Nepodařilo se zastavit rozvoj, narůstalo napětí.
V Itálii a Německu byly snahy o sjednocení
Ve Francii se chtěli zbavit posledních zbytků absolutismu
V Rakousku se snažili získat práva pro národ – autonomie, jazyk, politika.
Bezprostředním podnětem byla ohromná neúroda roku 1847 (revoluci způsobily brambory).
Sever patřil Rakousku, ve středu pyl Papež, na jihu španělští Bourboni (proti nim už dříve vznikla mafia), jinak spousta státečků ovládaných cizinci. Samostatné bylo jen Království sardinské.
Byly dvě představy sjednocení:
Začátek – jih a Sicílie, revoluci vedl Garibaldi.
Překážkou bylo Rakousko, sardinský král VIKTOR EMANUEL mu vyhlásil válku, slíbili mu, že když vyhraje, bude vládnout Itálii. Rakouské armádě velel maršál Radecký, sardinská vojska byla i přes přesilu poražena. Radecký na jaře 1848 obsadil celý sever Itálie a povstání potlačil. Revoluce byla poražena i na jihu.
Lidé chtěli volné podnikání, začaly protesty proti králi (LUDVÍK FILIP). Ten se situaci pokusil vyřešit násilím, načež propukla revoluce naplno.
Král odstoupil, byla vyhlášena republika, k moci se dostala buržoazie.
Narůstala sociální otázka, dělníci se účastnili revoluce a nic z toho neměli. Vláda začala zřizovat tzv. národní dílny. Chystala se ústava a prezidentské volby. Dílny se nevyplácely a byly zrušeny.
Proti vládě, dělnická revoluce byla rychle poražena a konala se volba prezidenta. Zvítězil synovec Napoleona, LUDVÍK BONAPARTE.
Prohlásil se doživotním prezidentem, roku 1851 udělal převrat a vyhlásil druhé císařství, začal si říkat NAPOLEON III.
Březen 1848 – revoluce, cílem bylo sjednocení. Existoval Německý spolek, bylo to ale volné sdružení, hlavou byl navíc rakouský císař.
Vše začala v hlavním městě Pruska, Berlíně. Bylo ale nutné dohodnout způsob sjednocení.
Frankfurt nad Mohanem – sešel se frankfurtský parlament, zástupci jednotlivých států, radili se, jak ve udělat. Objevil se Velkoněmecký názor, měly se spojit všechny německy mluvící země. Pozván byl i Palacký, ten ale odmítl, že prý vidí budoucnost jen v rámci Rakouska.
Parlament zasedal bez jakékoli výkonné moci, zasedání skončila na jaře. Pruskému králi bylo nabídnuto, aby se stal císařem celého Německa. Odmítl a parlament rozehnal.
Začátek – Praha – 11.března svolali čeští politici schůzi do Svatováclavských lázní, kde se chtěli dohodnout na požadavcích na Vídni. Chtěli:
Ukázalo se, že už existuje několik názorů, skupin:
Liberálové - Palacký, Rieger, Havlíček, chtěli austroslavismus – ponechat monarchii, ale uspořádat jí dle národnostního složení a zrušit roboty za náhradu
Radikálové - Frič, Sabina, Arnold, chtěli rozdělení monarchie, ustanovení samostatného českého království a zrušení roboty bez náhrady
Byly sestaveny požadavky a poslány do Vídně.
13.března propukla revoluce ve Vídni, Metternich musel odstoupit a císař FERDINAND V. DOBROTIVÝ slíbit vydání ústavy.
Ve stejný den vypukla revoluce také v Uhrách, kde ji vedl Lájoš Košút. Maďaři žádali téměř samostatnost – volné spojení s Rakouskem. Přišli do Vídně, když i tam probíhala revoluce, císař se bál a na požadavky kývnul.
Češi přišli pozdě, král jen řekl, že o tom bude uvažovat a poslal tzv. Kabinetní list.
Červen 1848 – Praha – Slovanský sjezd, krátce po zahájení zasedání vypukla (12.6.) skutečná revoluce.
Na Koňském trhu se konala mše, vojenský velitel Prahy Windischgrätz ji nechal střelbou rozehnat. Začala stavba barikád. Do čela se postavili radikálové Frič a Sabina.
Do týdne byla revoluce, omezená jen na Prahu, poražena. Král si ale kvůli revoluci v Uhrách nedovolil zatýkání, navíc se chystaly volby do parlamentu.
Září 1848 – Parlament v Kroměříži – zrušení roboty z náhradu, konec feudalismu a patrimoniální správy (panství a šlechtici, rychtáři na vesnici). Vznikla volená samospráva, v čele obcí – starosta ; obecní zastupitelstvo.
Listopad – Vídeň – opět revoluce, vláda se totiž chystala k útoku do Uher, revoluce byla poražena, ale král utekl do Kroměříže, kde byl donucen odstoupit.
Nastoupil jeho synovec FRANTIŠEK JOSEF I. Byl mladý, ale konzervativní.
Revoluce v západní části monarchie skončila, v Uhrách byla ale poražena až v létě 49 za přispění Ruska.
Aby uklidnil nespokojenost, vydal císař v březnu 1848 tzv. oktrajovanou ústavu (=vnucenou). Parlament ji neschvaloval, protože byl rozehnán. Ústava byla zrušena roku 1851. Byl obnoven absolutismus, jehož symbolem se stal ministr vnitra Alexandr Bach.
reklama poskytovatele webu