MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Klasicismus

Termín klasicismus je užíván v německé oblasti (tedy i u nás), všude jinde (v anglofonních a frankofonních zemích) se používá termín neoklasicismus.

Principy – řád v architektuře – klasické historické předlohy, tektonika, zachován a zvýrazněn princip podpory a kladí včetně jejich uměleckého ztvárnění. Nově je ale architektura pojata jako tvorba prostoru (do té doby pojímána jen jako geometrie), prostor (německy Raum) je vyjádřen geometricky – nebeská klenba – universum jako sférická klenba koule, nejdokonalejší tvar.

Klasicismus zpřesnil slohové principy a vytvořil i významná díla, která nebyla jen napodobeninami.

Vzory jsou antické chrámy – Parthenon s podélnou (longitudinální) dispozicí a Panteon – centrála.

Klasický řád se ale neuplatňuje v průmyslové architektuře, i když i ta zachovává například trojdělení.

Utopická ideální díla přebírají tvary koule s nebeskou klenbou uvnitř (Newtonův kenotaf, Etienne Boulée).

Klasicismus se projevuje ve Francii, Německu, Rusku, Anglii a Spojených státech, kam se zprvu přenáší prostřednictvím vzdělanců (Thomas Jefferson), později vlivem vojenských a civilních inženýrů. Vzniká plán města Washington.

Neoklasicismus ve Francii

Vyhlášen oficiálním slohem francouzské revoluce, za Napoleona nazván empírem. Jde o sloh monumentálních památníků, ale i drobné architektury, nové typologie a technických staveb. První klasicistní tendence navazují na barokní principy, tedy čistě geometrickou tvorbu. Počátky klasicismu jsou spojeny s vydáním významných děl o antických památkách (J.B. le Roy – Zříceniny nejkrásnějších řeckých památek, 1758). Francie byla v této době výjimečná jak novátorskými tendencemi, tak především centralismem a vytvářením institucí pro všechny možné problémy - 1793 je založena Pařížská umělecko-plánovací komise, 1833 vzniká Urbanistický návrh ozelenění Champs Elysées v Paříži, je navrženo také Place de l’Etoile (hvězdicovité náměstí, dnes Charlese de Gaulla) a Place Concorde (náměstí svornosti) – Jacques Hittorf.

Neoklasicismus v Anglii

Paralelní vývoj s tendencemi neogotiky, která zde měla hluboké kořeny. Snaha o připodobnění antickým a renesančním vzorům. Počátky sahají do 18. stol.

Katedrála Sv. Pavla, Sir Christopher Wren, 1700, monumentální, stále ještě barokní, obraz Sv. Petra v Římě, s řádem se ale pracuje zjednodušeně a zploštěle, tedy už klasicistně.

Významní angličtí klasicistní architekti: Wiliam Chambers, J. Stuart, Robert Adam a hlavně John Nash, významný urbanista, tvůrce (rozvolněné, nikoli barokně monumentální a přísné) osy Londýna – Královská míle, kterou lemují soubory Regent Streer (1811-35), Crescent Park, Chester, Cumberland Terrace. Upravil také zahradní průčelí Buckinghamského paláce. Před průčelím postavil triumfální oblouk.

Neoklasicismus v Anglii zdomácněl také jako sloh obytných domů i jejich vnitřní vybavenosti. Měly spíš palácovou formu, ale tvarosloví bylo výrazně zjednodušené a zploštělé.

Neoklasicismus v Rusku

Neoklasicismus oficiálním slohem v přímé vazbě na Petra Velikého a Kateřinu II., snaha o přiblížení západní Evropě a vybudování imperiální velmoci.

1703 v deltě řeky Něvy s barokní Petropavlovskou pevností založen Petrohrad – jednoduchá kompozice trojzubce (tři do náměstí se sbíhající třídy, barokní schéma), kolem východní krajní osy vznikají obdivuhodné veřejné stavby, dominanty celého města. Na ostrově soustředěna bytová zástavba, v čele naproti pevnosti a náměstí ale umístěna moderní budova burzy. 1712 – 1917 hlavním městem Ruska, 1717 první urbanistický plán Petrohradu, Le Bond.

Do konce 18. století je řeka brána jen utilitárně dopravně, nefunguje jako komponent urbanismu. V Petrohradu princip převrácen – na nábřeží musí být nejvýznamnější a nejvýstavnější budovy (Zimní palác, Admiralita, Ermitáž, divadlo, burza). Na všech těchto budovách pracovali významní evropští architekti. Používaly se nejdražší materiály. Nábřeží bylo regulováno zpevněním břehů pro zabránění záplavám.

Neoklasicismus v USA

Zde zdomácněl na konci 18. století, v době vzniku samostatného státu (tři principy moci – vláda (bílý dům), parlament (kapitol) a soudy), a přetrval až do poloviny 20. století. prvními nositeli obvykle lidé s jiným než architektonickým vzděláním, např. Thomas Jefferson (právník a prezident), dosáhli výrazné stylové čistoty se vzory v řecké antice a Palladiovských principech manýrismu, které přinesli francouzští architekti, inženýři a geometři. Neoklasicismus ovlivnil půdorysné založení významných měst (Washington, Boston, Filadelfie, Detroid, New Orleans). Architekti studovali v Evropě, odkud chtěli přinést vše nejlepší - celkově tak měla americká architektura až příliš mnoho vzorů.

Klasicismus v Německu

Důležitou roli hrály teoretické spisy Josefa Joachima Wickelmanna o starověkém umění a Berlínská stavitelská akademie pod vedením barokního architekta K. G. Langhanse.

Karl Friedrich Schinkel

Klasicismus v Českých zemích

Čechy součást Rakouska-Uherska, provázány i s příchodem neoklasicismu, který pak ovlivnil i stavbu měst. Měřítko našeho klasicismu je drobnější než v zahraničí, zato je styl ale velmi čistý, existovalo zde architektonické školství.


Zpracováno na základě přednášek prof. Ing. arch. Petra Urlicha, CSc. a doplňující literatury.