Art Nouveau / Secese

Stylově nejvýraznější směr modernismu v Evropě, především frankofonních zemích, jehož kořeny sahají do středověku, především v chápání konstrukce, materiálu a prostoru – využití kamene i jako obkladového materiálu. Ovlivnění geometrismem Skota Ch. R. Mackintoshe. Styl vytvořil jedinečné celky především v Bruselu, ( považován za hlavní secesní evropské město, domy opisují středověkou parcelaci – jsou úzké a dlouhé), Nancy, Paříži a Lille.

Rostlinný dekor je uplatněn jako v jiných centrech, nicméně s větší výtvarnou expresí a zaujetím pro plastičnost. Art noveau proniklo také do interiérů v charakteristické podobě nábytku.

• Začátek vydávání časopisu Art et Décoration, Francie
• Hotel Tassel, Brusel, Victor Horta, 1893-95, půdorys svázán úzkou parcelou v bloku, vzniká univerzální základ do příčného konstrukčního systému – schodiště osvětlené zenitálním oknem shora je uvnitř dispozice, kolem něj je uzel jádra, na obě strany jsou umístěny obytné místnosti. Fasáda je ještě souměrná, kopíruje historické předlohy a doplňuje je o moderní prvky. Schodiště podpírá litinový sloup, který už postrádá klasické trojdělení a nabývá tvaru expresivně vyjádřeného rostlinného dekoru.
• Hotel Van Eetvelde, Brusel, Victor Horta 1895, na fasádě přiznána železná konstrukce, která tvoří i hlavní estetickou formu interiéru v rostlinami inspirované podobě).
• Maison Saint-Cyr, dům na velmi úzké parcele s kovovými balkony podepřenými sloupy, vše oblých rostlinně tvarovaných tvarů. V horním patře je kruhové okno, které se stává klasickým prvkem art noveau architektury.
• Maison Cauchie, Paul Cauchie, 1905. Architektem výtvarník, dům podobný Mackintoshově tvorbě, kruhové okno s balkonem, elegantní vertikální budova, na fasádě figurální malby.
• Maison du Peuple (Lidový dům), Brusel, Victor Horta, 1896-99, zbořen 1965, kulturní dům určený pro sociálně slabší vrstvy. Ve fasádě patrné železo, půdorys dán maximálním zastavěním získaného nároží zbytkových parcel, dispozice dána množstvím provozů – koncertní sál pod subtilní kovovou konstrukcí na střeše, salony podporující spolkovou činnost, obchody v přízemí, restaurace.
• Pozemní vstupy do metra, Paříž, Hector Guimard, 1900
• Old England Store, 1898, Brusel
• Stoclet Palace, Brusel, Josef Hofmann 1905-11, palác pro bankéře, architektura předznamenávající Artdeco. Geometrický a uspořádaný charakter, hlavní budova s věží, upravená zahrada, fasáda z mramorových desek a bronzu. Architektura v jednotě spojená se sochařstvím (Klimt) a malířstvím. Interiéry zdobeny mramorem, bohatě vyvedená hala, jídelna a koupelna. Prostorová uvolněnost (i v koupelně).

Ecole de Nancy

Škola uměleckého řemesla založená 1901 (umělecký sklář Émil Gallé a další umělečtí řemeslníci Vallin, Majorelle, Daum, Prouvé, děti těch všech se staly architekty), styl převzat z Art Nouveau, velkou roli hrají sklo, železo, kámen a barevná keramika.

Ze školy vyšli architekti Gutton, Weissenburger, Emil André, Henri Sauvage, Emile Vallin, Hector Guimard.

Zdroje myšlení jsou v historii, především v pozdní gotice a renesanci – Palais Ducal v Nancy z roku 1512 má portál vyhnaný až nad střechu, prvek často používaný v Art Nouveau.

• Dům a obchod v Nancy, Henri a Henry Gutton, rue Benit, 1900-1, železná konstrukce předsazeného nárožního portálu.
• Dům v Nancy na Rue Louis Majorelle, Henri Sauvage 1901-2, forma anglického cottage s francouzskými klasickými prvky především v půdoryse. Mnoho rozdílných detailů, odlišná nepravidelná okna, asymetrie, přesto ale bytelnost a soudržnost. V jídelně umístěn krb na ose a v centru místnosti, osy hrají v interiéru velkou roli, stejně tak barokizující schodiště.
• Maison Huot, Nancy, Emile André 1903 – maximální až manýristické rozvolnění art nouveau architektury, konstrukční podstata jednotlivých prvků nahrazena jen dekorativností. Vejčité okno.
• Maison Bergeret, Nancy, Lucien Weissenburger 1903-4, společně s truhlářem a kovářem Majorellem a sklářem Gruberem.
• Villa Marguerite, Nancy, Henry Gutton 1905, Parc du Saurupt - zahradní město s individuální zástavbou movitých vlastníků. Mnoho různorodých prvků.

