Řecká kultura byla expanzivní, ale bez imperiálních sklonů. Někdy kolem roku 800 př.Kr. došlo k tzv. velké řecké expanzi, kdy se Řekové a jejich kultura rozšířila po středomoří a Černomoří. Začalo to jako budování stanic pro dálkové obchody, kam později přicházeli exulanti po změnách režimů v metropolích. Stanice rostly a z mnohých vznikla města a nakonec i městské státy. Obyvatelé některých osad se nechávali najímat okolními svrchovanými státy jako vojenská síla. Touto cestou se Řekové seznamovali s cizími kulturami a přejímali jejich nejlepší prvky.
Řecká kultura nebyla jednotná státně, ale národnostně a kulturně (jakžtakž), i když se odlišovali Jónové a Dórové. Nejlepším příkladem řecké kultury jsou Atény, jejichž kultura se stala základem kultury helenistické.
Architektura Řecka a jeho umění vůbec se začaly zkoumat až v 19. století, kdy se Řekové osvobodili od islámské nadvlády. Do té doby byla řecká architektura známá jen zprostředkovaně přes Řím, jehož stavitelství se nakonec ale ukázalo být od řeckého mnohem odlišnější, než se čekalo.
Sloupové řády jsou největším vynálzem Řecké architektury, i když jejich počátky leží v Egyptě a Mezopotámii. Jejich logika se zachovala díky deseti knihám o architektuře římského stavitele Vitruvia, který v nich zmiňuje spoustu pravidel třech antických řádů, jde ale vlastně jen o analýzu starších staveb, které ve většině případů některá z jeho pravidel porušují. Z Vitruvia byly také vyvozeny ideální proporce architektury, odvozené z proporcí lidského těla, proporce ale nejspíš vznikly díky používání starých měrných jednotek odvozených právě z částí těla (loket, prst, stopa). Faktem zůstává, že sloupové řády jsou nejtypičtějším antickým prvkem a zároveň nejvíce využívaným inspiračním zdrojem v architektuře téměř všech pozdějších období - od Románského slohu přes Renesanci a Baroko až k Historizujícím slohům 19. století, Secesi a Klasicizující slohy po druhé světové válce.
Žádná řecká stavba se nedochovala kompletní.
Na běžné stavby se používalo cihelné zdivo, existovaly dva systémy kladení – pravidelné kladení užívající běhounů a kladení kombinující běhouny a vazáky. Kromě toho se vyskytuje také tzv. opus mixtum, kombinované zdivo tvořené lícními kvádry provázanými skrz vnitřní násyp. Zdivo se stejně vysokými vrstvami kladení je isodomon, s nestejnými pseudoisodomon.
Při zdění z kamene se využíval enplekton – kvalitní tesané kameny na líci a méně kvalitní polonásyp uvnitř, skrz který byly provázány občasné kamenné prvky zasahující do obou líců.
Monumentální stavby jsou zděny z plného zdiva z přesně tesaných velkých kvádrů. Na jejich přesun se používal kladkostroj a výstupky, otvory, nebo úvazky v blocích. Větší kvádry se podle Vitruvia přepravovaly tak, že se jim přidělaly dřevěné prstence a kámen se pak kutálel.
V Řecké architektuře převažuje pravoúhlý architrávový systém, Řekové uměli ale také zdít pravou klenbu, i když ji užívali jen málo.
Sloupové řády. Zleva dórský (3 sloupy), iónský (3) a korintský (2).
Nahoře vlevo hlavice korintská a vedle tři iónské
Základní podoba chrámů se ustálila brzy po převedení původně dřevěné konstrukce do kamene, přesto však žádné dva chrámy nejsou stejné, rozdíly jsou ovšem obvykle v půdorysech, vzdálenostech mezi sloupy a detailech. Podle Vitruvia byly chrámy stavěny podle modulu, jehož základem byl průměr sloupu, jenže sloupy neměly průměr všude stejný…
Základní dělení řeckého chrámu je trojí, což se později promítlo i do trojdělení sloupů a architrávu.
