MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Česká románská architektura

Architektura Velké Moravy

V 6. století přišli na naše území Slované, v 7.stol. vznikla Sámova říše – obranný kmenový svaz, po vpádu a Avarů a jejich vyhnání Karlem Velikým vznikla Velká Morava, stát na křížení Solno-zlaté stezky z Rakouska na sever a obchodní stezky podél Dunaje. Název Velká Morava vznikl uměle, skutečné jméno státu není jistě známo. Hlavními středisky státu byla hradiště Staré Město a Sady u Uherského Hradiště a Valy u Mikulčic, není ale známo, které hradiště bylo hlavní (kde sídlil Arcibiskup Metoděj, na obou hradištích byly nalezeny pozůstatky velkých chrámů).

Dochovaly se jen negativní půdorysy kamenných staveb, kvůli systematickému ničení po nájezdu Maďarů v 10. stol.

Kostely byly z většiny miniaturní a jednolodní, ze středomoří se sem dostaly také rotundy, kostelíky na kruhovém půdorysu opatřené několika apsidami.

Modrá u Uherského Hradiště – menší jednolodní kostel.

Kostel sv. Maroty v Kopčanech na Slovensku - malý obdélný kostelík s pravoúhlým presbytářem, pravděpodobně dochovaný z doby Velké Moravy.

Bazilika ve Valech u Mikulčic – velká bazilika s nartexem.

Chrámový komplex tří kostelů v Sadech u Uherského Hradšitě – kostel s apsidou na západě východním průčelím srostlý s větším kostelem s nástavbou a menším kostelíkem na jeho levé straně.

Románská architektura v českých zemích

Návaznost na architekturu Velké Moravy, první český kníže Bořivoj byl jen moravským místodržícím. Prvním centrem byl Levý Hradec, kde byl postaven první kostel (Sv. Klimenta), později (cca 884) se Bořivoj přestěhoval do Prahy, kde byl knížecí volební a nastolovací stolec na pahorku zvaném Žiži. Kultovní místo bylo už v té době opevněno a obýváno, Bořivoj tam založil kostel Panny Marie a panovnické sídlo, které ovšem leželo jinde, než kde je dnešní královský palác.

Kníže Vratislav založil ve druhé části hradu kostel Sv. Jiří a Boleslav I. klášter Benediktýnek, jehož kostelem se sv. Jiří stal. Třetím kostelem se stala čtyřapsidová rotunda sv. Víta, která se později stala katedrálou, základem pražského biskupství (973 za Boleslava II., biskup od začátku sídlil na Hradě). Svatý Václav přemístil palác na místo dnešního královského paláce. Po smrti sv. Václava začal Boleslav I. zakládat hrady tzv. první hradní soustavy, nepříliš rozlehlá hradiště s kamennými kostely, která sloužila jako správní a politická centra, v rámci středočeské přemyslovské doménu toto praktikoval již kníže Spytihněv.

Kostel Sv. Klimenta na Levém Hradci – pod dnešním kostelem je rotunda, původní kostel Sv. Klimenta byl nejspíš dřevěný.

Kostel P. Marie na pražském Hradě – zbytky mezi prvním a druhým nádvořím, uvnitř ostatky druhého knížete a jeho ženy.

Kostel sv. Jiří – trojlodní kostelík se třemi apsidami na východě, po vyhoření za Vladislava II. byl románsky přestavě.

Rotunda sv. Víta – po 925, zasvěcený z politických důvodů sv. Vítu (hlavní Saský světec, Čechy ohrožoval Sas Jindřich Ptáčník), nachází se pod svatováclavskou kaplí, postupně získala čtyři apsidy, východní byla původní, jižní byla postavena pro pohřbení sv. Václava.

Rotunda sv. Petra, Budeč – doba Spytihněvova, před 900 nejstarší stojící stavba u nás, barokní presbytář, věž z 12.stol.

Rotunda sv. Petra, Starý Plzenec – původně na hradě Plzeň, doba Boleslava I., kolem 970. Hrad Plzeň byl po založení města Plzeň, které vyrostlo z podhradí hradu Plzeň, přejmenován na Starý Plzenec. Rotunda je z lícovaného místního lomového kamene s vnitřním litým zdivem, okna jen malá a neklenutá s otevřenými krovy.