Art Nouveau v Katalánsku

Z hlediska světového vývoje se zde Art Nouveau vyvinulo ve zcela výjimečný styl, který v sobě mísil estetické i konstrukční vlivy křesťanské středověké a islámské maurské architektury (kupole apod. převzaté z rané křesťanské architektury doplněné typicky islámskou velkou barevností a dekorativními geometrickými ornamenty provedenými často v majolice, barvené vypalované keramice).

Hlavním představitelem byl Antonio y Cornet Gaudí. Kromě výše zmíněných věcí hrála v jeho tvorbě také velká katolická zbožnost a tudíž inspirace ve středověké křesťanské architektuře – gotice apod. Velkou roli sehrál Eusebio Güell [Gwel], textilní továrník, který se stal velkým mecenášem a obdivovatelem Gaudího tvorby a umožnil mu tak zrealizovat cokoli, co navrhl. Gaudího díla tak nejsou poznamenána kompromisy a ustupováním investorům.

Gaudí se opíral o tradiční materiály, formy a stavební postupy – používal kámen (vyztužený železnými tyčemi; z co nejbližších zdrojů) a cihly, s betonem pracoval pouze ve formě nevyztuženého cementu.

• Finca (farma) Güell, 1884-87
• Casa Vicens, 1883-88, monumentálně působící dům, islámské vzory, bohatě detailně členěno vertikálně i horizontálně
• Palacio Güell, 1886-89, komplikovaný městský palác se středověkými prvky (zvětšené fiály na atice), skeletovitost, především v interiéru – převýšené oblouky.
• Casa Batló, 1904-6, přestavba domu z první pol. 19. stol, práce s kamenem a glazovanou keramikou, promyšlené a originální komponenty, obklady často skládány ze střípků.
• Casa Milá 1906-10, architektura zcela podřízena organickému uvolnění, komíny přetvořeny do obrovských fiál, kovová zábradlí balkonů. Ocelová sloupová konstrukce obkládaná kamenem.
• Park Güell, 1900-14, zahradní město se vším základním vybavením - izolované domy v zeleni a obchodní a administrativní centrum. Centrum v motivu antické agory s monumentálním schodištěm
• Colonia Güell, Santa Coloma de Cervello, 1898, 1908-15, dělnická kolonie, spolupráce s Beliverem a Bellvehlem. Spojení spíše utopického města a textilní fabriky, nedokončená kaple.
• Kaple a krypta, Santa Coloma de Cervello, nekonvenční a originální, postavil jen kryptu, kámen a cihly, středověký prostor, ale deformovaný podle statických principů – zakřivené sloupy, zešikmené stěny. Gaudí navrhl také nábytek. V sakristii režná cementová omítka a režné cihly.
• Sagrada Familia, 1883-1926. 1866 vzniklo Sdružení Stoupenců sv. Josefa, které stavbu propagovalo a prosazovalo. 1882 začala stavba neogotické katedrály (Francisco de Paul del Villar y Lozano), který po roce po neshodách stavbu opustil. Sdružení sestavila komisi pro vybrání nového architekta. Předseda komise Joan Martorell i Montells doporučil Gaudího a uvedl ho Eusebiu Güellovi. Na začátku Gaudího práce byl hotový věnec kaplí. Gaudí navrhl robustní a monumentální formu na středověkém principu převedeném do novogotiky. Jde o širokou pětilodní katedrálu s věncem kaplí a s transeptem. V návrhu jsou ještě kruhové kaple a křížové chodby kolem katedrály. Gaudí stihl jen dokončit věnec kaplí a jižní vchod. Od 50. let se začal budovat severní vstup a postupně probíhá celá dostavba, už ale v železobetonu.

Gaudí pracoval s rozdílnými mocnostmi sloupů (nejtlustší byly v transeptu, měly být z porfyru a nést prakticky celou stavbu, ostatní měly být jen žulové z místního kopce). Všechny součásti stavby mají svou symboliku a důvod podepřený konstrukční logikou stavby. Jeho stavba tak začala Bránou zrození.

• Vlastní dům, 1900, Santa Coloma de Cervello, Joan Rubió Bellver – tradiční forma gotické – maurské architektury
• Palau de la Música Catalana – Lluis Domenech i Montaner, duch Art Nouveau obohacený o klasické řádové prvky a místní barevnost a motivy.

Vídeňská secese a moderna

Moderní architektura ve střední Evropě byla pod silným vlivem Vídně, která se na přelomu století stala významnou metropolí celé Evropy. Vedle výtvarných umělců se zde soustředili i ostatní umělci a také vědci a představitelé významných společenských vrstev. Vídeňská architektura navíc díky několika významným osobnostem expandovala.

