MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Přelom 19.a 20.století

DRUHÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE

v 19.století narůstá vzdělanost a věda, mění se názor na svět – Darwin – O původu druhů – teorie přirozeného výběru. Vzniká pozitivismus – vše se dá vědecky doložit.

V technice – nové syntetické materiály, nové chemické i společenskovědní obory (Sigmund Freud – psychoanalýza), prosazuje se mikroskop, objeveno Röntgenovo záření a radioaktivita (Curie-Sklodowská), nastupuje kvantitativní fyzika. Pasteur objevuje pasterizaci.

Rozvoj chemie - vznikají hnojiva, léky, umělé látky celuloid a bakelit, je umožněn rozvoj fotografie (Edison) a filmu (Lumiérové), zvuk zachycován na fonograf, později gramofon.

Narůstají výnosy zemědělství, začíná mechanizace a snaha o zkvalitnění půdy.

Zdokonalován parní stroj, využívá se uhlí i ropa. Vznikají spalovací motory (naftové – Diesel, benzínové – Daimler-Benz), u nás Kopřivnice, poté Laurin a Klement v Mladé Boleslavi. Vznikají auta a letadla.

Nová průmyslová odvětví – elektrotechnika, chemický a automobilistický průmysl.

Zavádí se elektřina (Edison – první generátor), vzniká veřejné osvětlení (obloukovka – Křižík, žárovka – Edison), zavádí se tramvaje.

Zdokonaluje se sklo i ocel (vysoké pece Siemens), je dostatek pohonné síly.

Rozvíjí se zbrojní průmysl (automatické zbraně, pancíř), přichází ponorky (Škoda, Krupp).

Objeveno elektromagnetické vlnění → bezdrátový telegraf.

Narůstá urbanizace, vznikají monopoly (kartely – dohodnutá cena → syndikáty – jednotné centrum → trusty – dělená výroba → koncerny – kompletní ovládnutí určité sféry).

Do průmyslu se opírají bankovní investoři, vzniká akciový systém a burzy; narůstá počet dělníků a s nimi kritika kapitalismu.

V umění vzniká realismus a naturalismus, uplatňují se vědecké metody na humanitní záležitosti.

Nastupují historizující slohy, vzniká secese, uplatňuje se imprese a exprese.

SPOLEČNOST

Zlepšení zemědělství a léků způsobuje nárůst populace (v Evropě tehdy žila až 1/4 populace světa).

Mizí epidemie a hladomory, lidé se stěhují do měst, tam místo úzkých uliček široké bulváry; dělnické i průmyslové čtvrti (vzorem Paříž).

Vznikají nové společenské vrstvy – podnikatelé, narůstá počet dělníků, ale i vzdělanost a sní inteligence.

V podnikatelské rodině pracuje jen otec, v nižších vrstvách ale musí všichni, nejnižší vrstvy dostávají mizerný plat.

Posouvá se uzavírání sňatků, lidé se snaží nejdříve se zabezpečit.

Evropě vládne kapitalismus, je ale nutné zlepšovat postavení dělníků. Rozmáhají se odbory, vznikají nové politické strany (lidové – věřící, děln incké, agrární – zemědělci).

1864 – první internacionála – snaha o sjednocení všech dělnických stran. Bez úspěchu, brzy rozpuštěna.

1889 – druhá internacionála – dva názory na cestu ke komunismu – revoluční a mírová snaha o jednání s vládami.

Ženy chtějí hlasovací právo, začínají různá feministická hutí – sufražetky.

Nastupuje nacionalismus, snaha o vznik národních států.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY

Začínají vznikat ohniska trvalého napětí, které čas od času vyústí v otevřený konflikt (Balkán).

Formují se vojenské bloky – velmoci se spojovaly a dělily si svět (sám na to nikdo nestačil).

1882 – Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie → TROJSPOLEK

1907 – Anglie, Francie a Rusko → TROJDOHODA

BALKÁN

Balkán byl součástí Osmanské říše (kromě Řecka), 1877 v Bulharsku povstání. Rusko chtělo úžiny, tak přišlo na pomoc. Turecko prohrávalo, tak zasáhly ostatní velmoci, které nechtěly změnu rozložení sil.