Doba Boleslava II., který byl na prohravší straně ve válce o říšský trůn, a který se musel vypořádat se Slavníkovci (995). Tato doba byla také doba druhého biskupa sv. Vojtěcha.

Kostel na Libici – Slavníkovský kostel, výrazný jednolodní půdorys kříže.

Kostel sv. Jiří v Plzni Doubravce – provizorní útočiště břevnovského Benediktýnského mužského kláštera založeného sv. Vojtěchem.

Kostel sv. Jana a Pavla v Malíně – loď a apsida předrománská, věž románská z 12.stol., barokně upravená, celek v 19.stol. neogoticky přestavě, románské už jen střílnové okno v apsidě.

Po nástupu Boleslava III. začala vleklá krize českého státu a princip seniorátu.

Rotunda sv. Kateřiny, Znojmo, 1037, přestavěna roku 1134, zaklenutí kopulí, uvnitř fresky přemyslovského rodokmene.

Krypta kostela sv. Vojtěcha při klášteře benediktýnů v Praze – Břevnově – po 1039 - V kryptě kubické hlavice saského typu a dva typy sloupů (zřejmě změna plánů během výstavby), krypty patrně sloužily jako druhý presbytář, který bylo možný na rozdíl od samotného kostela i jakžtakž vytápět.

Krypta a půdorys kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi – zničen za husitských válek, dlouhá bazilika, zničena a přestavěna goticky, zachovalý presbytář poté přestavěn barokně – část zdiva možná z původního kostela sv. Kosmy a Damiána, před kterým byl zavražděn sv. Václav.

Bazilika sv. Václava na Proseku – po 1050, přestavěno na románskou baziliku s gotickým zaklenutím, z předrománské doby už jen apsidy. V arkádách byly pravoúhlé pilíře.

Kníže Břetislav před smrtí 1055 zavedl princip seniorátu a moravský úděl (centry Brno, Znojmo a Olomouc), od té doby Morava autonomní, až se nakonec stala markrabstvím.

Kostel sv. Víta na Hradě - po pokusu zvětšit rotundu-katedrálu sv. Víta přístavbou věže byla zbořena a nahrazena bazilikou sv. Víta (založena 1061, vysvěcena 1095). Východní presbytář zasvěcen sv. Vítu, západní P. Marii, na západě velký transept, mezi transeptem a východem postranní lodě. Na severu později křížová chodba kapituly (kapitula = organizace světských kněží, kteří se měli starat o důležité církevní stavby, v Čechách to byla první kapitula), v jižní boční lodi byly ostatky sv. Václava (ponechána apsida staré rotundy), v sarkofágu v severní boční lodi ostatky sv. Vojtěcha. Nad křížením lodě a transeptu vybudována vysoká nástavba po německém vzoru, čímž se kostel stal městskou dominantou. V kryptě sloupy s pletencovým ornamentem pocházejícím ze severu Itálie, což dokládá již v té době migrující řemeslníky.

Kníže Vratislav II. přesídlil z Hradu na Vyšehrad, založený a počátku 10.stol., za zásluhy v boji o investituru dostal roku 1086 královský titul.

Vyšehrad – knížecí akropole se dvěma paláci a rotundou sv. Jana Evangelisty. Kapitula vyňatá z pravomoci biskupa a podřízení přímo papežské kurii, kapitulní kostel sv. Petra a Pavla, knížecí bazilika sv. Vavřince s hřbitovem, od kapituly vedl most na knížecí akropolis.

Rotunda sv. Martina – jediná hmotově dochovaná stavba, první stavba u nás s kvádříkovým zdivem (místní zdivo, většina Prahy z opuky, méně pak z pískovce) a s lucernou. Tu nese půlkulová kopule s otvorem (oculus), z důvodu stavby silnice přestavěn portál, dnešní je novorománský, při té příležitosti i zvětšena okna a zdivo opatřeno spínacími obručemi.

Po vzoru panovníka se i místní velmožové snažili o stavební rozvoj svých sídel:

Rotunda sv. Longina na Rybníčku

Rotunda sv. Václava, Týnec nad Sázavou – konec 11. stol., kruhová apsida s podkovovitou apsidou, věž se zahrocenými rohy z 13.stol., která byla součástí dnes již neexistujícího hradu.