Vídeňská secese vznikla roku 1897 jako protest proti Akademii, kterou vedl Otto Kolomann Wagner a zpočátku tvořil podle německého klasicismu, později sepisuje knihu Moderní architektura. Sececi založili ji Gustav Klimt a Koloman Moser, k nim se později přidali Josef Hoffmann a Josef Maria Olbricht. Název vznikl podle časopisu Odtržení (Secession), který propagoval odtržení od akademických historizujících a eklektických staveb.

Vzniká významný Pavilon secese a významný časopis Ver Sacrum. Hoffman postavil Stockletům palác v Bruselu. Vídeňská secese je pokračováním Arts and Crafts.

• Pavilon Secese – Josef Maria Olbricht, 1898, práce s rostlinnými motivy a klasickými myšlenkovými postupy (symetrie, římsy

Otto Klomann Wagner

(1841-1918, spáchal sebevraždu hladovkou na protest proti válce, rozdal všechen majetek). Při akademii založil speciální školu pro doučení již hotových architektů. Od roku 1894 nastoupil Wagner na Akademii jako profesor, začíná se mluvit o Wagnerově škole – Wagnerschule. Její absolventi pak tvořili domy s podobnými idejemi a estetickým názorem, všichni tak vlastně stavěli domy jako Wagner – první dvě patra určena obchodu, nad tím obytná patra a nahoře ateliér. Fasáda nese secesní zdobení.

• První vlastní vila, Huttelsdorf, 1868-1888 , klasická Paladiovská vila.
• Landesbank, Vídeň, 1883-1884, zastřešení dvorany s kovovou ksotrou.
• Nájemný dům, Universitatstrasse, Vídeň, začátek moderního urbanismu, základní jednotkou města je dům. Klasické Wagnerovské a studenty opakované členění, viz výše.
• Městské muzeum, návrh, odkazy ke klasice.
• U-bahn Pavilion, Vídeň, Karlsplatz, 1900, souměrnost, želená konstrukce, všechny znaky secesní formy.
• Kostel sv. Leopolda v psychiatrické léčebně Steinhof u Vídně, 1902-7, půdorys řeckého kříže, v detailu jasná estetika secese – florální dekor, ale v umírněné novoklasičtější geometrické podobě. Výrazová čistota a kvalita, kamenné obklady.
• Druhá vlastní vila, Vídeň 1905-7, výrazově střídmější, ale modernější, na fasádě zobrazena vnitřní dispozice, opuštěna symetrie, ale z klasiky je přebrán pravidelný rytmus oken. Na fasádě použita geometrická majolika.
• Poštovní spořitelna, 1904-5, 1909-10, v opozici proti tehdejším architektonicky eklektickým bankám, spořitelna je moderní – sice na tradičním půdoryse, ale s moderními prvky. První část je pro všechny běžné spořitele, dostavba vznikla hlavně pro movité klienty s cennými papíry a dalšími moderními ceninami. Hlavní dvorana je zastřešena subtilní kovovou prosklenou konstrukcí, která je ale ve skutečnosti jen spodní částí dvouplášťové konstrukce. U stěny stojí nic nenesoucí hliníkové (jedno z prvních použití hliníku jako obkladového materiálu) sloupky – výdechy vzduchotechniky, zcela moderně přiznané, ba dokonce estetizující. Na podlaze je sklobeton, který umožňuje prosvětlení prostor pod dvoranou, nebo naopak rozzáření podlahy. Malý sál v novější části už nese stopy začínajícího art-deca. Schodiště jsou nesena železnou výrazně vertikálně orientovanou konstrukcí.
• Návrh průčelí galerie současného umění

Josef Maria Olbrich

• Pavilon Secese – 1898, práce s rostlinnými motivy a klasickými myšlenkovými postupy (symetrie, římsy
• Ernst Ludwig Haus, Darmstadt, 1901, Josef Maria Olbrich, výstavní hala, průčelí okopírované od galerie současného umění.
• Kolonie Darmstadt, Josef Maria Olbrich, 1901,4,8. Mělo jít o zahradní město pro významné umělce sponzorované Ernstem Ludvíkem Essenským. Výstavní pavilon, centrum s tzv. Svatební věží (střecha z měděných plechů odstupňovaných půlválců, bez ohledu na vnějšek rozmístěná okna) a domy pro umělce.
• Vlastní dům, J. M. Olbrich – modernější čistější

Další architekti

• Vlastní dům, Peter Behrens – anglický typ domu
• Obytný dům, Vídeň, 1901, nastupující secese, Josip Plečnik
• Návrh na letenský průlom, Praha, Antonín Engel 1910 – průlom svahem jako pokračování historického města vedoucí k navrhované nové budově parlamentu.