1878 – berlínský kongres – velmoci – Rusko donuceno souhlasit s návrhem na nové uspořádání Balkánu. Vzniklo Srbsko, Rumunsko a Bulharsko a Turecko muselo otevřít úžiny.

Nato Rakousko-Uhersko obsadilo Bosnu a Hercegovinu. Vzniklo tak napětí mezi Rakouskem a Srbskem, které chtělo sjednotit všechny balkánské Slovany, což mu takhle Rakousko znemožnilo.

1908 – Bosna a Hercegovina prohlášeny za součást monarchie.

1912 – vypukla 1.balkánská válka. Srbsko, Černá Hora, Bulharsko a Řecko vyhlásily válku Turecku. Vyhrávali, ale když se blížili úžinám, opět zasáhly velmoci a donutily všechny uzavřít mír. Dobyté území státům zůstalo, začaly o něj ale spory.

1913 – 2. balkánská válka – Bulharsko proti bývalým spojencům – poraženo, začalo hledat spojence v Německu.

28.června 1914 – Rakousko uspořádalo v Bosně manévry, byl při nich srbskými anarchisty (Gavrilo Princip) zastřelen následník trůnu František Ferdinand d’Este. To se stalo záminkou k první světové válce.

AFRIKA

Většina Afriky patřila Anglii a Francii. Na jihu vypukla tzv. búrská válka mezi holandskými osadníky a Angličany. Anglie vyhrála a získala velká naleziště zlata a diamantů.

O průnik se snažila Belgie, získala Kongo.

Němci obsadili jen malá území Kamerunu, Namibie a Mosambiku.

Francie postupovala na východ, Anglie na jih. Střetli se u vesnice jménem Fašoda. Francie ustoupila a přestala postupovat na východ.

Itálie získala Libyi a chtěla poslední svobodnou zemi – Habeš. Byla poražena, získala jen pobřeží – dnešní Somálsko.

ČÍNA

Ekonomicky zaostalá, ale velká a neovládnutelná země.

Velmoci sem pronikaly ekonomicky, snažily se o pro ně výhodné obchodní smlouvy. Některým se i podařilo pronajmout si kus území jako obchodní základnu.

Narůstala nenávist, roku 1900 propuklo tzv. povstání boxerů (dle znaku – zaťaté pěsti), bylo poraženo až po spojení všech velmocí.

Část Číňanů si uvědomila nutnost změn a roku 1912 bylo svrženo císařství a vyhlášena republika.

Do oblasti začalo zasahovat také JAPONSKO. To bylo nejprve v naprosté izolaci, v čele byl císař, ale vládl šógun. V 60.letech přišly tzv. reformy Meidži – sesazen šógun, kontakt se světem, modernizace. Roku 1906 porazilo Rusko a získalo Mandžusko, Rusko přestalo pronikat do oblasti, přetrvaly ale spory o Sachalin a Kurily.

VÝVOJ VE VÝZNAMNÝCH ZEMÍCH

ANGLIE

Ekonomicky nejsilnější země, dvě politické strany – Toryové (z nich se později stali konzervativci; předseda Disraeli) a Whighové (z nich vznikli liberálové; vedl Gladstone), rozdíl v jejich politice byl minimální. Na začátku 20.století vznikla třetí – Labour Party, která je u moci dnes.

První pol.19.stol. – velké koloniální panství po celém světě – nejdůležitější Indie – prohlášena císařstvím s anglickým monarchou v čele. Propuklo několik koloniálních válek – búrská válka.

Anglie skoupila akcie Suezského průplavu.

Druhá pol.19.stol – vládne královna Viktorie, období se nazývá viktoriánská éra.

Hospodářská převaha vydržela až do cca. roku 1870, kdy byla předstihnuta Německem.

Anglie začala hledat spojence, počalo sbližování s Francií a Ruskem. V něm nejprve viděli velkého konkurenta blížícího se k Indii, ukázalo se ale, že na to Rusko nemá. Roku 1907 vznikla Trojdohoda.

FRANCIE

1851 – Napoleon III. – druhé císařství, respektoval zájmy buržoazie – podpora podnikání, výboje do kolonií. Francie obsadila Tunis, střední Afriku, Vietnam, Kambodžu, Laos a část Polynésie.

