Moderní klasicismus

Objevuje se paralelně s mezinárodním modernismem a tvoří jeho mohutnou protiváhu. Není jeden styl, není jeden klasicismus. Tradicionalismus, neo(neo)klasicismus, racionalismus, regionalismus.

Architektura se opírá o prověřené hodnoty antiky i renesance – Joachim Winckleman: Jediný způsob, jak se stát velkým… spočívá v napodobení Řeků. Teze je použitelná demokracii jak pro, tak pro totalitu, klasicismus proto vyhovoval všem státům a všem režimům.

USA

Kopírování antického stylu, jen ve větším měřítku.

• Lincoln Memorial, Henry Bacon, Daniel Chester French 1912-22, mramorový řecký chrám bez sedlové střechy.
• Muzeum Augusta Rodina, Paul Philippe Cret (francouzský architekt), 1929.
• Texas University, Cret 1931-34
• American Monument, P. P. Cret 1933, Francie.
• Nejvyšší soud Spojených států amerických, Cret 1935-39, Washington. Dominantní klasický antický portikus dokládající, že jde o veřejnou budovu.
• Památník Thomase Jeffersona, John Russel Pope 1939-43, centrála s kupolí a antickými portiky, spíše neoklasický jazyk.
• Národní galerie umění, John Rusel Pope 1941, Washington.

Fracie

Kombinování antického stylu s moderní typologií a tvaroslovím. Moderní stavby s klasickými principy.

• Palais de Tokyo, Jean Claude Dondel, André Auubert, Paul Viard, Marcel Dastuque, Paris, Exposition 1937 – průčelí se zjednodušeným až abstrahovaným vysokým řádem.
• Palais de Chaillot, Jacques Carlu, Louis-Hipolyte Boileas, Léon Azéma Paris, Exposition 1937. Klasická zámecká kompozice. Velký sál nese prvky art-deca i orientálních kultur.

Ostatní země

• Městská knihovna, Eric Gunnar 1920-28, Stockholm, moderní stavba s klasickými principy – paladinské motivy v půdoryse (čtverec s převýšenou kruhovou centrálou)
• Parlament, Johan Sigfrid ... 1923, 26-31, Helsinky, Finsko, široké průčelí s vysokým řádem.
• Palác Společnosti národů, Jenri Paul Ménot, Ženeva, Švýcarsko, antické principy tektoniky – řád pilastrů je abstrahován – a symetrie – monumentální schodiště.

Československo

• Ministerstvo železnic, Antonín Engel, 1922 Praha
• Úprava Pražského hradu na základě pozvání TGM, Josip Plečnik
• Kostel nejsvětějšího Srdce Páně, Josip Plečnik 1928-31, Praha Vinohrady.
• Ministerstvo hutního průmyslu, Josef Fanta, 1931 Praha
• Úpravna vody v Podolí, Antonín Engel
• Ministerstvo zemědělství, František Roith

Adolf Loos

1870-1933, je považován za modernistu, názorově byl blízký Werkbundu, stylově čerpal z Arts and Crafts. Jeho holé fasády pozdních děl jej však často mylně definují jako funkcionalistu, k jejich tvorbě má ale daleko. Celý život zůstal věrný klasické tradici anglického rodinného domu i s jeho tradičním pojetím a vybavení interiéru. Proslavil jej výrok, respektive článek s názvem Ornament a zločin. Používal také tradiční stavební postupy a materiály.

• Vila Karma, Montreux 1906, prázdná přední fasáda a malý antický portikus, symetrie, další fasády s velkými okny.
• Byt pro Wilhelma a Martu Hirsch, Plzeň 1907, tradiční interiér podle Arts&crafts.
• Byt pro pana Bellaka, Vídeň, dekorativní figurální motivy.
• Návrh budovy Chicago Herald Tribune, 1922, výšková budova v podobě dórského sloupu se zvýšenou patkou podle římského vzoru. Snad nepříliš vážný návrh na základě přejímání antických prvků.
• Müllerova vila, Praha 1930. Vnější obálka je abstraktní a prostá, konstrukce je ale stěnová a interiéry jsou komplikované a využívají tradiční podoby interiéru.

