MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Předrománská architektura

Kontext doby

Když se rozpadá Římská říša, tak už nefunguje centrální vláda. Čtrnáctiletý císař Romulus Augustus předal vládu nad Říší barbarskému vládci Odoakrovi. Ten se vlády nad Římem zřekl a poslal relikvie a klenoty Římských císařů do Konstantinopole, z níž se stalo centrum říše Byzantské.

Kostel S. Pierre ve Vienne

Kostel S. Pierre ve Vienne

Barbarští Germáni postupně přijímali vnější znaky římské kultury a zakládali více a méně mocná, permanentně válčící království. Vládci ale dokumentovali své bohatství a postavení stavbami velkých bazilik po římském vzoru. Francký král Chlodvík roku 499 přijal v Římě křest, čímž vzniklo propojení evropských vládců s římským náboženstvím. Na franckém dvoře později došlo k převratu, kdy byli Merovejci svrženi svým majordomem, který založil dynastii Karlovců.

Z této doby se zachovaly prakticky jen zbytky velkých bazilik a malá baptisteria. Složité kamenické detaily se dovážely ze stále fungujících římských kamenických dílen v Pyrenejích.

Kostel S. Pierre ve Vienne – presbytář a obvodové zdivo z 5. století, interiér přestavěn v 9.stol.

Baptisterium sv. Jana v Poitiers, 7.stol. – jednoduchá polygonální stavba, v interiéru sloupy dvou velikostí s korintskými hlavicemi.

Baptisterium sv. Jana v Poitiers

Baptisterium sv. Jana v Poitiers

Karolinská architektura

2.pol. 8.stol. – 3.čtvrtina 6.stol.

Po pádu Římské říše byla velká římská města postupně opouštěna, obyvatelstvo nedokázalo města udržet., středověk proto začíná na venkově. Církev byla v područí světské moci, kněží i biskupové byli jakýmisi kaplany světských panovníků, kteří byli majiteli veškeré půdy, ještě neproběhla feudalizace, rozdrobení půdy soukromým majitelům.

Vládci museli vládnout v neustálém pohybu, aby si udrželi poslušnost místních správců. Spolu s nimi cestoval celý dvůr. Křesťanskou kulturu udržoval řád Benediktýnů, kláštery kombinované s císařskými hrady, tzv. falcemi, tvořily opěrné body císařovy říše, největší falcí byly Cáchy.

Otec Karla Velikého, Pipin, byl první pomazaný, tedy de iure bohem vyvolený vládce. Karel se pak na Vánoce roku 800 nechal korunovat římským císařem (i když to neplánoval a císař si říkal už dříve) a udělal z toho tradici. Později byl proto ve Svaté říši římské volen král, který byl na císaře korunován až v Římě. Karel Veliký nechtěl konkurovat Byzantské říši, chtěl vytvořit jen její západní protiváhu. Obě říše navíc měly mezi sebou úzký vztah, Byzanc Franckou říši kulturně značně ovlivňovala.

Císař i nižší vládci měli s církví donátorský vztah – vládci církvi platili a sponzorovali stavbu nových kostelů, ve kterých se pak chtěli nechat pohřbít. Platilo, že čím větší donátor, tím větší hříšník :-)

V této době se zrodily zvyky fungující po celý středověk, vznikl kupříkladu kult světských ostatků, o nichž se věřilo, že z nich vyzařuje duchovní síla, načež vznikla tradice křesťanských poutí k významných relikviím. Nejvýznamnější tak byla samozřejmě pouť do Svaté země, která však kvůli okolnímu Islámu vyžadovala několik křížových výprav.

Kostely byly dlouho také kromě císařských paláců a hradeb jediné stavby z kamene, běžné světské stavby byly dřevěné.

