MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Česká gotická architektura

Gotiku k nám přinášejí mnišské řády – cisterciáci, minorité a klaristky. První gotické stavby jsou součástí starších klášterů.

Cisterciáci přinesli svůj vlastní hotový styl (cistercko-burgundská gotika), řád zaměstnával vlastní převážené kameníky.

Kapitulní síň kláštera cisterciáků v Oseku – východní část kláštera sloužící ke shromáždění a poradám s podlahou na nižší úrovni než křížová chodba, z které sem vedou okna. Obsahuje kamenný pult. Dvojlodní prostor sklenutý šesti poli těžké křížové klenby dosedají oběžníkovými štítky na dva střední hmotné nosné pilíře s výraznými horními římsami (antikizující členění). Na zdech klenby končí kolínkovitou příporou, která nevede až na zem (konzola).

Klášter cisterciaček v podklášteří u Tišnova – 1240, královské založení, u kostela použit velký katedrální portál (s ještě románským dekorem, ale gotickým vyzněním) a rozeta, v interiérech zjednodušeno gotické tvarosloví. Dochovaná křížová chodba. Je členěna tak, že každému článku klenby odpovídá článek stěny. Přípory suplují článkové sloupy. Okna do rajského dvora ještě nesou románské prvky.

Název křížová chodba pochází z faktu, že tam tudy křižovali mniši pohybující se mezi různými místy kláštera.

Klášter sv. Anežky v Praze – křížová chodba tektonicky shodná s Tišnovem, jen okna jsou tu již gotická, jsou dvě s lomeným obloukem a nad nimi rozeta. Kostel sv. Františka – tektonika podobná křížové chodbě, tedy klasická francouzská gotika, primitivní kružbová okna.

Shrnutí – v prvním období gotiky se u nás uplatňují církevní řády, především cisterciáci, gotika se tak k nám dostává ovlivněná francouzskou katedrální gotikou na úrovni katedrály v Laonu a speciální architekturou cisterciáckého řádu. Významně se uplatňuje vliv panovníka na výstavbu.

Následně začíná nová vlna kolonizace našeho území hlavně z dnešního Německa, jsou zakládána královská města (s vlastní samosprávou, speciálními privilegii a podřízená jen králi) a hrady druhé hradní soustavy (půdorysně malé, kamennými hradbami opevněné celky k upevnění moci a ke správě území).

Královské hrady druhé hradní soustavy

Křivoklát – nejstarším jádrem je válcová věž a paláce kolem nejvrchnějšího nádvoří, raně gotický je průjezd na nižší nádvoří.

Zvíkov – nejranější je hlízová věž (kol. 1230)

Loket – kol. 1220, přelom románského stylu a gotiky, postaven po vzoru císařské falce v Chebu (velká věž jako donjon) dnešní stav je převážně z doby Václava IV.

Šlechtické hrady

Český Šternberk – kol. 1220, jádro hradu a hlavní rysy

Jindřichův Hradec – nejstarší (1240-50) je tzv. Starý palác (s gotickými freskami, ale s renesanční fasádou) a přilehlá věž

Doba Přemysla Otakara II.

Opevňována jsou také města, hradby získává Staré Město Pražské, za Václava I. se začíná budovat také opevnění Nového Města Pod Hradem Pražským, dnešní Malá Strana, tvář města byla ale dobudována až ze Přemysla Otakara. Založeno je také tzv. Havelské město budované kolem kostela sv. Havla. Je založeno na pravoúhlém půdoryse (základ dalo stavění domů podél hradeb a tvar náměstí – tržiště). Domy se zde stavěli s věžemi (kolem padesáti věží), ačkoli to byl v té době již poněkud přežitek.

Kolonizace pokračuje za Přemysla Otakara II., přichází také nová vlna zakládání královských měst, tentokrát s jasně formulovaným vlivem klasické katedrální gotiky. Při kolonizaci bylo stále nutné vyrvat území přírodě, obce (města i vesnice) proto vznikaly na nejschůdnějších místech. Český stát měl v té době ohromnou rozlohu, sahal téměř ke Středozemnímu moři.

Nově založená města mají pravidelný půdorys se čtvercovým nebo obdélníkovým nádvořím v centru obklopené hlubokými úzkými parcelami, což utvářelo charakter zástavby. Pospojováním několika měšťanských domů později vznikaly radnice. (České Budějovice, Nový Bydžov, Vysoké Mýto, Plzeň - 1295). Města u zemských hranic podřizovala svůj tvar okolí a možnostem obrany, například Budějovice využily k obraně dvojici řek. Města byla kromě kolonistů osazována tzv. žebravými řády, u nás především dominikány i minority (dostávaly ale nejhorší místa u hradeb).