Jak už bylo napsáno, podoba řeckých chrámů vznikla převedením dřevěné konstrukce do kamene, přičemž triglyfy a gluty pod nimi byly dříve prvky, které ukotvovaly na místo dřevěné trámy, metopy mezi nimi byly původně prázdná místa, později zřejmě výplně z pálené hlíny.
Řecké sloupy se směrem nahoru vždy zužovaly (entáze), někdy byly ale po cestě vyduté, jako protáhlé soudky. Základní hlavice dórského sloupu se skládá ze zúženého krčku (hypotrachelion), oblé části (echinos) a čtvercové desky (abakus). Na hlavici leží architráv (epistyl), ten nese vlys - řadu metop (nom. sg. metopa - jde o čtverce, často zdobené malbou a plastikou) a triglyfů (nom. sg. triglyf - jsou to svisle dělené obdélníky). Nad nimi je horní rovná římsa (geison), která podepírá střechu, jejíž štít (aetos) s trojúhelníkovou atikou (tympanon, také zdobený) je rámován další římsou (také geison). Nejhornější římsa (sima) je vyklenutá, aby tympanon chránila před počasím. Na rozích a vrcholku střechy jsou listovité ozdoby (acroterium). Střecha byla krytá taškami nebo prejzy z pálené hlíny položenými na dřevěném krovu.
Sloupy jsou tvořeny z čepy napojovaných tamburů (nom. sg. tambur) – do metru vysokých válců. Spojovací čepy se zalévaly olovem. Kanelování (svislé žlábkování) řeckých sloupů je nápadně podobné sloupům v Džosérově hrobovém okrsku v egyptské Sakkáře.
Problém s dórským řádem byl, jak vyřešit rohové prvky. Jeden triglyf byl vždy na ose sloupu a jeden na ose intercolumnia (vzdálenost mezi sloupy). Nejprve byl sloup vysunován se zachováním vzdáleností mezi triglyfy, v archaickém období byla zvětšována krajní metopa, až se nakonec v klasickém období dával poslední sloup blíž k ostatním, což se ukázalo jako esteticky nejpřijatelnější.
Štít býval vysoký šestinu, později sedminu šířky.
Chrám býval zastřešený kamenným systémem kazet.
Architektura bývala bohatě barevně zdobená. To příliš pevná pravidla nemělo, ale sloupy i architráv byly obvykle bílé, triglyfy modré či černé, gluty také tmavé nebo zlacené, římsky často červené. Nejbarevnější pak byly sošky a vlysy.
Vývoj chrámu začal u obytného megaronu. Pak se přidaly sloupy do průčelí (vznikl prostylos), pak i dozadu (amfiprostylos) a nakonec i na strany a do dalších řad a dovnitř (peripteros, když má dvě řady, tak je to dipteros, když má prostor na dvě řady, ale jen jednu, tak pseudodipteros). Sloupový ochoz je pteron, zadní část stejná jako přední je opistodomos. Samotný vnitřek chrámu byl přístupný jen kněžím a skladovaly se zde dary. Počet sloupů v předním průčelí byl vždy sudý, podle jejich počtů se odvozují názvy – tetrastylos pro čtyři sloupy, hexastylos pro šest. Nejběžnější byl oktastylos. Prostřední intercolumnium bývalo někdy rozšířeno. Zadní průčelí mohlo být i odlišné od předního.
Chrám s větším otevřeným prostorem uprostřed byl hypaitros, býval také obklopený sloupy, často dokonce ve dvou řadách nad sebou.
Nejstarší dochovaný celokamenný chrám je na Korkyře, dnešní Korfu. Je z 8. stol. př. Kr. a jde o hekatompedon, oktostylos, pseudodipteros. Poměr sloupů v průčelí a boku je 8:17, vývoj později směřoval k 1:2. Dochovala se i část tympanonu – člověk a dvojice zvířat, jakýchsi ovcolvů.
SYRAKUSY – Apollonův chrám, Athéin chrám, později zazděný do křesťanské baziliky
PAESTUM, řecky Posidonia – tři chrámy – trojlodní chrám Héry se dvěma vchody do svatyně, což poukazuje na dvojí zasvěcení, chrám Athény – uvnitř dvě lomená schodiště, chrám Poseidona (nebo druhý Héřin chrám) – protažený půdorys, dvě řady vnitřních sloupů.
