Zámecký park v Krásném Dvoře vznikl na konci 18. století na přání Jana Rudolfa Černína, jako plánovitě rozlehlý park anglického typu, tedy uměle vytvořená, ale romanticky nespoutaně a divoce působící příroda, obohacená o nejrůznější stavby uměleckého a cizokrajného vyznění.
Historické zobrazení templu.
Autor je neznámý.
Záměr vybudování parku v Krásném dvoře spadá na konec roku 1781, se stavbou, respektive s terénními úpravami, se začalo o dva roky později, v roce 1783. Z této doby také pocházel první celkový plán návrhu parku, který se však nedochoval a bohužel není ani znám jeho autor.
Budování parku trvalo deset let a dohlíželi na ni myslivci a zahradníci, předem poslaní do Anglie, kde měli nastudovat podobu skutečných anglických parků a tuto zkušenost pak co nejlépe zúročit při budován í parku v Krásném dvoře. Tvorba parku využila přirozené konfigurace okolí Černínského barokního zámku, tedy údolí potoku Leska a jak lesních, tak lučních porostů. Přirozené prostředí bylo doplněno o mnoho propojených vodních ploch – rybníků i bazénů, umělý vodopád, cesty, mostky, desítky druhů dřevin a v neposlední řadě i o několik romantických staveb, které buď doplňují kompozici jednotlivých oblastí parku, nebo tvoří jejich dominantu.
Z Černého Mostu sem byla převezena barokní pískovcová Boží muka, postaven byl gotický templ fungující jako rozhledna v nejvyšší části parku, kruhový gloriet přezdívaný Sluneční templ, čínský pavilon vévodící umělé jeskyni s pramenem, který zásoboval velký bazén a následující vodopád, Červená hájovna – nápodoba holandského statku, letohrádek, zvaný dnes též Goethův pavilon, umělá poustevníkova jeskyně, subtilně zhotovená ptačí voliéra, skoro třicet metrů vysoký obelisk a nejstarší Panův templ.
Přehled zámeckého parku:
1 – Panův templ
2 – Čínský pavilon
3 – Gotický templ
4 – Obelisk a cesta k němu směřující
5 – Zámek a cesta od něj k Panovu templu
Panův Templ byl vybudován v letech 1783 až 1786 a byl původně určen pro předvádění hudební produkce. Je zasazen na okraj rozlehlé louky, naproti umělému vodopádu tekoucímu po napodobenině jakési zchátralé struktury z kyklopského zdiva. Louka je obklopena lesním porostem, z jehož stěny templ impozantně a nečekaně vystupuje. Za jeho zadní stěnou protéká potok, přes který se k zadním dveřím budovy klene kamenný mostek tvořený jedním mírným obloukem. K mostku vede pěšina ze zámku, který se tak nachází severně od templu, jehož průčelí naopak míří k jihu, k již zmíněnému vodopádu, čínskému pavilonu nad ním a gotickému templu ještě dál a tvoří tak s těmito stavbami jakousi mysteriózní, kvůli lesu neviditelnou osu celého parku, kolmou na naopak velice zřetelnou východo-západní osu, širokou cestu vedoucí k obelisku.
Panův templ má podobu antického chrámku, nebo lépe řečeno napodobuje jeho průčelí. To tvoří čtveřice iónských sloupů, které nesou architráv a klasický trojúhelníkový fronton.
Pohled na templ zepředu, ze strany a zezadu.
Templ je založen na půdorysu o poměrech stran přibližně 1 : 1,3, ze kterého vystupuje vepředu obdélník se třemi stupni, přičemž třetí stupeň přechází v rovinu tvořící základní podlahovou plochu celého templu.
Stavba je provedena z nepřiznaného zdiva s bílou omítkou, jen stupně pod průčelím a dlažba nad nimi jsou viditelně kamenné. Sedlová střecha s valbovým zkosením na zadní straně templu je pokrytá hladkými pálenými taškami kladenými ve dvou vrstvách.
Do stěn budovy jsou proražena čtyři obdélníková (jedno na každé straně a dvě v průčelí) a tři kruhová (v horní části zadní stěny) okna. Kromě nich vedou do nitra stavby dvoje dveře umístěné na podélnou osu do přední a zadní stěny.
Dominantní průčelí, respektive tetrastylovou portiku, tvoří čtveřice iónských sloupů s patkou tvořenou čtvercovou podstavou a kruhovým odstupňováním, hladkými dříky (tedy bez kanelury) a hlavicí s volutami orientovanými podle osy templu. Sloupy jsou do stěny za nimi promítnuty jako pilastry. Ty mají stejnou hlavici s volutami, ale odlišnou patku, kterou tvoří jednoduchý kvádr. Stejné pilastry, jen se složitější několikanásobnou patkou se nachází i na zadních rozích tamplu.
Sloupy nesou architráv s trojím hlavním odstupňováním, přičemž jeho přechody jsou doplněny o mnohonásobně odstupňované jemné římsy; jinak je architráv hladký, bez jakýchkoli vlysů a dalších drobných detailů, stejně jako sloupy a vůbec celá stavba.