Moderní klasicismus ve službách autokracie

V některých zemích Evropy dochází po obdivuhodných realizacích modernismu nástupem autoritativních nedemokratických režimů k zásadnímu odklonu od abstraktní podoby moderní architektury. Generace modernistů je umlčena.

SSSR

V SSSR konstruktivismus neuspěl, režim reprezentovaný Stalinem požadoval po architektuře návrat k tradici. Oblíbil si jak ruskou historickou architekturu, tak italský manýrismus Andrea Palladia. Většina architektů změnila názor a začala v novém stylu navrhovat a veškerá sovětská architektura tak byla formálně jednotná a podobná.

Datem přerodu je soutěž na Palác Sovětů – první kolo 1931, vyhrál Žoltvoskij a američan Hamilton, pak bylo ještě 2. a 3. kolo.

• Obytný dům na Mochové ulici, Ivan Žoltvoskij, vychází z domu A. Palladia e Vincenze z 16. století.
• Palác sovětů – měl být zrealizován na místě největší moskevské katedrály (Katedrála Ježíše Krista Spasitele z 19. století). Ta byla odstřelena a měla začít stavba věžovitého paláce s obrovskou sochou Lenina nahoře. Princip je podobný soše svobody, ale větší a dramatičtější. Návrh byl sice v jazyce moderního klasicismu, všechny klasické prvky ale byly abstrahovány a zjednodušeny. Na návrhu se pracovalo až do 50. let, gigantická stavba ale nikdy zrealizována nebyla, zato však v podobě návrhů existuje v množství variant. Interiéry jsou podobné barokním interiérům (centrály za sebou, klasické prvky). Na parcele vyrostly jen obrovské kruhové základy, které byly v 60. letech použity pro stavbu venkovního termálního koupaliště. Dnes tam stojí replika chrámu Ježíše Krista Spasitele.
• Soutěž na panteon hrdinů Velké vlastenecké války, 1942-43, Duškin, Pančenko, Chilkevič, návrh k osvědčeným symbolům a prvkům převzatým z klasické architektury po Velké francouzské revoluci.
• Soutěž na Panteon věčného klidu pro velké jedince Sovětské země – také velký monument ve francouzské podobě.
• Mrakodrapy v Moskvě – první návrhy již ve 30. letech, inspirace abstraktními kompozicemi K. Maleviče, obrannými kremelskými věžemi, ale i ustupujícícmi formami amerických mrakodrapů. S výstavbou výškových budov v Moskvě se začalo ale až ve 40. letech. Postupně vznikla ustálená podoba moskevské věže, stupňovitě se zvedající monumentální budova zakončená špičkou s výraznou plastikou, stala se symbolem režimu a vůbec nezáleželo, co přesně za budovu to je.
• Dům knih, Moskva - Golosov
• Budova Aeroflotu - Antonov
• Lomonosova univerzita, Moskva, Rudněv, Abrosimov, Chrjakov, Trasonov. Půdorys po vzoru Versailles, univerzální osově souměrná forma, monumentální výškově orientováná rozlehlá budova.
• Obytný dům na Kotělnickém náměstí – trojkřídlový půdorys.
• Divadlo Rudé armády, Moskva, Alabjan, Simbircev, půdorys pěticípé hvězdy.
• Hlavní pavilon Všesvazové zemědělské výstavy v Moskvě, 1939, Barchin, Barchin a Barchina 1935-6 bizarní převedení Palladivoy formy do stereotypu moskevské věže.
• Hotel Moskva – horizontální mohutná stavba bez vazby na věže
• Leninova knihovna – také nevěžovitý kvádr
• Frunzeho akademie – monotónní kvádrovitá stavba

Charakteristická byla i podoba obytných domů, které připomínaly římské paláce. Půdorysy byly minimální, šlo spíše o sociální výstavbu, fasáda ale byla bohatě architektizována.

• Moskevské metro – výstavba začala ve 30. letech v modernistickém duchu. Princip byl stejný jako později v Praze – tři tubusy, v prostředním nástupiště, z něj vedou tři eskalátory. Vagony byly podle americké licence, opět stejně jako později v Praze. Modernistické koncepty ve 30. letech rychle nabraly podobu specifické klasičnosti (sloupořadí, klasické tvarosloví). Vstupy do metra byly prováděny v podobě vítězných oblouků. Stanice postupně získaly na značné dekorativnosti, ve 40. a 50. letech vznikly i odvážné až novobarokní kompozice.