Parthenon, Athénin chrám na Athénské akropoli.
OLYMPIA – chrám Dia, uvnitř socha ze slonoviny a zlata, která se nedochovala ani v nejmenším.
ATHÉNY – nedochovanější řecký chrám vůbec, Hefaistův chrám kus od akropole, má průběžné vlysy uvnitř ochozu (což je iónský prvek), nejspíš je od architekta Iktina, který spolu s Kallikratem stavěl Parthenon, hlavní chrám athénské akropole. Jeho sochařská výzdoba (panathenajský průvod) od Feidia je sice už jen fragmentární a navíc v Británii, ale má dokonalé draperie.
Dórský sloh také znal menší kruhové stavby se sloupovým ochozem, které se, stejně jako všechny ostatní kulaté stavby v Řecku, nazývá tholos. Pozdější tholy mají dórské sloupy venku a korintské sloupy uvnitř, což byl vůbec osud korintských sloupů ve starověkém Řecku.
AGRIGENT, Sicílie – Diův chrám neobvyklé konstrukce – sloupy byly propojeny zdí vyzděnými osmimetrovými atlanty (mužské sochy nesoucí architráv).
Architráv je na rozdíl od dórského rozdělen na tři vrstvy, nad ním je komplikovanějí tvarovaná římska opatřená pruhem charakteristického iónského ornamentu (perlovec) nad ním bývá vlys, popřípadě prázdné místo, vlys se v některých oblastech (Malá Asie) nepoužíval.
Nové je také řešení pod gekonem. Zde se objevuje kima – podpírající pás s vejcovcem, nad ním někdy bývá tzv. zubořez.
Sloupy se směrem nahoru zužují a jsou štíhlejší (výška:dolní průměr = 9:1, oproti dórským 7:1).
Patka sloupu se skládá ze spodní desky (plinta) a konvexně (torus) a konkávně (trochilos) prohnutých kruhových částí. V přesném uspořádání jednotlivých segmentů je značná variabilita, mnohdy se objevují různé patky i v jednom sloupořadí.
Iónský řád nemá problém s řešením nároží a triglyfů, zato ale řeší zobákovité vytažení krajní voluty nárožních sloupů.
Hlavice se skládá z několika částí (viz obrázek) – má astragal (někdy zdobený perlovcem), „bochánek“ echinos zdobený vypouklým vejcovcem a postupem času se vyvíjející šroubovice (fascie) propojené „polštářem“ (balteus). Vše korunuje deska (abakus).
Za inspiraci ke vzniku voluty nejspíš může ulita mořských nautilů. Rodokmen iónských hlavic je ale komplikovanější, předcházely jim tzv. aiolské, neboli protoiónské hlavice nalezený v Larisse a Neandrii, předpokládá se, že vzorem pro ně byly hlavice z Egypta a východu. Nejstarší čitelná ionská hlavice se nachází na votivním sloupu v Delfách z roku 570 př. Kr., ještě ale postrádá klasické proporce, ty nastupují až v 5. století v Athénách. Naplno a ve velkých rozměrech se rozvíjí v období helenismu.
Zvláštním rysem iónského řádu je výjimečné nahrazování sloupu ženskou figurou (karyatida), podle Vitruvia je iónský řád odvozen od ženského těla. Karyatidy se nachází na Pokladnici sifniských v Delfách (525 př.Kr.) či na předsíni Erechteionu na athénské akropoli (421-406 př.Kr.).
Iónský řád používá velmi jemné plastické detaily na patkách, hlavicích, kladích i sochách, pojednáním těchto detailů se od sebe jednotlivé stavby značně liší.
Krepida (podstava) iónského řádu má v podstatě libovolný rozměr stupňů.
ARTEMIDIN CHRÁM V EFESU – div antického světa, ca 356 př.Kr., 115 m délky a 55,1 m šířky, sloupy vysoké 19-20 m, takže šlo o jeden z největších antických chrámů (karnacké sloupy jsou vysoké 23 m, persepolské 20 m). Sloupy měly individuální podobu díky sochařsky zdobenému prstenci ve spodní části. Šlo o dipteros (celkem 114 sloupů), chrám má od středu odstupňované šířky interkolumnií a před sebou měl monumentální architektonicky řešený oltář.
