Nastoupil FRANTIŠEK JOSEF I, mladý, ale konzervativní. Revoluce v západní části monarchie skončila, v Uhrách byla ale poražena až v létě 49 za přispění Ruska.
Aby uklidnil nespokojenost, vydal císař v březnu 1848 tzv. oktrajovanou ústavu (=vnucenou). Parlament ji neschvaloval, protože byl rozehnán. Ústava byla zrušena roku 1851. Byl obnoven absolutismus, jehož symbolem se stal ministr vnitra Alexandr Bach. Nastala cenzura, upadala kultura, ale naopak se rozvíjela ekonomika, dovršovala se průmyslová revoluce.
Čechy byly nejprůmyslovější částí monarchie, vznikaly průmyslové oblasti – Plzeň (Škodovy závody), Praha (Českomoravské strojírny Kolben a Daněk), Kladno (hutě Poldi), Liberec (textil), Podkrušnohoří (chemie a doly), Brno (zbrojovka), Ostrava (doly),..
Růst měst, nové čtvrti (Žižkov, Karlín,…), do výroby se nasazovaly parní stroje, nárůst dělnictva i buržoazie, změna společnosti.
Zemědělství – zrušení roboty, stroje, umělá hnojiva, větší výnosy (změny jen na bohatých velkostatcích)
Hospodářství překážel těžkopádný a drahý absolutismus, neschopnost monarchie se projevila ve válkách o severní Itálii, kde roku 1859 Rakousko prohrálo.
Postavení císaře se oslabilo, byl nucen vydat Říjnový diplom, ve kterém sliboval konec absolutismu a ústavu. Ta vyšla roku 1861, zvaná je dle data únorová, či dle ministerského předsedy Schmerlingova ústava. Tím skončil absolutismus.
Ve Vídni vznikl parlament (říšská rada: panská komora – jmenuje císař a poslanecká sněmovna – volí se). Scházel se v různém počtu, záležitosti západu projednávali jen poslanci odtamtud.
Volební právo omezeno majetkem, kuriový systém (různý počet hlasů nutný ke zvolení v obvodech) – udržení moci šlechty.
1868 – Národní divadlo v Praze, v těch letech také Národní listy
Ústava neřešila národnostní otázky (Češi a Němci), vznikla ale česká Národní strana, vedli ji Palacký a Rieger.
1866 – Rakousko prohrálo válku s Pruskem, Maďaři si vynutili tzv. prosincovou ústavu, nastal tzv. dualismus – Předlitavsko a Zalitvasko, Maďaři dostali svou vládu a parlament, maďarština zrovnoprávněna s Němčinou, monarchie se přejmenovala na Rakousko-Uhersko.
České požadavky nebyly vzaty v úvahu, narůstal odpor, začaly demonstrace a poutě na významná místa (tábory lidu). Čeští politici hledali mezinárodní oporu, udělali (bez jakéhokoli významu a dopadu) „pouť“ do Moskvy.
Začal hrozit další konflikt s Pruskem, císař si potřeboval Čechy získat, vydal fundamentální články, Češi měli dostat stejná práva jako Uhři a císař měl být korunován na českého krále. Proti tomu se ale postavili Uhři a čeští Němci a protože k válce nedošlo, král sliby odvolal.
Rozdělení české politiky – Národní strana (Palacký, Rieger) – Staročeši a Národní strana svobodomyslná (bratři Grégrové, Karel Sladkovský) – Mladočeši, radikálnější.
Staročeši dělali pasivní oopozici (nechodili do parlamentu), mladočeši je ale přemluvili a stali se oporou Taafeho vlády, která vydržela 11 let. Taafe se snažil vztahy Čechů a Němců řešit › ústupky: Rozdělení UK na českou a německou část (1882/3), do Prahy přišla generace mladých pozitivistických vědců › boje o rukopisy.
Byla vydána jazyková nařízení – na českou žádost musely úřady odpovědět česky.Pro německý odpor nařízení padla, nic se nevyřešilo - tzv. drobečková politika.
1890 – punktace – rozdělení okresů na české a německé, v českých by byla němčina i čeština, pohraničí by se odtrhlo od zbytku, nastal český odpor, konec staročechů, mladočeši byli ale také neúspěšní.
Sílil pocit zmaru a neúspěchu, zakládání nových stran – Československá sociálně demokratická strana dělnická (SocDem,*1878 v hostinci U kaštanu), Agrární strana (opora na venkově, deník Venkov, zakladatelem Alfons Šťastný, vůdcem Švehla), Křesťanskosociální strana (Jan Šrámek), Národně sociální strana (řemeslníci a menší podnikatelé, nacionalisté, Václav Klofáč), Lidová strana (realisté, významní členové – Masaryk, Goll,…).
Začal stoupat nacionalismus a antisemitismus, vláda postupovala tvrdě (proces s Omladinou, údajným spolkem připravujícím převrat), propukla Hilsneriáda, začal tlak na změnu volebního práva.
1896 – volební právo rozšířeno, konaly se volby, zvítězili agrárníci a socdem.
Badeni nařídil užití češtiny k úřadování vedle němčiny, to vedlo k odporu Němců, a tak bylo nařízení zrušeno, což způsobilo pád vlády.
Kolem roku 1900 – tlak na zkrácení pracovní doby, demonstrace, stávky, výsledkem bylo zkrácení pracovní doby „jen“ 10 hodin (jen Předlitavsko).
1905 – revoluce v Rusku, ohlasy, demonstrace, bylo vyhlášeno stanné právo
1907 – všeobecné volební právo (jen pro muže, ale ženy mohly být voleny), opět zvítězili agrárníci a socdem - Česko bylo průmyslově-zemědělským státem.
Stále narůstaly rozpory mezi Čechy a Němci, císař roku 1913 pozastavil činnost zemského sněmu a vydal tzv. anenské patenty, jimiž se opět zavedl vídeňský centralismus. Do dalšího vývoje zasáhla první světová válka.
reklama poskytovatele webu