MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Pozdní gotika

Pozdní gotika je stavebním slohem období po husitských válkách, během nich se stavělo jen v rožmberské doméně a ve velkých katolických vměstech (Plzeň). Pozdní gotika přišla z přilehlých oblastí (Podunají, Sasko).

Principy pozdní gotiky jsou v zásadě stejné, jako principy gotiky klasické (strukturální princip ve všech prvcích, skeletový systém velkých staveb, vertikalizace, detaily podmíněné celku, až fraktální). Jenže pozdně gotičtí architekti již plně ovládli systém gotického stavitelství a to jim umožnilo si se slohem hrát a zahrávat. Zatímco je běžná gotika složena jen z prvků, které jsou nezbytné, a bez niž by se staba zřítila (nepočítejme teď detaily, ale jen hlavní nosné prvky) - například žebrová klenba je tvarována tak, aby tvořila strop, pozdní gotika již obsahuje i čistě dekorativní prvky - klenby jsou síťové, více členěné, často obsahují i žebra, která mají jen dotvořit estetický záměr. Vrcholem je pak žebrová klenba, která vůbec není nosná, ale je jen přilepena ke klenbě valené. Detaily pozdní gotiky jsou pak mnohem dynamičtější, jak je například vidět na mnohem složitějších kružbách.

Pozdní gotika tedy v principu navazuje na gotiku mistra Parléře, dekorativní a dynamické idee ale rozvádí dál až extrému, kdy je nabourán základní strukturální princip gotiky.

Kostel sv. Bartoloměje v Plzni – zaklenutí již stojících sloupů

Trhové Sviny, kostel Nanebevzetí Panny Marie – trojlodní halový kostel, v presbytáři milevská klenba, v hlavní lodi bohatší a složitější.

Poutní kostel P. Marie v Kájově, 1471-85 – jednotlivá pole lodi jsou zaklenuty prolínajícími se hvězdovými útvary, v presbytáři milevská klenba.

Prachatice, kostel sv. Jakuba Většího, presbytář z konce 14. stol., klenby lodí z posledního desetiletí 15. stol., stavba dokončena 1505-13.

Na Moravě se objevuje přímý vliv podunajské gotiky – Kostel sv. Mikuláše ve Znojmě, Kostel sv. Mořice v Olomouci – trojlodní haly.

Kostel sv. Jakuba v Brně – katedrální typ půdorysu, ale jinak trojlodní hala. V ochozu jsou klenby složitější odlišným počtem pilířů uvnitř a venku, rozdíl vyrovnávají trojpaprsčité klenby. V lodi i presbytáři je síťová klenba.

V této době je u nás nejvýznamnější dvorská huť Vladislava II. Jagelonského (vedl jí Hans Spiess), která měla zrekonstruovat a přestavbě hrad Křivoklát – překlenut byl rytířský sál, pro nové klenby musely být vytvořeny nové opěráky. Místo královského trůnu je zvenčí zvýrazněno arkýřem, pod ním je strážnice s baldachýnem. Síň je zaklenuta poměrně jednoduchou síťovou klenbou parléřovského typu, podobná je i nad hradní kaplí, kde je nad oltářem dřevěný visutý svorník.

Vytvořena byla Královská oratoř v katedrále sv. Víta vestavěná v tzv. katedrální předsíni arrasovské části katedrály, nahradila dosavadní dřevěnou. Jde o naturalisticky orientovaný styl pozdní gotiky, veškeré povrchy jsou zdobeny motivem větví a královských a zemských symbolů.

Audienční síň ve Starém Královském paláci (zvána též ložnice Vladislava Jagelonského), složitá žebrová klenba prolínajících se hvězdových polí, dochovalo se barvení a zlacení naturalistických listů na průnicích žeber.

Nová věž v Praze (dnes Prašná brána),1474-1478 – nahradila starou tzv. Odranou bránu, na stavbě monumentálního vstupu na královskou cestu se podílel Matěj Rejsek, učitel a rektor Týnské školy, až posléze kameník studovaný v Praze, tedy pod vlivem Parléře. Věž nebyla dokončena, protože o ni král ztratil zájem po menším povstání kališníků. Věž dobudoval až Josef Mocker, snažil se jen dokončit započaté věci ve stylu Matěje Rejska. Dominantní je velké okno s vimperkem a oslím hřbetem nad ním, ten je jasným ukazatelem podobných staveb pozdní gotiky u nás, spolu s přetínáním jednotlivých prvků (oslí hřbet a vodorovná římska apod.).

Kostel sv. Barbory v Kutné Hoře - zaklenutí presbytáře – dobový duch, ale vycházení z Parléře – síťová, ale složitější klenba.

Nejvýznamnější dvorní osobností pozdní gotiky byl architekt Benedikt Ried, který do Čech přinesl kroužené žebrové klenby. První jeho zakázkou byla rekonstrukce severního opevnění, poté dostal za úkol vybudování velkého sálu ve Starém královském paláci, který by neměl žádnou sloupovou podporu.

Vladislavský sál byl ale první stavbou, na které byla použita kroužená klenba na více než jednom poli. Všechna žebra jsou jak nosná, tak jen dekorativní, zatížení totiž nesou jen na dvou třetinách své délky, pak navazují cihelné samonosné kupole. Klenby jsou podepřeny skrytými silnými cihelnými opěráky. Sál tak působí spíše horizontálně, což umocňují renesanční okna a portály (vevnitř ještě napůl gotický, ven už čistě renesanční). Spolu s tzv. jezdeckým schodištěm (široké nízké zešikmené stupně, nad nimi také kroužená klenba) vznikl mýtus o konání rytířských turnajů v sále, nejsou však doklady, že by se zde kdy jaký konal.

Od sálu vyběhly dvě příčná křídla – větší bylo tzv. Ludvíkovo (ubouráno za Marie Terezie).

Kostel sv. Barbory v Kutné Hoře – zaklenutí hlavní lodi – dvě již hotové lodě použil jako empory a vztyčil nad nimi vysoké trojlodí. Benedikt Ried na stavbu odešel roku 1512, když Vladislav II. přesídlil do Uher. Ried zde pravděpodobně použil projekt, který měl připravený pro dostavbu katedrály sv. Víta. Západní průčelí kutnohorského kostela je od Mockera, stejně jako tři velké jehlancové střechy, kostel měl dlouho renesanční krovy, stanové střechy byl na jedné staré rytině.

Jakub Heilmann se Schweinfurtu byl jeden z Riedových žáků, pracoval na obou stranách Krušných hor:

Kostel nanebevzetí Panny Marie v Mostě – velké halové trojlodí zaklenuté složitou krouženou klenbou.

Mistr Pavel z Pardubic, další z Riedových žáků, stavěl Kostel sv. Mikuláše v Lounech –1520, na stavbu ale ještě dohlížel Benedikt Ried jako garant. Klenbu také tvoří kroužená žebra, některá jsou ale vynechána, takže celek působí spíše jako hvězdy. Nad trojlodím jsou tři stanové střechy, na západním průčelí je jedna velká věž.

Další Riedův žák Wendel Roskopfse přestěhoval do jižních Čech – radnice v Táboře, nijak inovátorská síťová klenba, osobně ale vytvořil detailně kamenicky zpodobněný městský znak.


Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.