Stejně jako Egypt je Mezopotámie vzdálená oblast, ale opět stejně jako o Egyptu o ní bylo v Evropě povědomí, především díky textům Bible. Blízký východ měl také vždy s Evropou obchodní styky. Různí malíři se během začátku novověku pokoušeli vymyslet podobu Babylonské věže, skutečnosti odpovídající zobrazení pochází však až z 18. století. Nejasné fantasii burcující představy panovaly také ohledně visutých zahradách královny Semiramis, které jí nechal vystavět manžel Nabuchadnesar, protože pocházela z hor a stýskalo se jí po nich.
Všechny mezopotamské civilizace používaly klínové písmo psané vtlačováním do hliněných tabulek, které se mnohdy vypálily a zlepšily svou trvanlivost požárem knihovny. Tabulky dokládají vysokou vzdělanost a staví tak mezopotamské kultury (první z nich byla sumerská) na roveň Egyptu. Klínovým písmem je také popsán Chamurapiho zákoník, nejstarší dochovaný systém zákonů na světě.
Nejstarší v celku dochovanou literární památkou je pak sumerský Epos o Gilgamešovi.
Na rozdíl od Egypta nebyla Mezopotámie, úrodná rovina mezi pravidelně se rozvodňujícími řekami Eufratem a Tigridem, nijak uzavřená a byla proto oblastí neustálého střetu a střídání kultur a neustále tu vznikaly a zanikaly nejrůznější státy.
O etniku prvních obyvatel – Sumerech – není známo prakticky nic, jejich příchod ze střední Asie se jen odhaduje. Po nich do oblasti přicházeli Semité a nakonec i Árijci.
Catal Hüyük
První lokality městského osídlení které předznamenaly rozvoj Mezopotámie, se však nachází v Malé Asii. Jde o město CATAL-HÜYÜK (město z roku kolem 7500 př.Kr.), GÖBEKLI TEPE (nejstarší sakrální stavby světa - kruhové struktury s výraznými monolity), z let 9500 – 8500 př.Kr.) a NEVALI ÇORI (kamenné obdélné obytné stavby z roku 8500 př.Kr), které pochází už z doby kamenné.
Poblíž břehu Středozemního moře leží JERICHO, nejstarší soustavně osídlené město. Nachází se zde kamenná věž s chodbou se schodištěm a hliněné hradby obložené kamenem.
Glazované cihly z Ištařiny brány
V Mezopotámii se nacházelo a nachází jen minimum dřeva, dominantní zde proto dlouhou dobu byl rákos a hlína v podobě nepálených cihel, což je důvodem, proč se dochoval jen zlomek starých staveb. Později se začaly cihly vypalovat, používaly se ale jen na obklad nepálených jader staveb. Stavby celé z pálených cihel začaly až v 1. tisíciletí.
Cihly byly již od počátku různě tvarované a obvykle razítkované pečetidlem podle stavitele a účelu. Když se pálily, bývaly také glazované a opatřené vlysy. V cihelném zdivu se používaly také klenby, a to jak přečnělkové, tak pravé, i když se nikde nezachovaly v úplnosti.
Pilíře ani sloupy se mezopotamské architektuře nedochovaly, je ale možné, že výjimečně používala pilíře dřevěné.
V architektuře se používaly také přírodní živice, asfalt, správně řečeno bitumen, ať už jako těsnící materiál, či jako nátěry na střechách apod.
Kvůli nedostatku kamene se k sochařství kromě hlíny používaly také kovy, především měď a bronz, z takovýchto ozdob architektury se však dochovaly jen skutečně nepatrné fragmenty.
Asyřané, jejichž kultura vznikla v horách, už používali kámen, kterým obkládali své velké stavby, a z které tesali své monumentální sochy. Sumerské kamenné sochařství je poněkud primitivnější, zřejmě kvůli nedostatku a nezvyklosti tohoto materiálu (jeden z kamenných výjevů zobrazuje slavnost založení stavby).
Městská zástavba nebyla nijak zvlášť plánovaná, vymezeny bývaly jen jednotlivé okrsky, které určovaly, kde budou chrámy, kde paláce a kde obydlí prostých lidí. Zástavba se velmi zahušťovala, uliční síť byla úzká a křivolaká, bloky byly chaotické a poměrně kompaktní. Stavby byly podobné Catal Hüyüku, a ostatně stejně jako ještě nedávné stavby islámského a afrického světa.
