MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Československo

27.října 1918 požádalo Rakousko-Uhersko o příměří, Češi to pochopili jako kapitulaci a 28.října byla vyhlášena Československá republika. Neexistující monarchie kapitulovala 3.11.

Problémy vznikajícího státu

Republika narazila po vzniku na řadu problémů:

Říjen 1918 – prezidentem zvolen Masaryk, ministerským předsedou Karel Kramář. Většina stran přešla z monarchie – nejsilnější Agrárníci (Republikánská strana) a Socdem, zůstala i Lidová strana (náboženství), nově Národní demokracie (velkopodnikatelé), Národní socialisté (střední třída), Ľudová strana (Slovensko, v čele kněz Andrej Hlinka), pokusy o fašismus byly neúspěšné, nikdo si ani nevšiml, že se Národní obec fašistická v čele s Radolou Gajdou pokusila o puč.

Fašismus se ale uchytával na Slovensku v Ľudové straně. Z vzor měli knížete Svatopluka, vznikly i ozbrojené gardy.

Vznikla tzv. Pětka – sdružení představitelů pěti nejsilnějších stran, kteří se občas mezi sebou domlouvali, co dělat dál.

Postupně se strany rozdělily na dva tábory – Hrad (Socdem, Nársoc, Lidovci; podporovali Masaryka a Beneše) a opozice (ostatní strany, především agrárníci).

Do špatné sociální situace se postupně navrátilo až 250 000 zajatců z Ruska (přívrženci bolševismu).

První volby byly na jaře 1919, zvítězila Socdem a agrárníci, vznikla tzv. rudozelená koalice. Ministerským předsedou byl Socdemák Tusar.

Dvacátá a třicátá léta

V Socdem ale začalo vznikat silně levicově orientované křídlo, tvořené především navrátilci z Ruska. Do čela se postavil Bohumír Šmeral (nebyl v Rusku a přeložil Kapitál). Situace vyústila v prosinci 1920, kdy se levice pokusila o převrat pod záminkou sporu o Lidový dům. Pokusili se vyvolat generální stávku a využít ji k převzetí moci. Vláda odstoupila, prezident jmenoval úřednickou vládu a té se podařilo stávku rychle potlačit.

Radikální levice se zcela odtrhla a na jaře 1921 vznikla KSČ, která se okamžitě zapojila do Kominterny.

Situace se stabilizovala, zlepšovat se začala i ekonomická situace, pomohla měnová odluka – c.k.bankovky byly okolkovány).

1925 – volby – zvítězili agrárníci a KSČ.

1926 – vládní krize, vznikla vláda panské koalice (jen pravicové strany, ale i zástupci Němců).

1931 – hospodářská krize, nerovnoměrný postih – nejhůře Podkarpatská Rus, Slovensko, České pohraničí (textilní a sklářský průmysl postižen nejvíce). Začal narůstat německý nacionalismus – DNSAP – Německá národně socialistická strana dělnická – ostře vystupovala proti státu, za všechno mohla pražská vláda.

Existoval zákon na ochranu republiky, DNSAP byla zrušena, bylo ale už pozdě, vznikla SdP – Sudetendeutsche Partei vedená Konrádem Henleinem, učitelem tělocviku z Liberce. Ve Varech velel K.H.Frank. Strana byla proti státu a byla řízená z Německa. Nechtěli se nijak dohodnout, jen odtrhnout.

Krize posílila nacionalismus i na Slovensku, soustředil se na Ľudovou stranu. 1933 se mělo slavit 1100. Výročí vysvěcení kostela v Nitře, zvrhlo se ale v manifest proti republice.

1935 – další volby – nejsilnější stranou SdP, do vlády ale nešla. V prosinci odstoupil Masaryk a doporučil za sebe Beneše. Proti němu se postavila pravice, která chtěla polodiktátorský režim ve stylu Polska. Nakonec se Beneš prezidentem stal, za což dostali komunisté vynadáno od Stalina. Republice už ale zbývaly jen tři roky…

Vztahy s okolními státy

Hlavní diplomatickou oporou Československa byla Francie, její vliv ale od roku 1925 začal slábnout (Rýnský garanční pakt, 1923- napadení Porúří).

Vznikla také tzv.Malá dohoda – obrana proti obnovení monarchie (císař se pokusil o převrat v Maďarsku). Zpočátku šlo o vojenský spolek, později začala i ekonomická spolupráce, spolek ale nebyl pevný kvůli přílišným rozdílům mezi státy, Československo navíc začalo být z oblasti ekonomicky vytlačováno Německem.

Společnost národů měla minimální vliv, navíc v ní rozhodovala Anglie s Franciií.

Postavení se začalo zhoršovat od roku 1933. Všude kolem byli Němci či jiní fašisté.

Hledala se opora i na východě – 1934 se ČSR diplomaticky uznala s SSSR, roku 1935 byla uzavřena spojenecká smlouva Francie – SSSR – ČSR. Francií ale zmítaly politické aféry, padla lidová fronta a do čela státu se dostal Daladier, který byl pod vlivem Chamberlaina, ministerského předsedy Anglie. Francie tak přijala politiku ústupků – appeasement a snažila se nějak dostat ze závazků vůči ČSR. Stabilního spojence se tedy nalézt nepodařilo.

Konec první republiky

Březen 1938 – anšlus Rakouska, nikdo se nepostavil proti.

Henlein měl poskytnout záminku. SdP se sešla v dubnu ve Varech › Karlovarský program – nesplnitelné požadavky vůči vládě (v pohraničí pouze němčina a úředníci jen Němci). Vláda program odmítla, načež Hitler začal protičeskoslovenskou propagandu orientovanou na evropské mocnosti. V květnu začal stahovat vojsko k hranicím. V ČSR proběhla částečná mobilisace. Armáda byla dobře připravená a nadšená, Hitler se neodvážil zaútočit.

Chamberlain vyslal „nestranného“ pozorovatele lorda Runcimana, který měl situaci v pohraničí objektivně posoudit. Vláda nebyla ani oficiálně upozorněna, Runciman byl hostem Henleina a o všech křivdách se „objektivně“ přesvědčil. Anglie jeho svědectví přijala jako oficiální stanovisko a roznesla ho po Evropě.

Hitler nabyl sebevědomí a začal otevřeně mluvit o válce, vědom si tlaku Anglie a Francie na ČSR.

Vláda nakonec schválila Karlovarský program, což se Hitlerovi nehodilo.

13.a 14.září se Heinlein pokusil o převrat v pohraničí, vláda vyhlásila stanné právo a armáda povstání potlačila.

19.září Anglie s Francií prohlásily, že pokud se bude ČSR bránit, nijak mu nepomůžou.

Vláda 21.září souhlasila s odstoupením pohraničí. Vypukla ale generální stávka a vláda musela odstoupit.

Do čela státu se dostal generál Syrový a 23.září proběhla úplná mobilisace.

29.-30.září – schůzka čtyř mocností v Mnichově (Anglie - Chamberlain, Francie - Daladier, Německo – Hitler, Itálie – Musolini). Československý vyslanec musel čekat v předpokoji. Bylo dohodnuto odstoupení pohraničí, čímž zhasly naděje na jakoukoli pomoc.

1.října 1938 ČSR smlouvu přijalo a německá vojska začala obsazovat pohraničí. Beneš odstoupil a odjel do exilu, prezidentem byl zvolen Emil Hácha, začala tzv. druhá republika.