ATHÉNIN CHRÁM PYTHEUS, Priéné, kladí je bez vlysů.
PHILIPPEION, OLYMPIA – kruhový chrámek ze 4. stol. věnovaný Filipu Makedonskému, na obvodu iónské sloupy.
APOLLONŮV CHRÁM, DIDYMA – dipteros se sto metry délky, namísto cely má uzavřený prostor s pilastry zapuštěný pod úroveň stylobatu. Sloupy mají průměr kolem dvou metrů.
ARTEMIDIN CRÁM V MAGNESII – zvětšení středového interkolumnia, ve štítu tři okna namísto soch, architektonicky řešený oltář umístěn před chrámem.
Chrám Erechteion na Athénské akropoli.
ERECHTEION NA ATHÉNSKÉ AKROPOLI – dvojí zasvěcení (Athéna a Poseiodn Erechteus) a svažitý terén -> nepravidelný tvar. Předsíň s karyatidami.
CHRÁMEK ATHÉNY NIKÉ NA AKROPOLI – dobře zachovaná malá stavba.
PERGAMONSKÝ OLTÁŘ – monumentální, chrám sám o sobě, široké schodiště a sloupořadí ve tvaru U s podstavcem zdobeným velkými vlysy.
PERGAMONSKÝ PROPYLON – vchod ke chrámovému okrsku bohyně Athény, 180 př.Kr., dvě patra, dole dórský a nahoře iónský řád = suprapozice řádů, později takřka závazné pravidlo, že starší řád musí být níž než mladší.
Korintská hlavice z Epidauru.
Hlavice prý vznikla jako nápodoba bodláku (akant) prorůstajícího proutěným košem, skutečným vzorem nejspíš byly egyptské papyrové hlavice, z nich vznikly různé od sebe se lišící varianty. V řecké době řád řeší jen sloupy a je užíván jako vnitřní dekorace. Tvarování architrávu řád přejímá z iónského řádu. Postupně se zvětšují výšky sloupů a jejich rozestupy, zvětšují se i hlavice, přibývají řady akantů a zvýrazňují se voluty. Nakonec jde o složité a proporčně přesně řešené sochařské dílo. Vitruvius hlavice nereálně rozlišuje do šesti druhů. Zajímavé jsou ale různé tvary abaku, který se ze čtverce mění do zprohýbaných útvarů.
ASKLEPIOVA SVATYNĚ V EPIDAURU – dórský ochoz, korintské sloupy v interiéru.
VĚŽ VĚTRŮ, ATHÉNY – rané korintské sloupy na vnějšku stavby.
LYSIKRATOVA LUCERNA, ATHÉNY – 334 př.Kr. – korintský třičtvrtěsloup na vnějšku.
CHRÁM DIA OLYMPSKÉHO – korintské sloupy, ale až z římské doby.
CHRÁM MYSTERIÍ NA ELEUSINĚ – od Iktina stejně jako athénské chrámy, mystéria byly starší než olympští bozi, chrám byl přístupný širší veřejnosti, šlo o jakýsi shromažďovací svatostánek, který měl čtvercový půdorys s pravidelně rozmístěnými sloupy uvnitř.
KABEIRON NA SAMOTHRÁKÉ – také chrám starších mystérií, půdorysně podobný křesťanským.
ASKLEPIŮV OKRSEK NA KÓSU – stavěný na zelené louce, takže je souměrný, na rozdíl od ostatních svatyň, které vznikly kontinuální přestavbou starších posvátných míst (Olympia, Delfy, Pergamon,…)
ATHÉNSKÁ AKROPOLE – původně mykénský hrad, po přestavbě se stal zároveň chrámovým okrskem, vstupovalo se na ni skrz Propylaje (sloupový vstup), nahoře velký Parthenon a menší Erechteion a chrám Níké, k tomu zbrojnice a další menší domy. Za turecké nadvlády byl Parthenon mešita a akropole zastavěná jako hrad, během benátského obléhání vybuchla prachárna a Parthenon byl zničen, až v devatenáctém století začala velká rekonstrukce spojená s bouráním novější zástavby a doplňováním zástavby starší. Motiv a schéma Propylají (stavitel Mesiklés) byly hojně využívány především během klasicismu. Jsou postaveny v dórském řádu s iónskými sloupy uvnitř, přilehlé místnosti pro votivní tvary (glyptotéka a pinakotéka) byly dostavěny později a mají stěny z kvádrů s neodtesanými výstupky.