11. a 12. století – permanentní války o trůn, zklidnění za Soběslava I., který porazil saské vojsko a oslavil to rotundou na Řípu a roku 1133 začíná s přestavbou Pražského hradu. Vybudoval vysoké kamenné zdi vně původních hradev, během stavby ale sídlil na Vyšehradě. Hradby odpovídají spíše městským hradbám, jsou zpevněné věžemi a půlkruhovými věžicemi, navíc má Pražský Hrad velkou rozlohu. Hradby byly vysoké 12 metrů a tlusté okolo dvou metrů, šlo o obvodové kvádříkové zdivo s vnitřním litým zdivem. Přestavba trvala jen sedm let, vybudován byl přístavbou k hradbám i palác (podélný jednotrakt), u něj byl i kostel všech svatých.

Rotundy z doby Soběslava jsou z kvádříkového zdiva a mají věže, věže jsou přistavované i k starším rotundám.

Rotunda sv. Jiří na Řípu, po 1126

Rotunda sv. Máří Magdalény v Přední Kopanině, 1130, dnes funguje jako presbytář kostela z 19. stol.

Rotunda sv. Kříže na Starém Městě – kopie rotundy sv. Martina z Vyšehradu, 1125, sdružená okna v lucerně, obloučkový vlys na apsidě.

1140 nastupuje Vladislav II. a dokončuje přestavbu Hradu – starý královský palác připojený k hradbám a kostel všech svatých, dochovala se část zdiva a velký suterénní prostor zaklenutý valenou klenbou na pasech (dnes už pozdně gotické, bylo nutné posílit konstrukce při stavbě Vladislavského sálu), zřejmě nouzové útočiště lidí žijících na hradě.

Dochované románské hradby dnes – Černá věž na nejvýchodnějším konci hradu, Bílá a Biskupská věž v obvodovém zdivo křídel mezi 1. a 2. nádvořím, zeď na konci zlaté uličky, spodní části věžic na opěrném zdivu starého královského paláce. Zdivo východní části dnešního děkanství, původně biskupského domu.

Kaple sv. Mořice – 11. stol, přiléhala k biskupskému domu, zbořen při dostavbě katedrály ve 20. stol.

Přestavba kostela sv. Jiří – 1142, po útoku moravských Přemyslovců, kteří Hrad nedobyli. Starý kostel byl zvětšen do všech stran, 1541 rekonstruován po požáru levého břehu Prahy (zazděny empory a vedlejší lodě, renesančně zaklenuto, na věže renesanční okna, na konci 19. a začátku 20. stol. nerománsky puristicky rekonstruováno. Původně volný trámový krov nad hlavní a valená klenba nad vedlejšími loďmi. Prohřešky dnešního stavu: trojice oken v presbytáři (bývalo jen jedno osové střílnové), větší bazilikální okna i okna v emporách, v arkádách jsou původní jen hlavice. Ke kostelu byla vždy připojena kaple sv. Ludmily z 12.-14.stol, v níž byla ve 14.stol. pohřbena (dnes zasvěcena P. Marii), věže byly ke stavbě připojeny v románské době z vnějšku. Zachovalá je trojlodní krypta s kubickými hlavicemi.

Za krále Vladislava I. byl kolem pol. 12.stol. postaven kamenný Juditin most, z nějž zbyla dnes menší malostranská věž, dnes renesančně rekonstruovaná a zbytky jednoho oblouku zazděné do barokního mostu pod vybíhajícím křídlem křížovnického kláštera. Most byl zničen při povodni ve 13. stol.

Vladislav získal od Fridricha Barbarossy královský titul za účast v tažení do Itálie a do Čech přizval řád johanitů a premonstrátů. Ti vybudovali Strahovský klášter – trojlodní bazilika, dnes barokně přestavěn a obezděn. Součástí kláštera byla křížová chodba – kapitulní síň na východě, podlaha na nižší úrovni než chodba, s ní byla spojená sdruženými okny; na západě bylo cellarium, skladiště potravin a nápojů; v křídle naproti kostelu byl refektář, jídelna, a u ní kuchyně. Dnes je chodba zaklenuta barokně, výš a s jiným rytmem.