Pan Lesseps vybudoval Suezský průplav. Francie se stala třetím nejvyspělejším státem.

Začala přestavba Paříže (bulváry a spol.), skončily ale úspěchy v zahraniční politice.

1854-5 – krymská válka, Napoleon III. bojoval proti Rusku, které chtělo úžiny. To prohrálo, Francie ale nic nezískala.

S nažil se proniknout do Mexika, Maxmilinána, bratra pozdějšího rakouského císaře Františka Josefa, prosadil jako mexického císaře. Zvedl se ale velký odpor a Maxmilián byl zastřelen.

Pruský kancléř Bismarc se snažil sjednotit Německo, Francie se nechala vtáhnout do války, Prusové během dvou měsíců oblehli Paříž, Napoleon III. byl sesazen, císařství bylo zrušeno. Prusko získalo válečnou náhradu, Francie ztratila Alsasko a Lotrinsko.

V Paříži propuklo povstání, zformovaly se dobrovolnické oddíly na obranu Paříže, vznikla tzv. komuna. Oficiální dočasná vláda uzavřela mír s Pruskem a komuna byla společnými silami poražena.

Byla potvrzena republika (už třetí), režim byl ale nestabilní, zůstalo mnoho přívrženců monarchie. Propukaly velké politické aféry (Dreyfusova aféra apod.).

Vzniklo několik politických stran, do popředí se dostal politik George Clémenceau.

Francie se ale stala v 2.pol. 19.stol. centrem evropské kultury.

SJEDNOCENÍ NĚMECKA

Německý spolek pod vedením rakouska, sjednocení nechtěla Francie a Rakousko, vznikla představa, že zemi sjednotí Prusko, nejsilnější německý stát.

1861 – pruským ministerským předsedou Otto von Bismarck, na trůně VILÉM I.

Bismarck se dohodl s Rakouskem, že napadnou Dánsko - 1864, dobyto Šlesvicko (získalo Prusko) a Holštýnbsko (získalo rakousko), o dobyté území začaly spory a roku 1866 vypukla válka s Rakouskem, Prusko zvítězilo bitvou u Sadové.

Vznikl severoněmecký spolek (severně od Mohanu), jižním německým státům Bismarck nabídl pomoc proti Francii. Ta nesouhlasila s nástupem Vilémova příbuzného na španělský trůn a nechala se vyprovokovat k válce.

Francie prohrála, musela zaplatit reparace a přišla o Alsasko a Lotrinsko.

Sjednocení Německa se oficiálně událo 18.ledna 1871 ve Versailles, Vilém I, byl německými knížaty prohlášen za německého císaře.

Bismarck potlačoval církev a dělnictvo (zrušení SocDem, „boj o kulturu“), chtěl kolonie, nějaké získal v Africe, bylo ale jasné, že víc lze získat jen válkou. Začalo se zbrojit a roku 1883 vznikl Trojspolek Německa, Itálie a Rakouska.

SJEDNOCENÍ ITÁLIE

Sever rakouský, střed papežský, jih španělský, svobodné bylo jen Království Sardinské – VIKTOR EMANUEL II., 1859 zaútočil na Rakousko. Zvítězil a získal severní Itálii (kromě Benátska).

Roku 1869 dobyl Garibaldi celý jih Itálie až po Neapolsko a předal ho Emanuelov.

Samostatný zůstal jen papežský stát, kterému pádem Napoleona III. zmizel ochránce. Byl připojen 1871, samostatný zůstal jen Vatikánský pahorek, Řím se stal hlavním městem Itálie.

Slabá země, ekonomické rozdíly, později dobyla Lybii a vstoupila do Trojspolku.

USA

Opět válka s Anglií, ukončila ji mírová dohoda; nastal územní rozvoj na jih, jihozápad a západ, vznikají nové státy Texas a Arizona (jsou od začátku členy USA); po válce s Mexikem jsou do USA začleněny i Kalifornie a Nové Mexiko.

Ekonomické rozdíly severu (průmysl) a jihu (zemědělství, otrokářství), vznikla demokratická strana (jih) a republikánská strana (sever), 1860 zvolen prezidentem republikán ABRAHAM LINCOLN.

