Poválečný modernismus
Le Corbusier po válce
Hledal harmonii geometrie a fungování vesmíru a organické přírody; příroda je řízena geometrií a matematikou; hledal dokonalou proporci, tu pro něj představoval zlatý řez (A : B = B : (A + B), s jehož pomocí vytvořil proporční jednotku vycházející z lidské postavy. Jednotka měla svojí účelností dokonale sloužit člověku = modulor.
- Studie Unité d’habitation, 1945 – mezonetový byt hluboký 24 m, široký 4,58 m, vnitřně neosvětlený, světlá výška 2, 26 m (podle moduloru), jedna průběžná chodba na tři patra, příčný konstrukční systém. Celý dům je na pilotách, v horním patře má vybavenost (školka, tělocvična), na střeše zahradu. Fasáda velmi plastická, reprezentuje návrat od lucidnosti (světelnost) k hmotě, až mohutné plasticitě (nový brutalismus) – horizontální slunolamy, vertikální předěly bytů. Ve vodorovném zlatém řezu se nachází jádro se schodišti a výtahy, ve svislém obchodní patro, dům stojí na pilotách. Jednoduché interiéry. Horní terasa kvalitně provedená (velké sošné výdechy infrastruktury), až organické tvary.
- Unité d’habitation Nantes – 1952, stejné principy, jen jiné detaily (hranaté pilíře).
- Unité d’habitation západní Berlín – 1958, vyšší patra (středoevropské předpisy) fasáda nefungovala podle moduloru, proto je jinak členěná. Postaveno k příležitosti stavební výstavy IBA v rámci čtvrti s obytnými domy od spousty významných architektů, Corbusier si vybral místo poblíž nacistického olympijského stadionu
- Unité d’habitation, Firminy – 1963 – 5, realizovaný jen jeden dům ze tří plánovaných.
- Centrum mládeže, Firminy; kostel St. Pierre, Firminy – dokončeny až po jeho smrti (kostel 2006)
- Chapelle Notre Dame du Haut, Ronchamp – 1950-54 – dokumentuje návrat k hmotě a masivu stěny, inspirováno svatými městy Alžírska a jejich hliněnou architekturou mešit
- Sainte Marie de La Tourette – 1957-60, klášter, v interiéru barevně lakovaný pohledový beton
- Chandigard – brutalistní estetika
- Muzeum v Ahmenabádu, Egypt
- Heidi Weber House – postaven až posmrtně
Mies van der Rohe
Univerzální model modernismu? Ano! Rétoricky nejreprezentativnější fráze komerční architektury.
Pokračovatel avantgardy, především neoplasticismu – prostor je vymezen jednoduchými výrazovými prostředky stěn, které nemají nosný charakter a vymezují prostor jako kontinuum, jde o princip fluidního, tekoucího prostoru, ve kterém není přesně oddělen exteriér a interiér.
Používá charakteristické sloupy na křížovém půdoryse, obložen nerezovým plechem. Sloupy jsou blízko stěn, které tak ztrácejí nosný charakter. Zdi jen vymezují prostor, nosné jsou sloupy. Stěny jsou často z drahého dřeva (mahagon) nebo z drahých nerostů (onyx).
Mies vychází z horizontálních forem, ty uplatňuje hlavně v Evropě, v USA se obrací k vertikalitě.
Během 2. světové války odchází z Německa do Anglie a následně do USA, kde je mu nabídnuto místo ředitele vysoké školy IIT v Chicagu, Illinois.
- Pavilon Německa, Barcelona 1929
- Farnsworth House, Illinois 1946-50 – manifestační projekt, dvě vodorovné desky, nad jednou totožná stropní, nosné hranaté sloupy po obvodu, stěny ohraničeny jen skly, uvnitř dřevěný blok. Jednoduchá modulová síť.
- Lake Shore Drive Apts, Illinois 1948-51 – uvolněný půdorys, skeletová konstrukce, jednoduchá opakovatelná rastrová fasáda, universalismus.
- Kaple IIT Campus, Illinois 1950-56 – Mies vytváří zastavovací plán kampusu IIT a následně i několik staveb, které vytváří model modernistického chápání architektury. Jednoduchá racionální stavba (srovnej s Chapelle Notre Dame du Haut od Le Corbusiera)
- Crown Hall, Illinois 1950-56, univerzální architektura s univerzálním prostorem, dnes škola architektury. Horní patro s prázdným půdorysem, ve spodním jednotlivé učebny a hygienické vybavení. Osová souměrnost.
- Seagram Building, New York 1954-58 – univerzální deska se zavěšenou stěnou. Stavba ustupuje z uliční čáry a vytváří velkou nástupní plochu. Maximální využití pozemku ustupuje urbanistické koncepci, která je následně masově přejímána jako univerzální model.
- New National Gallery, Berlín 1962-68, vrchol díla v Evropě – odlišené horní a spodní patro v prostorovém pojetí i náplni, obdobně jako Crown Hall, doplněno o dvůr a park pro sochařská díla. Střechou je deska posazená na osm sloupů, pod ní je nenosná skleněná fasáda ohraničující vnitřní volný prostor. Deska je mohutná ocelová kazetová, natřená načerno spolu se sloupy na křížovém půdorysu, tentokrát už nijak nezakrývané. Stavba je součástí Kulturfora kolem Postdamer Platz v Berlíně.
Hans Scharoun
Organický funkcionalismus, specialista na moderní divadla.
- Berlin Philmarmonie, 1957-63, vítězný návrh soutěže. Pohledový beton, zvenčí barevně odlišený sál umístěn nad foyer. Sál je polygonální, orchestřiště je uprostřed v principu kruhového hlediště. Použity jsou samé tvrdé odrazivé materiály.