Johanité vybudovali klášter (johanitská komenda) na konci Juditina mostu (řád se měl starat o poutníky, komendy tak byly budovány poblíž důležitých brodů a mostů), z jejich kláštera dodnes zůstaly jen malé zbytky, sami rytíři zbořili románský kostel zasvěcený Panně Marii pod řetězem (most se zavíral řetězem) a nestihli do husitských válek postavit víc nového, než gotický presbytář. Z románské baziliky zbyla jen jižní zeď. Johanité se v 16.století usídlili na Maltě a začalo se jim říkat maltézští rytíři.

Klášter premonstrátek v Doksanech – dnes barokně obezděné románské stavby a vykukující boční apsidy, vybudované 1142, dobře zachovalá je románská krypta zaklenutá křížovými klenbami na pasech se sloupy všech možných jednoduchých geometrických tvarů. (Dřík pravidelný, nebo lineárně zúžený, patka se plinty drží tzv. drápky, hlavice jsou jednoduché antikizující, výjimečně sochařsky zdobené.)

Tribunový jednolodní typ kostela se používal prakticky všude na venkově, kde je budovali šlechtici, kteří postupně získávali panovníkovu půdu do osobního vlastnictví. Kostely byly součástí velmožského dvorce a propojené dřevěnými mosty s palácem. V západní části kostela byla tribuna pro velmože, což zavedl Karel Veliký v Cáchách. Pokud měl kostel věž (trojitá okna v několika řadách), bývá tribuna vestavěna do ní. Kostely byly jednolodní neklenuté s půlkruhovým závěrem. Stavěny byly kostely z kvádříkového zdiva z místního kamene.

Kostel sv. Jakuba v Jakubu u Kutné hory – sochařsky zdobené průčelí a italizující dekor slepé arkády na apsidě.

Kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Chrabrech – odstupňovaný složitější triumfální oblouk.

Kostel P. Marie v Mohelnici – 1175, rekonstrukce J. Mocker, vymyslel si sdružená okna nestejné výšky.

Kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou – pol.12.stol.

Kostel sv. Petra a Pavla v Albrechticích – 1180, barokně přestavěno, autentická věž a půdorys.

Bazilika P. Marie v Tismicích – malá venkovská trojlodní bazilika plnohodnotného typu (dvě věže, tři lodi s bazilikálními okny a apsidami), původní až na střechy a renesanční klenby.

Centrála kostela sv. Petra a Pavla v Řeznovicích – nápodoba zahraničních baptisterií – čtvercový kostel s apsidami a věžovitou nástavbou, 1140-72.

Kapitula sv. Václava v Olomouci – obnoveno biskupství v Olomouci, ke staršímu kostelu byla přistavěna křížová chodba apod., 1140. Trojitá okna s bohatou kamenickou výzdobou zřejmě od zahraničních kameníků.

Hrad Přimda – kamenný hrad nového typu, malá pevnost s hradbami a obytnou věží (tzv. donjon, věž je obytná, když je v ní nalezen krb). Na hradě byl ještě dřevěný palác, věž byla hlavně útočiště při obléhání, hrad byl postaven za Soběslava, který jej dobyl na jakýchsi Teutonicích.

Císařská falc v Chebu – region patřil Říši, šlo o osobní majetek Fridricha Barbarossy, hrad byl začleněn do barokního opevnění. Původní je velký donjon, obvodové zdivo paláce se sdruženými okny a nádvoří s dvoupatrovou kaplí sv. Erharda a Uršuly. Dolní patro je zaklenuto klenbou na pasech, horní klenbou křížovou, patra jsou propojena oktagonálním otvorem, horní patro bylo císaře, dolní pro poddané. Sloupy i další detaily jsou bohatě kamenicky zdobené rýnskou kamenickou hutí.

Kostel sv. Prokopa nad Labem – podobné uspořádání jako chebská kaple, 1150, dnes značně přestavěn. Zachovaný bohatý (přesná ornamentální výzdoba na archivoltách podepřených sloupky) románský portál ústupkového typu z roku 1175.