Německo po roce 1933

Po nástupu Hitlera k moci je zavřen Bauhaus a rodí se doktrína oficiální architektury, Hitler se chtěl stát arbitrem veškerého umění a se svými spolupracovníky jasně specifikoval oficiální umění: řeckogermánský sloh pro veřejné budovy, obytné domy alpského vzoru s regionálními vlivy, lineární průmyslové budovy, lineární stavby, nádraží apod. účelné, odvozené od Bauhausu. Němečtí architekti z velké míry odešli do zahraničí a doktrínu režimu tak zastávali noví mladí architekti a již penzionovaní architekti vyškolení ve Werkbundu. Architektura samozřejmě využívala symboly režimu – říšká orlice a svastika.

• Národní památník mrtvých ve válce, památník první světové války, architektura podobná Castellu del Monte a Stonehenge, expresionistické vyjádření – polygon hradeb s jednoduchými věžmi v rozích, uvitř velké nádvoří.
• Župní forum, Hermann Giesler, 1936-42, monumentální vstup s menším vchodem a balkonem nad ním pro ukazování vůdců.
• Reichskanzlei, Albert Speer, mohutná moderní stavba v klasických principech, červený mramor ze Saalburgu a Limbachu. Na konci války byla rozbombardována, z mramoru byl postaven památník padlých sovětských vojáků a obklad stanice metra Mohrenstrasse.
• Soldatenhalle, Wilhelm Kreis, monumentální hala s velkou valenou klenbou.
• Reichsparteitagsgelände – velký areál pro říšské dny, monumentalizovaná podoba akropole. Měl obsahoval stadion pro 400 000 návštěvníků, na to ale nebylo dost prostředků.
• Zeppelinfeld, Albert Speer, nádvoří pro 100 tisíc pochodujících vojáků a 340 tisíc diváků, obracení se k velkým formám např. římského kolosea.
• Haus der Kunst, Paul Ludwig Troost, 1933-7 Mnichov.
• Führerbau, Mnichov 1933-6, P. L. Troost.
• Hotel Elefant, Hermann Giesler, rekonstrukce starého hotelu, 1938, lidovější architektura, regionální prvky, nejslavnější hotel své doby.
• Dálnice – racionalita použitá na technické stavby, absence jakékoli zdobnosti, nic nadbytečného.
• Severojižní osa Berlína, 1933, Speer, představa na přebudování historického centra Berlína, mělo jít o nové stavby ministerstev, dómu s obrovskou kupolí, bazénem apod. Dnešní říšský sněm a Brandenburská brána měly být jen drobnými stavbičkami podél osy. Osa měla vést od letiště k dómu a odtamtud k nádraží. Půdorysy staveb jsou velice rozdílné.
• Luftwaffe Ministerium – jediná zachovaná nová stavba podél osy.

Itálie

Musiolini nastolil svůj režim již roku 1922. Tato doba byla v Itálii prodchnutá futurismem, architektura si tak dlouho udržovala modernistický charakter. Futurističtí architekti přetrvali v tvorbě, jelikož se ztotožnili s fašismem.

• Casa del fascio – racionální architektura podle Corbusiera
• Vila Curzio
• Stazione di Firenze, racionální liniová architektura nádraží. Racionálně se budovaly hlavně moderní stavby, jako stavby sportovní a dopravní.

Ve 30. letech však architektura začala také směřovat k antikizující akademičnosti.

• Mramorový stadion – menší, ale se spoustou soch.

Urbanismus – klasická symetrie, velké stavební zásahy (bourání a dostavby)

• Torino, hlavní třída k nádraží
• Osa k chrámu svatého Petra

Autor:

Jakub Jaroš, architekt

Estetika, ekonomičnost, efektivita. Architektonické návrhy interiérů, exteriérů a územních celků: architektonické studie, dokumentace pro stavební povolení, realizaci staveb i dotační programy.

www.jjarch.cz