MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Československo po válce

9. května 1945 byla osvobozena Praha, vláda se vrátila přes Moskvu (Košický program), vznikla vláda národní fronty, předsedou Fierlinger. Nebyl parlament, BENEŠ vládl pomocí dekretů:

Existovaly hospodářské problémy, toho využila KSČ. Roku 1946 se konaly volby, KSČ zvítězila, na Slovensku ale měla převahu Demokratická strana.

Předsedou Gottwald, komunisté i na významnějších ministerstvech (vnitro – Nosek). Ministrem zahraničí byl Jan Masaryk, ministrem obrany Ludvík Svoboda.

KSČ začala s různými návrhy, aby získala víc přívrženců (pozemková reforma, milionářská daň)

Slováci chtěli podíl na vládě, vznikla Slovenská národní rada (jakoparlament) a Sbor pověřenců (zástupci ministerstev). V SRN měla převahu Deokratická strana, Husák ji ale do roku 1947 vyštval.

1947 přišlo velké sucho, vláda přijala Marshallův plán, po nátlaku SSSR ho ale zase odmítla, Svaz dodal obilí i přes své vlastní problémy.

Narůstalo napětí, v roce 1948 měly být volby, KSČ chtěla vše vyřešit nevolební cestou. Nosek se snažil ovládnout SnB, začaly spory ve vládě. Nekomunističtí ministři podali 20. února demisi a chtěli uspíšit volby. Demisi nepodali nestraníci ani socdem, Gottwald prohlásil, že odstoupila jen menší část vlády a chtěl ji sám doplnit. Aby prezident přijal demisi, zřídili komunisté Lidové milice a Akční výbory národní fronty a vyhlásili generální stávku.

25. Února prezident Beneš demisi přijal, vláda byla doplněna z KSČ, která se tak legálně dostala k moci.

Byla vydána Ústava 9. května, do které KSČ nacpala výhody pro sebe. Beneš ji nepodepsal, odstoupil a zemřel, prezidentem se stal KLEMENT GOTTWALD, předsedou Antonín Zápotocký. SocDem byla sloučena s KSČ

1949 – IX.sjezd KSČ, bylo přijato plánované hospodářství, ale na těžký průmysl nebylo zázemí ani suroviny, po kolektivizaci chyběly zemědělské stroje, začaly problémy a inflace, přetrvával válečný přídělový systém.

1953 proběhla měnová reforma, peníze byly vyměněny v poměru 50:1

Narůstalo napětí, podle Stalina byl nepřítel i uvnitř stran, začaly politické procesy (Horáková, Slánský), při niž se projevil i antisemititsmus.

V březnu 1953 zemřel Stalin i Gottwald, prezidentem se stal ANTONÍN ZÁPOTOCKÝ. Byl konzervativní a i přes nárůst problému nic neřešil, bránil i revizi politických procesů.

Přetrvávala nevýhodná orientace na těžký průmysl a disproporce mezi Slovenskem a Českem. Investice šly na východ, kde se stavěly velké podniky, ale pak zase chyběla energie. Začala stavba přehrad na Vltavě a Váhu.

1957 nastoupil ANTONÍN NOVOTNÝ, chtěl co největší moc, stal se zároveň prezidentem i prvním tajemníkem ÚV KSČ. Rozhodl, že roku 1960 byl vybudován socialismus (?nová ústava, státní reforma – 10 krajů, méně okresů), z ČSR se stala ČSSR

Ekonomická situace se stále zhoršovala, ukázaly se nedostatky plánování, propukla hospodářská krize. Narůstala nespokojenost, poměry se musely uvolnit, nespokojenost v kultuře se projevila na IV.sjezdu československých spisovatelů (manifest 2000 slov).

Novotný byl odvolán z funkce tajemníka, tím se stal Alexandr Dubček, prezidentem byl zvolen LUDVÍK SVOBODA a reformní křídlo získalo převahu, nastalo tzv. Pražkské jaro.

Roku 1968 začalo všeobecné uvolňování (bez cenzury, politická pluralita – SocDem, KAN, K-231).

Vznikl Akční program KSČ (program na změnu strany). Projevil se národnostní problém – vztah Čechů a Slováků, kteří chtěl federaci. Dostali ji 1.1.1969.

Reformní vývoj vadil SSSR, nemohl ale zasáhnout sám, schoval se proto za mínění spřátelených zemí. Konaly se „přátelské“ schůzky všude možně a 21.srpna 1968 do ČSSR vpadla vojska NDR, PLR, MLR, BLR a SSSR, Dubček byl zatčen a spolu s dalšími reformisty odvezen do Svazu.

Měla vzniknout dělnicko-rolnická vláda a Rusy zpětně pozvat. Všechno měl vést Slovák Vasil Biľak. Začala otevřená okupace doprovázená širokým odporem, Loutkovou vládu se sestavit nepodařilo, prezident Ludvík Svoboda něco takového odmítl. Vydal se do Moskvy, vymohl propuštění zatčených, ale musel podepsat tzv. Moskevský protokol, ve kterém souhlasil s pobytem sovětských vojsk na našem území.

Začal návrat k totalitě, salámová politika (postupné změny zpět). Na protest se v lednu 1969 upálil Jan Palach. V dubnu se sešel ÚV KSČ, Dubček odstoupil, zvolen byl GUSTÁV HUSÁK, nastala tzv. normalizace poměrů. Proti se postavili studenti VŠ, jejich stávka ale nic nepřinesla.

Z vedoucích pozic byli odstraněni reformátoři, došlo k výměně stranických legitimací, členové byli prověřeni komisemi, lidé spojení s pražským jarem vyloučeni.

Roku 1970 přijel Brežněv, podepsána nová spojenecká smlouva ? větší závislost na SSSR.

Čistky zasáhly i řadu nestraníků a směřovaly hodně do kultury. Většina společnosti se tlaku podřídila, až roku 1977 vznikla Charta 77 jako reakce na nedodržování Listiny základních práv a svobod, k níž se stát zavázal. Iniciátory charty byli např. Havel či Patočka. Charta měla velký ohlas, nepomohla ani státem vydaná Anticharta.

Zasáhly ekonomické problémy, plánování bylo nevýhodné, pořád byl něčeho nedostatek, negativní byl i tlak RVHP.

Během 80.let nespokojenost narůstala, nepokoje propukly v lednu 1989 při příležitost výročí upálení Palacha (Palachův týden), ale byly potlačeny.

Rozhodující byl až zásah proti demonstraci 17.listopadu 1989.

Opozice se zorganizovala, vzniklo Občanské fórum (v Čechách) a Veřejnost proti násilí (na Slovensku).

V prosinci odstoupil Husák a prezidentem byl zvolen VÁCLAV HAVEL.

Poslední den roku 1992 se republika rozdělila a od 1. 1. 1993 začíná samostatná historie České republiky a Slovenské republiky.