Stejně jako spodní polovina architrávu jsou provedeny i překlady mezi sloupy a pilastry za nimi a také kladí obepínající stavbu pod úrovní střechy po celém jejím obvodu.
Na architrávu spočívá dopředu přesahující mnohonásobně odstupňovaná římsa, jejíž složení (dělení na jednotlivé stupně) se spolu se složením třetí (nejvýše položené) části architrávu opakuje ve složení okrajů frontonu. Ten je klasického trojúhelníkového tvaru se sklonem stran 25 stupňů. Kromě zmíněného lištového dělení je hladký a nezdobený.
Jednotné řešení detailů, nebo spíše lépe řečeno jejich absence vynahrazená jemným vodorovným dělením, se propisuje také do provedení soklu stavby a olemování dveřních a okenních otvorů. Ovšem zatímco vystupující sokl je jen prostý a jednoduchý, okna a dveře jsou orámována trojitým rámečkem v průčelní a dvojitým v zadní stěně.
Panův templ je postaven v iónském řádu, i když se tento v detailech liší od své původní antické podoby, především pak od její řecké verze.
Nejviditelnější je tento rozdíl na sloupech - jejich dříky na Panově templu postrádají jakoukoli kaneluru, což bylo v antice obvyklé jen v době Římské říše. Také patky i hlavice jsou méně detailně zpracované, patka je poměrně jednoduchá, má jen tři horizontální úrovně, a na hlavici zcela chybí zdobení echinu tzv. vejcovcem.
Kromě těchto odlišností jsou ale sloupy ukázkovým příkladem iónského řádu, mají správné proporce, hlavice nepostrádají žádnou svou část (echinus, voluty, abakus) a dříky se směrem nahoru zužují, i když bez soudkovitého vydutí; dolní průměr dříku je zhruba o čtvrtinu větší než průměr horní.
Od antického vzoru odlišná je ale podoba architrávu. Zatímco v klasické antice je architráv iónského řádu členěn na dvě hlavní horizontální části, přičemž ta spodní je u mladších staveb obvykle dále dělena na tři nižší části. U Panova templu je celý architráv rozdělený na tři části, přičemž přechody mezi nimi jsou rozmělněny na větší množství jemných říms, které tak i zmírňují napojení vrcholové římsy ležící na architrávu.
Oproti antice je skromnější také fronton, jehož výplň je jen čistá a rovná, oproti zejména řecké bohaté figurální výzdobě.
Ve výsledku je tedy možné říct, že Panův templ je nápodobou spíše římské antiky, u bylo poměrně obvyklé, že se stavba z různých důvodů musela obejít bez detailnějších (tedy pracnějších a dražších) prvků, aneb bez kanelur a sochařské výzdoby.
Detaily nároží templu a srovnání s antickými řády.
Jediné negeometrické zdobení stavby tvoří trojice štukových vlysů umístěných nad okny a dveřmi mezi průčelními pilastry, jejichž motivy se vztahují k antickému lesnímu bůžku-satyrovi (napůl člověku, napůl kozlu) Panovi, jemuž je templ zasvěcen. Na prvním reliéfu zleva je Pan v lesním prostředí zachycen při hře na píšťalu. (…) Kolem hrajícího Pana jsou seskupena po levé straně vodní božstva, po pravé straně nymfa s košíkem ovoce nebo lesních plodů. (…) Ve středním reliéfu je uprostřed na oltáři busta, k níž z obou stran přicházejí postavy, aby obětovaly kozla, beránka, hrozny a další dary přírody na miskách. (…) Na třetím, pravém reliéfu, opět v lesním prostředí, s vysokou zvěří uprostřed, přichází zleva lovec s uloveným, přes rameno přehozeným zvířetem a s Amorem. Vpravo sedí obnažená žena s košíkem lesních plodů a něco jí podává další mladá žena.
Panovy vlysy v pořadí, jak jsou na templu.
Interiér Panova templu je v současné době nepřístupný a díky okenicím na oknech i nepozorovatelný, dle starších fotografií se zde ale nachází původní výmalba Františka Ondřeje Friedricha z roku 1792, poškozená požárem a zřícením střechy v roce 1950. Tato výmalba je takzvaně iluzorní – napodobuje různé architektonické detaily a jemné reliéfy. Základní osnovu vnitřní výzdoby ale tvoří řád pilastrů s korintskými hlavicemi, mezi něž jsou vložené arkády nebo obdélníkové výplně, obojí s jemným zpodobněním rostlinných úponků, mezi které jsou vloženy též figurální motivy se vztahem k zasvěcení templu (např. postavička Pana hrajícího na píšťalu). Z dalších rostlinných prvků se objevují traviny a dubové listy.
Podlahu interiéru tvoří červené a bílé mramorové desky původně umístěné v rondelu zámku v Jindřichově Hradci. Uvnitř prý také bývalo umístěno velké zrcadlo nastavené tak, aby zobrazovalo vodopád na protilehlé straně louky.
[1] Hušek, Pavel: Zámecký park Krásný dvůr, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2006, 1. vydání, strana 13.
[2] Hušek, Pavel: Zámecký park Krásný dvůr, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2006, 1. vydání, strana 15.
reklama poskytovatele webu
