Rondokubismus

Rondokubismus se rodí v souvislosti s politickými událostmi v Československu po roce 1918. Velký význam hrají zákony na podporu stavebního ruchu. Od roku 1920 existují tři formy rondokubismu:

• na kubismus navazujíccí změkčené tvary – obloučkový dekorativismus, později nazvaný rondokubismus.
• na klasicismus žáků Otto Wagnera navazující forma
• puristická a abstraktní forma reagující na moderní proudy v Evropě

Rondokubismus se stal ve své době nejrozšířenějším stavebním stylem a byl používán zejména na významné veřejné budovy realizované výbornými architekty (Gočár, Janák, Freiwald).

Rondokubismus hledal umírněné formy, vracel se ke klasické tektonice v dekorativní podobě, a díky výstavbě spousty nových obytných domů v menších městech se stal tzv. národním stylem.

Na fasádě se objevuje dekor přilepených kruhových a oblých tvarů, časté jsou oblouky. Používají se barvy související s národem – červená, modrá, bílá, ve skutečnosti spíš v utlumené podobě jako siena, okrová a nazelenalá, které architektuře svědčily mnohem víc.

• Architektura, hmota či duch, Pavel Janák 1924, článek v časopise Styl.
• Legiobanka, Josef Gočár 1922-25, Praha
• Palác Adrie, Réunione Adriatica di Sicurta, Pavel Janák, Josef Zasche 1923-25, vzorem severoitalská renesance, římsa je tvořená hranolovitými věžemi. Bohatá výtvarná výzdoba.
• Krematorium v Pardubicích, Pavel Janák 1923. Krematoria vznikla jako důsledek odklonu od katolictví a obracení se spíše k historickým tradicím slovanství. Budova dává velký výraz samotnému procesu spalování – výrazné komíny, velký prostor spalovny.

Autor:

Jakub Jaroš, architekt

Estetika, ekonomičnost, efektivita. Architektonické návrhy interiérů, exteriérů a územních celků: architektonické studie, dokumentace pro stavební povolení, realizaci staveb i dotační programy.

www.jjarch.cz