Athénská akropole.
Střed města, obchodní centrum, z větší části volná plocha.
AGORA V ASSU (Assos) – více komponovaná, symetričtější (lichoběžník lemovaný dvěma dvoupatrovými stoami).
PRIENE – stavěno na pravoúhlém roštovém systému ulic, v centru malá, ale pravoúhlá agora s velkou stoou na jedné straně a sloupovými ochozy na třech stranách. Vstup řešen obloukem. Součástí radnice je buleuterion – menší stavba s krytým hledištěm, debatní dál městské rady, tady pravoúhlé třístranné hlediště.
MÍLÉT – půlkruhový buleuterion
ATHÉNSKÁ AGORA – prázdný prostor s přilehlým malým radničním areálem a dvěma stoami (sloupové chodby, největší Attalova stoa – dvojlodní + řada přilehlých místností. Spodní vnější řada sloupů je dórská, spodní vnitřní iónská, horní vnější iónská, horní vnitřní zvláštní palmetová), nejhustěji zastavěn za římské nadvlády, kdy přibyly nějaké další stavby.
Athénská agora dnes.
Pravoslavný chrám ani vkusné obytné domy nejsou z antické doby.
Divadlo se nachází prakticky v každém městě, byla používána při slavnostech boha Dionýsa a užívány i jako veřejná shromaždiště a hlasovací místa. Jejich kapacita odpovídala velikosti měst (Athény – až 30 000). Hlediště se nazývalo theatin, schodiště kerkides, ochoz na obvodu diazoma, prostor uprostřed orchestra, před ní byla budova se zázemím (skéna) se sloupořadím (proskénion). V Řecku bývala divadla zapuštěná do terénu s minimálními přístavbami na okrajích, v Římě pak i volně stojící.
MILETOS – pod hledištěm pomocné prostory zaklenuté pravou klenbou.
ATHÉNY – Dionýsovo divadlo (největší divadlo antického Řecka), Odeion Heroda Attika (menší, ale kryté, určené pro hudební a recitační produkce).
EPIDAUROS - nejlépe dochované (jen hlediště se dvěma pořadími), půlkruh (o něco více než 180°), Pro významné hosty byly v hledišti trůny s opěrkami. 4. stol. př.Kr.
Divadlo v Epidauru.
učiliště pro bohatší mladíky, původně pro armádní výcvik, v klasické době ale zahrnovalo i humanitnější vzdělání (ideál kalokagathia – harmonická tělesná i duševní zdatnost). Obsahoval sportoviště, místnosti pro hygienu, učebny apod. Šlo samozřejmě a výstavné komplexy.
na jedné či dvou stranách hlediště, podlouhlý tvar.
Méně architektonické pozornosti, Řekové byli nejprve občané, až pak soukromé osoby.
Domy mívaly dvě patra, , centrem domu byl čtvercový dvůr se sloupořadím (peristyl), odkud byly přístupy k jednotlivým místnostem, které byly i bez oken – dům se do ulice uzavíral holými stěnami. Ve dvoře býval oltářek, odlišené byly obytné prostory žen a mužů, větší domy mohly mít z tohoto důvodu i dva peristyly.
Města měla opevnění, často pravidelnou a uměle navrženou pravoúhlou strukturu.
Dobře dochováno v Milétu a Délu.
Mausoleum v Halikarnassu - Jeden z divů světa, iónská stavba dochovaná jen ve zlomcích
Maják na ostrově Faru - Doložený jen vyobrazením na ptolemaiovských mincích a hliněným modelem
reklama poskytovatele webu