Česká secese a moderna

Moderna je u nás nazývána Secese. Byla ovlivněna předeším Vídní a propojena s hnutím uměleckých řemesel. I u nás probíhaly snahy o Gesamtkunstwerk, souborné umělecké dílo. Secese často prolnula s historizujícími prvky a vytvářela tak svébytnou podobu jakéhosi národního slohu. Ten díky tendenci odporu k Rakousko-Uhersku ovládl stavební kulturu Prahy i dalších měst a stal se tak i vyjádřením nacionalismu.

• 1895 – Národopisná výstava v Praze
• Průmyslový palác, Praha – Královská obora, Jubilejní výstava 1891, Bedřich Münzberger, moderní konstrukce, do průčelí promítnuta železná konstrukce, jinak ale novobarokní podoba.
• Brána národopisné výstavy, 1895 Praha, Antonín Wiehl, provizorní brána, kopíruje ve dřevě oblouk Průmyslového paláce, ale přidává formy tradičních národních prvků.
• Café Corso na Příkopě, Praha, Bedřich Ohnmann 1897, inspirace barokem, nastupující secese (kovová markýza nad vrchním podlažím).
• Peterkův dům na Václavském náměstí, 1899, Jan Kotěra, secesní architektura ovlivněná Wagnerschule, i když modifikuje estetická názor.
• Hotel Central, Praha 1900, Bedřich Ohmann, Bedřich Bendelmayer, Alois Dryák, kovová markýza nahoře a nad vstupem.
• Pojišťovna Praha, Osvald Polívka 1902-3. Okna pod markýzou jsou ve tvaru písmen PRAHA. Na fasádě reliéfy Ladislava Šalouna.
• Obchodní dům U Nováků, Praha, Osvald Polívka, Wagnerovské schéma + osová symetrie
• Topičův dům - opět Wagnerovský styl
• Národní dům, Hradec Králové, Jan Kotěra 1902-4, už bez Wagnerovských principů, větší projevení národních motivů.
• Národní dům v Prostějově, Jan Kotěra, složení z několika funkčních částí, uvnitř reliéf od Františka Kysely Tři Grácie.
• Obecní dům v Praze, Osvald Polívka, Antonín Balšánek, 1902-11, na konci Královské cesty, vznikl jako protiváha Slovanskému domu, společenskému domu německých obyvatel, Obecní dům vzniká jako reprezentační dům města a jako důležitý politický počin. Architektura je nejvíce inspirována francouzskou architekturou třetího císařství. Monumentalita, až těžkopádnost. Dojem symetrie, ta je ale ve skutečnosti narušena půdorysně i detailně. Uvnitř velký sál koncertní (pro velká díla vyžadující velké orchestry) i taneční – Smetanova síň. Všude se objevuje umělecké řemeslo a projevuje se opojenost elektrickou energií – svítidla v kavárně a restauraci jsou všude možně a hrají dominantní roli.
• Trmalova vila ve Strašnicích, Praha, Kotěra 1902, národní lidové prvky penesené do modernismu, sídlo spíše venkovského charakteru.
• Janův keňský dům, Luhačovice, Dušan Jurkovič 1902 – také lidové prvky a modernismus – sepětí tradičních hodnot (hrázdění) a modernismu (výmalba, skleněné tvárnice)
• Hudební pavilonek v luhačovickém parku, dřevěný.
• Dům bedřicha Smetany, Luhačovice, Emil Králík 1910-11, styl zvaný (Individualistická) Moderna, novější rysy a tvary, secesní principy a výzdoba.
• Palác Lucerna, Praha 1910-11, Vácslav Havel, moderna na polyfunkční palácové stavbě; železobetonová konstrukce. Uvnitř sály a pasáž
• Palác Koruna, Antonín Pfeifer 1911, také polyfunkční a železobetonový s pasáží.
• První česká vzájemná pojišťovna v Praze, Osvald Polívka 1907, železobetonová skeletová konstrukce, uvnitř halová kancelář.
• Muzeum v Hradci Králové, Kotěra 1909-12, modernost s klasickými prvky - centrální kupole, mohutný vstupní portikus x viditelné propsání vnitřku na fasádu, čisté plochy, režné zdivo.
• Wenkeův dům v Jaroměři, Josef Gočár, 1909-10, zavěšená skleněná stěna přes 1. a 2. podlaží.

Autor:

Jakub Jaroš, architekt

Estetika, ekonomičnost, efektivita. Architektonické návrhy interiérů, exteriérů a územních celků: architektonické studie, dokumentace pro stavební povolení, realizaci staveb i dotační programy.

www.jjarch.cz