Hnutí abolicionistů (chtěli zrušit otroctví) – kpt. John Brown

1861 – jižní státy se odtrhly a založili konfederaci s hlavním městem Richmond, propukla občanská válka

Jižanská vojska (generál Lee) se dostala až k Washingtonu, pak se ale projevila převaha severu (gen. Grant a Sherman). Jih kapituloval na jaře 1865, krátce předtím byl Lincoln zastřelen.

Přijaty dva zákony – zrušení otroctví a bezplatný úděl půdy na západě.

Začalo období rekonstrukce (12 let) – obnova, prosazení zrušení otroctví, ekonomické sjednocení země, nadbytek půdy, velké zdroje surovin, vývoz, rozvoj dopravy (železnice), mechanizace zemědělství; průmyslové monopoly, ekonomicky nejsilnější země; ovládnuta Kuba a Panama, vybudován průplav, v tichomoří získány Havaj a Filipíny

Monroeova doktrína – izolacionismus vůči zbytku světa, Amerika Američanům.

RUSKO

Největší stát světa, ale ekonomicky zaostalý. Bylo málo podnikatelů, nebyly investice. Většina lidí pracovala v zemědělství, hospodářství se soustředilo do evropské části země.

Sibiř byla nepřístupná, až na konci 19.století se začala stavět Transsibiřská magistrála (dokončena před 1.světovou válkou).

Snažilo se o expanzi do střední Asie (Gruzie a Stány), získalo také Aljašku.

Překážkou bylo nevolnictví, proti samoděržaví vznikala opozice – narodnici (národ = lid) – snaha vzdělávat venkov, potlačeno vládou; opakem byli slavjanofilové – Rusko je nejlepší, změny nepotřebuje, západ je špatný. Rozmáhat se začal také anarchismus – Narodnaja Volja (národní svoboda), úspěšný atentát na cara, nastoupil ale další.

Prvořadý zájem byl o černomořské úžiny. 1854 vypukla Krymská válka, zasáhly ale velmoci a Rusko prohrálo (1856).

Byly nutné reformy – ALEXANDR II. roku 1861 zrušil nevolnictví, bylo ale třeba se vykoupit, postavení se proto dlouho neměnilo. Situace využili sedláci, kteří byli už předtím v lepším postavení, a začali bohatnout – kulaci.

Zavedena nižší samospráva – volené zastupitelstvo a starosta, nikdy ale nebyla vydána ústava ani ustanoven parlament, moc měl car.

Začal pomalý hospodářský rozvoj, ale jen v evropské části, za podpory evropského kapitálu.

Vzniklo dělnictvo, velký vliv ale měla církev. Za vlády MIKULÁŠe II. začaly narůstat sociální rozpory.

Rusko pronikalo do Číny, střetlo se ale s Japonskem (1904 – Rusko-Japonská válka) a nečekaně prohrálo.

Zhoršila se sociální situace, což dopadlo především na dělnictvo. Přetrvávala ale představa, že car za nic nemůže.

V neděli 7.ledna 1905 se v Petrohradě sešla velká, ale klidná demonstrace dělníků, kteří chtěli vše vysvětlit carovi. Ten ale demonstraci násilně potlačil (›krvavá neděle), čímž začala revoluce.

Šlo o postupné vzpoury na různých místech. Nejslavnější je vzpoura námořníků na křižníku Potěmkin, ke které se nikdo nepřidal a byla potlačena. Do revoluce se zapojil také Lenin, navrátivší se ze zahraničí, kde založil dělnickou stranu jménem sociální demokracie. Před odchodem do emigrace byl několikrát zatčen a poslán na Sibiř, kde se také přejmenoval z Uljanova na Lenina. Byl zastáncem marxismu, tvrdil, že revoluce je možná jen násilně.

Během roku 1906 revoluce skončila neúspěchem, většina armády byla věrná carovi.

Podle Lenina byla socdem málo revoluční, tak se roku 1912 rozdělila na dvě křídla. Vznikli bolševici (revoluční) a menševici (chtěli jen postupné reformy).

Car byl donucen k ústupkům - vznikl parlament (duma), Byly povoleny některé politické strany (SR – sociální revolucionáři, KD – konstituční monarchisté a další), nikdy ale nebyla ústava, podstata režimu tedy zůstala stejná a Rusko bylo dále velmi zaostalé.