Cáchy - největší falc Karla Velikého, císařský palác a kamenná kaple – diagonální půdorys zaklenutý polygonální kupolí stavěno architekty bez velkých zkušeností, takže je nepravidelná a musí se opírat o boční ochoz. Ke kapli byl připojen tzv. vestverk, věžovitá konstrukce s vchodem. V interiéru kaple jsou dvě řady arkád, přičemž v horní jsou vestavěné ještě další dvě řady arkád. Na arkádách stojí ochozi, odkud mši sledoval panovník. Ve falci se nachází také termy a hospodářské budovy.

Cáchy

Cáchy

Falc v Ingelheimu – podobná Cáchám, jen menší.

Brána kláštera v Lorsch

Brána kláštera v Lorsch

Brána kláštera v Lorsch – antický triumfální oblouk transformovaný do dekorativní budovy a transplantován do opevnění. Tři stejně vysoké oblouky, stěna nad nimi tektonizována korintskými polosloupy a římsou, nad kterou stojí zjednodušené pilastry nesoucí jakési špičaté stříšky. Obklad stěny napodobuje dlažbu v kostelích – červené a bílé dlaždice (čtverce, šestiúhelníky, trojúhelníky).

Kaple biskupa Theodulfa v Germigny-des-Prés – počátek 9.stol.- byzantizující prostorové řešení, antikizující sloupy, geometrické mozaiky.

Kaple biskupa Theodulfa v Germigny-des-Prés

Kaple biskupa Theodulfa v Germigny-des-Prés

Kaple v Ottmarsheimu – napodobenina cášské kaple (jen kompozice a vzhled, mnohem menší velikost).

Západní část westwerku dómu v Essenu – nápodoba poloviny cášské kaple.

Otónská architektura

Francká říše se po Karlově smrti postupně rozpadla, Karlův syn Ludvík Pobožný předal vládu svým třem synům a postupným opakováním tohoto procesu se říše rozpadla na základní vévodství a těžiště říše se postupně přesunovala na východ, až skončilo v Sasku. Jindřich I. Ptáčník založil Otonskou dynastii (celkem tři Otové za sebou) a s nástupem Oty I. vzniká Svatá říše římská, která zanikla až během Napoleonských válek. Šlo o konglomerát malých vévodství a království držený pohromadě je osobou císaře.

Nastala tzv. Otonská renesance, kdy se do říše díky sňatku s Theofanou dostaly byzantské církevní předměty a umění. Staví se velké kostely přidružené ke klášterům apod., vyvíjí se zvláštní druh kostelů se dvěma presbytáři – východním a západním, který vzniká propojením hlavní lodě s kaplí westwerku. Často bývají také dvě příčné lodě, transepty, a nad nimi empory (vyvýšení stropu). Stropy bývají ploché či ploché s krovy. V arkádách se pravidelně střídají sloupy a pilíře, východní presbytář bývá vyvýšen nad podlahu hlavní lodě, pod ním vznikají zpola zahloubené krypty. Ke kostelu často patří také schodišťové věže se zvonicí nebo jen věžové zvonice. Významný prvek kostela je triumfální oblouk, zakomponovaný do dispozice obvykle jako oddělení presbytáře a jako nosný prvek.

Kostel sv. Cyriaka v Gernrode

Kostel sv. Cyriaka v Gernrode

Kostel sv. Cyriaka v Gernrode

Kostel sv. Michala v Hildesheimu

Kostel sv. Michala v Hildesheimu

Kostel sv. Michala v Hildesheimu – vyvýšený presbytář na západě, nad křížením lodí věžové nástavce, plochý strp pokrytý dochovanými malbami

Císařská katedrála Panny Marie a sv. Štěpána v Špýru – císařská katedrála (pohřbívali se sem císařové, italský vzor kostela – klenutý strop s křížovou klenbou nad čtvercovými půdorysy, klenba je podpírána polosloupy probíhajícími po celé výšce stěny, mezi nimi jsou tak zahloubené niky. Na věžích jsou sdružená okna a venku pod střechou presbytáře tzv. trpasličí galerie – drobná arkáda na vrcholu zdi. Na západě je velký westwerk.

Císařská falc v Goslaru – 1024 – 1056 za Konráda II. a Jindřicha III., rekonstrukce z 19. stol.


Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.