MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Moderní zahradní a parková tvorba

Pro zahradní a parková tvorbu 21. století a druhé poloviny 20. století je typických několik principů. Ty ale nejsou ani zdaleka uplaňovány vždy všechny, naopak jsou některé z nich v přímém rozporu, což vypovídá mnohé o pluralitě a nejdenoznačnosti dnešních designových tendencí.

Aby se nějaký nový trend prosadil, musí existovat někdo, kdo jej propaguje. Rétorika spojená s trendem často nadsazuje jeho význam. Proklamace a realizace jsou ale ve skutečnosti dvě odlišné věci, dva paralelní světy. Živným podhoubím různých trendů a –ismů je akademické prostředí.

Pro 50. a 70. léta byly typické sociální a ekologické funkce (veřjené prostory, parky i zahrady musely být především funkční), od 80. let se proti tomu prosadila výtvarnost, důraz na ideový obsah a umělecká forma (řešení tedy začalo být především estetické).

Plánování krajiny včetně té městské je obvykle v protikladu k zahradnímu umění - to je určeno spíš k podívání než k posílení funkce krajiny a jejímu lepšímu fungování.

Land art

Od 60. let 20. století v USA, předobrazy už v pravěku.

Původně šlo o odmítnutí komerčního umění, odmítnutí výroby umění pro konzum. Land art se proto tvořil na odlehlých, těžko dostupných místech ve volné krajině, odkud jej nebylo možné převézt ani koupit, předpokládal se postupný přirozený zánik výtvoru.

Typická land art má neokázalou formy, může působit jako „záhadné vykopávky dávné historie“, zdůrazněn je zážitek z uměleckého díla, ve kterém je programově zahrnuta pomíjivost. Propagace land artu se děje jen zprostředkováním skrze média - fotografii, film.

Ekologická zahrada

Zejména 70. – 80. léta 20. století, reakce na ropnou krizi, vystřízlivění a ekologické katastrofy.

Radikalizace starších myšlenek, odpor proti přesycenosti a materialismu, omezení konzumu, prostý způsob života, návrat na venkov a do přírody.

Příroda se sama reguluje, vytvoření prostoru pro flóru a faunu, příroda se uspořádá sama, plevel nepotlačován nýbrž podporován, příroda má přednost, flora rumiště.

Znovuobjevení krajinářského parku

Komponovaná krajina s rozesetými stavbami, strukturování prostoru s jasnou myšlenkou

Krajinářský urbanismus

Ian McHarg: Designe with Nature, 70. léta

Krajina je spojující článek, definuje urbánní formu, krajina je operačním polem, orientace na vědecky měřitelné jevy – vodní režim, vítr, vegetace – výsledkem je popis, kde stavět/nestavě a proč.

Ekologický urbanismus

Charles Waldheim: Spojení ekologie a urbanismu, zviditelňování krajinných procesů, obnažování ekologie – spíš záležitost akademické teorie než praxe.

Návraty k neoklasicismu

Postmoderní neoklasicismus

Vliv soudobého designu

Vliv amerického pop artu, karikatura zahrady, anorganické, umělé materiály, křiklavé artificiální zahrady.

Martha Schwarz

Minimal art

Jednoduchost, použití minima prvků

Rekultivace postindustriální krajiny

Od konce 20. století, dva přístupy k tvorbě:

Renaturace – idylické krajiny s vybagrovanými jezery, lesíky, sady

Zachování autenticity místa - doklad historie místa a průmyslové krajiny

Další tendence podle V. Sitty:

Architektura hvězd - posedlost vnější formou, narcismu bez ohledu na kontext a lokalitu – krajinářské hvězdy. Peter Walker – Burnett Park

Kamufláž zelení – zelené tapety nahradily ekologii a realitu, tektoniku střídá zeleň, zeleň uměle udržovaná nákladnými technologiemi.

Romantismus vizualizací – svůdné efekty zcela vzdálené od reality, marketing

Neoornamentalismus – dekorativismus

Historicismus – napodobování čehokoli a odkudkoli

Byrokracie – koeficienty zeleně, normy, předpisy, regulativy

Zemědělská politika EU – direktivy, vliv na podobu evropské krajiny.


Zpracováno na základě přednášek prof. Ing. arch. Petra Urlicha, CSc. a doplňující literatury.