Kostel sv. Jiljí v Milevsku, westwerk před 1184, dnes goticky přestavěn. Původně mohutné jednolodí (ovlivněné uspořádáním tribunového kostelíku) s velkým westwerkem a širokou tribunou přístupnou schodištěm v síle zdiva).

Románská Praha – nalezeno 70 zbytků románských domů, což je nejvíce v Evropě, kamenné domy se zde stavěly od počátku 12. Století, nejhustší zástavba byla kolem staroměstského rynku, kde bylo tržiště. Další domy vznikaly kolem dálkových cest, čím dál byly domy od tržiště, tím byly domy dále od sebe, u tržiště přiléhaly těsně k sobě. Používaly se dva prostorové typy domů – čtvercové věžového typu a podélné jednotrakty, časté však byly také kombinace těchto typů. Přízemní síně byly klenuté křížovou klenbou nebo klenbou na pasech, díky svému částečnému zahloubení se při stavbě hradeb a navážení zeminy se z nich staly sklepy a tak se dochovaly. Vyšší patra byla většinou zastřešena krovem.

Podél dálkových cest se stavěly také kostely, které se staly základy jednotlivých pražských obcí.

Po abdikace krále Vladislava I. ztratila Praha statut kulturního centra, těžiště kultury se přesunulo do venkovských klášterů.

Pozdní románská architektura u nás

Klášter Premonstrátů v Milevsku, založen Jiřím z Milevska 1184-87. Velká klášterní trojlodní bazilika, nápodoba kláštera sv. Jiří na Pražském Hradě. Sloupy v arkádách mají polštářové hlavice.

Klášter premonstrátů v Teplé, založil blahoslavený Hroznata 1193, hlavní loď trojlodní baziliky překlenuta románskou křížovou klenbou. Okna na věžích už ale byla vybudována gotická.

Shrnutí – pozdně románský styl se u nás vyznačuje pronikáním některých rysů gotiky, jako užívání polygonálního presbytáře, křížových žebrových kleneb, svazkových pilířů a lomeného oblouku. Stavby se staví už záměrně složitější (rotundy s více apsidami apod.).

Příkladem je tzv. vinecká skupina venkovských kostelů.

Kostel sv. Mikuláše ve Vinci, kol. 1240. Polovinu čtvercové lodi zabírá tribuna, presbytář je polygonální, obloučkový vlys na exteriéru je vícevrstvý, nad ústupkovým portálem s předsazenými sloupy se nachází roseta.

Kostel sv. Mikuláše v Potvorově – více vrstev architektonického dekoru, složitá konstrukce všech kleneb, mohutná tribuna, nosné prvky tvoří srostlice na hranici svazkových pilířů.

Kostel sv. Jakuba Většího ve Vroutku, 1230, vícevrstvý obloučkový vlys

Bazilika sv. Prokopa kláštera benediktínů v Třebíči, zasvěcený původně P. Marii jako všechny kostely starých řádů, přesvěcení je z dob Josefa II. Polygonální presbytář, trpasličí galerie zvenku nad hlubokými slepými arkádami. Presbytář je zaklenutý třemi poli dvojúrovňové osmidílné žebrové klenby. Propracovaný je prostor krypty. U severní předsíně je největší ústupkový portál u nás. Žebrová klenba nad lodí je novodobá v duchu barokní gotiky.

Kostel sv. Bartoloměje v Kyjích - 1226, patřil k opevněnému dvorci pražského biskupa. V silném zdivu skryty chodby a schodiště, kostel býval propojen lávkou s palácem. Poslední patro věže v západní průčelí bylo dřevěné.

Rotunda P. Marie v Holubnicích – více apsid, slepou arkádou zdobený presbytář.

Rotunda nanebevzetí P. Marie v Plavči

Klášter cisterciáků na Velehradě – rozlehlá bazilika, spolu s klášterem po požáru barokně přestavěna, románská je jen apsida s tenkými polosloupky a obloučkovým vlysem a východní stěna hlavní lodi kostela se sdruženým oknem.

Klášter premonstrátů v Louce u Znojma – románská klenba pod gotickým kostelem, nízké sloupy pod křížovými klenbami.


Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.