Sumerské obytné domy byly čtvercového půdorysu, tvořilo je množství místností obklopujících centrální dvůr.
Rekonstrukce zikkuratu
V Mezopotámii neplatí egyptská tendence zvětšování chrámů, největší sumerský chrám je také nejstarší, ovšem díky tomu, že byl postaven výjimečně z bílého vápence. Chrámy celé byly rozlehlé, ale samotná chrámová jádra jsou poměrně malá, obsahují malou vnitřní svatyni s kultovní sochou a několik navazujících okolních prostor, zejména nádvoří, které je v Sumeru podlouhlé a pravidelné, zatímco později je nepravidelné a odsunuté bokem od přímého směru ke svatyni. Nelze však stanovit žádné běžné či ideální schéma.
V Mezopotámii se nikdy nevyvinul kult mrtvých tak jako v Egyptě, hroby s obětinami (zbraně, šperky, zvířata i lidé) pochází jen z nejstarší doby.
Ve všech větších sídlech se nacházely zikkuraty, stavěné po dlouhé období mezopotamské historie. Jde o chrámy vybudované na vyvýšených plošinách. Toto schéma se objevilo už ve starosumerské době, postupný vývoj však není znám, zikkuraty se mohly zvětšovat jak povlovně, tak skokem, zikkuraty každopádně tvoří největší mezopotamské trosky.
Část reliéfní zdi z Uruku
CHRÁM V ERIDU – nejstarší chrám v této oblasti, z 5. tisíciletí př.Kr., malá stavba (5x10m). Nad ním později vyrostla mnohem větší stavba.
URUK – 4.tisíciletí, velká „sloupová“ síň s plastickými válci zdobenými stěnami a obloženými zdivem z klínovitých válců, Bílý chrám. 4-3000 př.Kr., vápencový chrám na jednopatrové plošině zasvěcené Annovi, o něco mladší chráový komplex bohyně Innany neboli Ištar, stěny komplikovaně zdobené figurálními reliéfy vyskládanými z cihel; profilování stěn vychází z původní rákosové skladby.
CHRÁM NINNY-ZAZY s oltářním kamenem na nádvoří, čtvercový půdorys s ústřední dvorem, což je vlastně půdorys sumerského městského domu.
Bez větších stop, šlo ale o rozsáhlejší centrální říši.
Mardukův zikkurat v Uru, současný stav.
AŠŠUR – vývoj obytného domu - centrální síň je nyní zastřešená
UR – jeden z největších (částečně) zachovalých zikkuratů, zasvěcený Mardukovi. Rozlehlý chrámový okrsek sloužící nejspíš také jako pevnost (obklopený vodním kanálem a vysokými hradbami) a hospodářské i urbanistické centrum města. Skládal se z chrámů několika bohů, paláce a královského hřbitova.
MARI – velký palác s dvěma velkými dvory, 1. pol. 18.stol., na území dnešní Sýrie. Šlo o městský stát, který v průběhu historie vždy těžil z úpadku říší centrální Mezopotámie, kdy se tento okrajový stát na jejich úkor rozpínal. Tento i další podobné paláce ze stejné oblasti a doby obsahoval: Hlavní vstup (lomený), vnější hospodářský okrsek, hostinské místnosti, administrativní prostory, sakrální okrsek, reprezentační prostory, vedle nich palácová kuchyně, obytné místnosti dvořanů, pokladnice, královy místnosti, lázně a archiv.
CHRÁM IŠTAR V IŠČALI – obdélníkový komplex s několika bránami, několika dvory a několika svatyněmi, je tedy možné, že svatyně zde měli i další bohové, kteří s Ištar nějak souviseli. Chrám má pevnostní charakter, stejně jako všechny další velké mezopotamské stavby.
Lví brána v Chattušaši
Velká a mocná říše s kamennými pevnostmi a železnými zbraněmi, zanikla ale už ve starověku pod náporem takzvaných mořských národů, takže se toho z ní moc nedochovalo, ví se o nich hlavně ze záznamů Egypta a Mezopotámie. Šlo o indoevropský národ a jeho písmo rozluštil Čech Bedřich Hrozný.
CHATTUŠAŠ - Turecko, Lví a Královská brána.
Asyřané vyvíjeli svou říši z centra v severní Mezopotámii, po pádu Chetitů se roztáhli až ke středozemnímu moři a nakonec v 7. stol. př.Kr. ovládli i Egypt.
