Japonský metabolismus

Směr zrozený na začátku 60. let, mísil mezinárodní styl a brutalismus s původní japonskou tradicí. Kisho Kurokawa 1960: Ústředním mottem je požadavek architektury spojující člověka, stroj a prostor do jednoho organického celku. Je rozlišena pevná neměnná část stavby (megastruktura) využívající novodobé technologické tendence (velké rozpony předpjatého železobetonu) a výměnná část (kontejnery, buňky), což předpokládalo přemýšlet o stavbě i s jejím dynamickým a nikdy neukončeným vývojem.

• Yamanashi communication centre v Kofu, Kenzo Tange, 1964– 66
• Nakagin capsule tower, 1970–72, Tokyo; jednotlivé kapsle pojednané jako obytné kajuty parníku či vesmírné lodi, všechny jsou zavěšeny na dvojici masivních ocelových tubusů

Expo Ósaka 70

Motto: Svět je jeden – pokrok a harmonii lidstvu. Výstava hledala cestu smíření světa. Výstaviště obsluhovaly moderní vlaky z Tokia (magnetické jednokolejné vlaky).

• Masterplan výstaviště – Kenzo Tnage
• Festival Plaza, hlavní náměstí – zastřešeno ocelovou konstrukcí s 9 m výšky a 4 000 t hmotnosti, ve své době největší ocelovou konstrukcí na světě, Kenzo Tange
• Expo Tower – Kiyonari Kikutake, metabolismus
• Takara group pavilion – Noriaki Kurokawa – metabolismus s konstrukcí jemnějších rozměrů
• Pavilon SSSR – abstraktní podoba rozevlátého praporu
• Pavilon USA – pneumatická konstrukce, zahloubená hala o rozměrech 142x83,5 m, přetlak jen 0,002 atmosféry, ačkoli látka vážila 60 tun. Uvnitř vystaveno Apollo 11.
• Český pavilon – střídmá horizontální stavba, střecha připomínala obrovskou pergolu zakrývající vnitřek i vnějšek, hlavním tématem byl člověk a čas s latentní symbolikou sovětské okupace; Jenček, Palla, Rudiš