a pojmenovali podle něj celé své území. V Prusku žila spousta nekatolických emigrantů z Čech, Hohenzollernové tedy získali spoustu kvalifikovaných a vzdělaných poddaných.
Prusko vyváželo obilí, pěstované na šlechtických velkostatcích. Tamní šlechtě se říkalo junkeři. Ti potřebovali podporu panovníka, aby se na pobřeží Baltu udrželi.
Roku 1700 se Prusko prohlásilo za království. Začaly vznikat manufaktury vyrábějící především pro armádu. Od počátku 18.století zde začal vznikat silný absolutismus. Měl tři opory – úřednictvo, církev a armádu. Ta byla kvalitní, tvrdými tresty se u ní udržovala absolutní poslušnost.
Roku 1740 nastoupil na trůn FRIDRICH II. VELIKÝ. V Rakousku nastoupila Marie Terezie.
Fridrich si myslel, že Marie situaci nezvládne a zapojil se do války o rakouské dědictví (1741-1745). Fridrich se zmocnil Slezska. Marie se ho nechtěla vzdát a začala sedmiletou válku, kterou také prohrála a o Slezsko přišla definitivně.
Fridrich chtěl také Polsko. Neodvážil se na něj ale sám, tak přemluvil spolupráci Rakousko a Rusko. Polsko bylo rozděleno na tři části (Trojí dělení Polska). Prusko se stalo velmocí.
Roku 1613 zde nastoupili Romanovci. Na Ukrajině proběhlo povstání, které vedl Bohdan Chmelnickij. Území, kterého se zmocnil, daroval Rusku. To pronikalo také na Sibiř, v 18.století se dostalo až na Kamčatku. Země ale zůstávala ekonomicky zaostalá, neměla přímý obchodní kontakt s Evropou (Balt měli Švédi a Bospor drželi Osmané). Pravoslavná církev navíc nepřála kontaktům se západem.
Se změnami začal PETR I. VELIKÝ. Nastoupil roku 1689. Začal výboje do Pobaltí. Začala Severní válka se Švédskem. Ukázala se zaostalost Ruska a Petr byl poražen. Nato se Švédsko obrátilo do Polska. Petr zreformoval armádu (nalákal experty a poradce). Se Švédy se znovu střetl u Poltavy a vyhrál. Válka trvala až do roku 1714, o vítězi už ale bylo rozhodnuto.
Petr začal další reformy:
Celkově ale položil jen základy pro budoucí rozvoj, země byla velká a tradicionalistická.
Z Petrových následníků byla významná KATEŘINA II. Definitivně dobyla severní Černomoří. Za její vlády došlo k povstání nevolníků na jižním Urale, kde byly železozpracující manufaktury. Povstání vedl kozák Pugačov, vydávaje se za (ne)mrtvého cara.
Na sklonku vlády se Kateřina zúčastnila trojího dělení Polska – získala východ včetně Varšav a v Evropě se tak objevila další velmoc. Evropa byla rozdělena na několik velkých států.
Čechy byly zničeny ekonomicky, během války zemřely 2/3 obyvatel. Zanikla řada vesnic, zničená byla města. Omezil se obchod i řemesla. Spousta půdy ležela ladem, šlechta ji ale potřebovala obdělávat, zvyšovala se robota. Aby lidé neutíkali, začalo obnovování nevolnictví.
Vyměnila se šlechta. Velké české rody vymřely, další odešly kvůli náboženství. Přicházely nové rody, odměněné zkonfiskovaným majetkem. Zbylé rody se poněmčily.
Poddaní se začali bouřit, největší povstání propuklo roku 1680 v severních a severovýchodních Čechách. Bylo vojensky poraženo, byl ale vydán patent, stanovila se maximální míra týdenní roboty. Šlechta ale přesouvala robotu ze zimy na léto, takže to nijak nepomohlo.
LEOPOLD I. musel řešit problémy s Osmanskou říší, která se už dostávala na jižní Slovensko. Roku 1683 dokonce Turci oblehli Vídeň, na pomoc ale přišla většina Evropy. Turci se dostali na vrchol možností a byli postupně vytlačeni i z Uher.
Na konci 17.století nastalo hospodářské vzpamatování, rozvoj řemesel a obchodu, začaly vznikat manufaktury (rozptýlené – hory – plátenictví; soustředěné – sklářství a železářství – Šumava a Krušné Hory). Kvůli penězům a nevolnictví ale manufaktury zakládala šlechta (na buržoazie jako na západě). Jednu z prvních založil Valdštejn v Litvínově, další vznikla v klášteře v Oseku a v okolí Brna.
Roku 1705 nastoupil JOSEF I. a roku 1711 KAREL VI. Neměl mužského potomka, sepsal pragmatickou sankci (nedělitelná monarchie, právo dcer na trůn). Roku 1740 nastoupila MARIE TEREZIE, vdaná za Františka Lotrinského, Habsburkové vymřeli po měči, už to byla dynastie Habsbursko-Lotrinská.
reklama poskytovatele webu