Asyrská architektura už používala daleko víc pálené cihly a také kámen, který se používal jak na celé stavby a velké reliéfy, tak i na obklady staveb cihlových.
Monumentální plastika z Chorsábádu.
(k vidění v Praříži v muzeu Louvre)
AŠŠUR - chrám Anu a Adad z 1000 př.Kr. tvořený dvěma stupňovitými věžemi a centrálním dvorem obehnaným hradbami; tzv. červený dům klasického uspořádání s ústředním dvorem.
NIMRUD – pevnost, respektive akropole s mnoha stavbami – palác podobný paláci v Mari.
NINIVE – vyobrazení jakýchsi visutých zahrad, sloupů s patkami i hlavicemi a hradeb, které byly stavěny z cihel i kamene a hustě zesilovány věžemi.
CHORSÁBÁD – velká palác krále Sargona II., se zikkuratem (zřejmě bez chrámu, snad observatoř, stupně nebyly oddělené, ale tvořily souvislou rampu) a hradbami, z většiny vybudován na umělé terase a nejspíš i užívající valené klenby, které se dochovaly na bráně zdobené pětimetrovými okřídlenými býčími sfingami. Byla zde nalezena jediná mezopotamská hlavice sloupu, vytesaná z vápence, ale ukazovaná vždy jen jako kresba…
Začíná na sklonku 7. Stol. př.Kr. po pádu Asýrie a končí po osmedásáti letech dobytím Babylonu, který byl během té doby obnoven do podoby velkoměsta i přes to, že byl předtím kompletně a do základů zničen. Novobabylonský Babylon figuruje v Bibli jako sídlo Nabuchadnesara, a místní zikkurat jako babylonská věž.
BABYLON – dochovala se pálenými cihlami s barevnými glazurami a prefabrikovanými reliéfy zdobená Ištařina brána (archeolog ji pak ukradl do Německa) s ceremoniální cestou, která k ní vede, a pozůstatky hlavního palác, letního palác, mnohých chrámů, zikkuratu Etemenanki (dům nebes a země, není jasná celková podoba, určitě byl ale stupňovitý, přičemž každý stupeň měl jinou barvu. Spodní byl černý a horní bledě modrý, jinak to jisté není.) a visutých zahrad.
Dramatická, ale celkem přesná
představa Šalamounova chrámu.
JERUZALÉM - zde vyrostl Šalomounův chrám, ústřední svatostánek izraelského státu, který je sice podrobně popsán v Bibli, ale v reálu se z něj nedochovalo nic. Stál na Chrámové hoře, kde je dnes islámský Skalní dóm. Šlo o velký komplex s nepříliš velkou svatyní, mnoha nádvořími a sloupovými síněmi. Chrám byl zničen Asyřany a znovu vystavěn až na přelomu letopočtu králem Herodem. Nakonec vše dobyli a zničili Římané a z chrámu dodnes zbyla jen Zeď nářků. Chrám sehrál v historii architektury díky svému přesnému popisu roli fantomu, mnozí stavitelé se ho snažili rekonstruovat a jeho domnělou podobu promítali do nově stavěných staveb.
ČOGA ZAMBIL – na severu Mezopotámie, nejlépe dochovaný zikkurat, pětipatrový. Jako jediný má prokazatelné vnitřní prostory – po obvodu spodního patra.
Jde o největší mezopotamský státní útvar, který se rozprostíral od Egypta a Makedonie až po Indii. Jeho hlavním a největším městem byla Persepolis, ležící na východním okraji centra Mezopotámie.
Zbytky persepolské Apadány.
PERSEPOLIS - Monumentální palác má odlišný charakter od starších chrámů – Peršané používali kámen pro celou stavbu a hojně užívali velké dvacetimetrové sloupy, které mají kónickou patku, zužující se kanelovaný dřík a složitou mnohonásobnou originální hlavici. Perští králové, z titulu Králové králů, zde postupně vybudovali Bránu národů, Dareiovu audienční síň Apadánu, trůnní Sál sta sloupů, pokladnici, soukromé komnaty a Xerxovu bránu. Vše je zdobeno hojnými reliéfy soubojů, zvířat a lidí přinášejících dary. Vše bylo postaveno na obrovské kamenné platformě. Mnohé detaily jsou shodné s řeckou i egyptskou architekturou, s oběma národy měli Peršané přímý kontakt.
SŮSY – Královský palác zdobený glazovanými cihlami a hrobky kompletně vytesané do skály jako průčelí velkých chrámů.
reklama poskytovatele webu