Vliv katedrální gotiky se propsal i do jiného, než bazilikálního uspořádání, vznikly první halové kostely, které mají všechny lodě stejně vysoké.

Halové trojlodí kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, 1270. – vnitřní pilíře jsou tvořeny seběhnutím přípor klenby, která má ve všech lodích stejný počet polí.

Kostel sv. Bartoloměje v Písku

Kostel sv. Salvátora v klášteře Anežky České – od 1261, jednolodní kostel využívající pokročilé hříčky gotiky, hmota přípor mizí směrem dolů, sbíhají se a redukují a z většiny mizí ještě nad zemí. Vyspělé jsou také pětilisté okenní kružby. Vlastní články a příporové vedení má i členění oken. Šlo o již druhý kostel v klášteře, byl stavěn jako presbytář vedlejší kaple a měl fungovat jako pohřebiště, časem se ke klášteru přidružili ještě minorité a postavili si vlastní křížovou chodbu.

Kostel sv. Štěpána v Kouřimi, 1260, zjednodušení klasického systému, přípory klenby hlavní části lodi končí nízko pod stropem, pod presbytářem je umístěna krypta blízká cisterciáckému uspořádání.

Biskupský hrad Horšovský Týn – dnes přestavěný jako renesanční zámek, dochovala se gotická hradní kaple se stejnými rysy jako obvyklé hradní kaple – malý prostor , ale vystavěný plně v duchu vysoké gotiky. To zde znamená, že presbytář je trojlodní hala a celý prostor přísné dbá na klasické členění – okna a skládání přípor.

Královský hrad Zvíkov – hrady Přemysla Otakara II. měly zpravidla čtvercový půdorys obklopený budovami, Zvíkov ale vznikl na složité srostlici skal nad soutokem Otavy a Vltavy, proto má půdorys složitý. Vnitřní polygonální nádvoří je obklopené arkádami, na ostrohu skýtajícím jediný přístup k hradu stojí věž s břitem. Na konci 19. stol. zdevastovaný hrad obnovil pan Mocker (sprasil ale arkády, na kterých se dochovaly jen dolní kružby které on posunul do horního patra, kde byly původně kružby složitější. Ještě později přibyla okolní přehrada. Dochována je hradní kaple – vznosnou gotikou vyřešený obdélníkový prostor. Výklenky na sezení nahrazují arkády, nad nimi jsou okna s kružbami v duchu klasické gotiky, gotika poklasická ale zasahuje v podobě oblouku, na kterém sedí střední prut okna. Kaple je stejně jako všechny reprezentativní prostory v první patře.

Královský městský hrad Písku – 1260, sídlo královské Písecké huti, která stavěla Zvíkov, Písecký hrad i kamenný most v Písku. Charakteristické jsou pro ni tvary žeber (masivní) a klenebních konzol (polygony) a celkové masivní vyznění. Jako ostatní huti i tato používala své kamenické stavby, které jsou k nalezení na všech jejích stavbách. Z píseckého hradu zbylo jen obdélníkové nádvoří s jedním křídlem s arkádou. Zdevastován byl hrad především přestavbou na pivovar. Podoba hradu i dalších přemyslovských staveb byla dána častými cestami krále do získaných území na jihu.

Písecký kostel Narození Panny Marie, renesanční věž a barokní kaple, jinak gotika, stavěná také píseckou hutí – jednoduché pravoúhlé pilíře původně zdobené freskami, mohutná žebra, značnou tektonickou roli hrají masivní nosné stěny, na které jsou gotické články jakoby spuštěny.

Písecký kamenný most – propojoval jádro města kolem hradu s tržištěm se zlatou stezkou.

Hrad Bavorů ze Strakonic a Johanitská komenda, 1270, podobné vyznění jako stavby písecké huti, ta za tyto stavby ale nemůže. Významný je zde kostel sv. Prokopa, věž zvaná Rumpál má břit.

Zakládání klášterů rozprostřených po celém území státu mělo především svou ekonomikou oslabit vliv šlechty a naopak upevnit moc panovníka, i když šlechtici museli se založením klášterů na svém území souhlasit.

Klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě (1258) – kostely se vždy stavěly od presbytáře, zde se dokonce průběžně měnil styl. Presbytář je ve stylu francouzské gotiky, transept má kaple se čtvercovými gotiky, opěrný břit na ose a hmotná žebra končící vysoko umsítěnou titěrnou konzolou ukazují na vliv poklasické gotiky, ta se naplno projevuje na hlavní lodi dokončené ve 14. století – pilíře mají polygonální tvar vzniklý ubíráním hmoty. Kapitulní síň má zvláštní poklasické zaklenutí (má čtyři pole trojpaprsčité klenby, svedené na střední pilíř tvořený dvojnásobným počtem článků; na patce jsou vyvedeny vimperkové štítky) a velká vitrajová okna s dominantní rozetou. Kostel je zasvěcen P. Marii, stejně jako všechny ostatní cisterciácké kláštery. Zvonice, které cisterciáci měli zakázány, je až z 19. století.

Poklasická gotika

Na konci 13. století už začínají vlivy poklasické gotiky výrazně převládat.

Klášter cisterciáků ve Zlaté Koruně – založen 125í Přemyslem Otakarem II., konvent přišel z Heilligenkreuzu, za povstání Vítkovců byl roku 1278 srovnán se zemí, přežila jen dvoupatrová špitální kaple Andělů Strážných, která je dnes jinak natočená než ostatní budovy (pootočení vzniklo z důvodu možnosti přivést kanál pro odtok splašek). Kapli i křížovou klenbu nesou obvodové stěny s jen nevýraznými vnějšími pilíři. Polygonální presbytář byl v moderní době zbourán, žebra klenby končila původně ve třetině stěn. Nově byl vybudován klášterní ksotel Nanebevzetí Panny Marie, vnější vzhled je vertikalizován opěrnými pilíři převyšujícími atiku, poklasická je také kružba umsítěná mimo průčelí. Dnes je kostel barokně přestavěn,přežily ale gotické ubírané pilíře s břity mezi jednotlivými skoseními. Kapitulní síň má všechny prvky linearizované, tedy lineárně zdůrazněné právě ráznými břity mezi jednotlivými skosenými zářezy, zvláštní jsou také hlavice abstraktní geometricky stylizovanými dekory, tedy už ne naturalisticky přesnými.

Dominikánský klášter v Českých Budějovicích s kostelem Obětování Panny Marie – poklasické jsou venkovní opěrné pilíře a presbytář – prostor se hmotově odlehčuje směrem dolů, vzniká tak princip atektoničnosti.

Královský hrad Bezděz – vrcholem první fáze poklasické gotiky a hradní architektury vůbec je hradní kaple, která je zde součástí opevnění hradu. Kaple je proto dvouplášťová, mezi plášti je obranný ochoz, vnější okna jsou širší než vnitřní se zvláštními čtyřlistovými kružbami s hroty, dvojitá okna vytvářejí rozptýlené světlo a kružby se tak jeví zvláštně rozmazeně. Klenby jsou vyvedeny z velmi hmotných žeber, přípory se v polovině stěny redukují na jedinou a ta končí hrotem těsně nad zemí. Sedile, architektizovaná msíta k sezení, jsou vytvořena vyříznutím hmoty a zapuštěním do stěn.

Už na konci 13. stol. se k nám dostává katedrála:

Klášterní kostel nanebevzetí Panny Marie v Sedlci – konec 13. stol., cisterciáci, budován na katedrálním půdoryse, což bylo ve střední Evropě mimořádné. Ochoz je poklasicky zaklenutý, střídají se zde čtvercová a trojúhelníkovitá pole. K větším polím jsou přidruženy mělčí pravoúhle zaklenuté kaple, k menším hlubší, ale trojúhelně zaklenuté. Presbytář se dochoval s panelováním mezi arkádami a okny, nad arkádami lodi jsou prázdná pole, okna jsou umístěna až vysoko. Pilíře jsou tvořeny ubíráním hmoty. Dnešní klášter zničený za husitských válek má podobu Santiniho barokní gotiky (vše výše než pole nad arkádami).

Klášter cisterciáků na Zbraslavi, založen Václavem II. jako královské pohřebiště 1292, zničen husity, nalezena ale barokní rekonstrukční kresba. Pravoúhlý presbytář, asymetricá loď (za Elišky Přemyslovny připojena jedna boční loď).

Staronová synagoga, 1280-90, synagoga aškenázských Židů dorazivších z Německa, jde o dvojlodní synagogu, původně do ní nesměly ženy, muži seděli na lavicích po obvodě, mezi dvěma středními pilíři bylo řečniště. Synagoga vypadá na píseckou huť, ale zformovanou v duchu poklasické gotiky. Čtvercová klenbová pole mají navíc páté žebro, aby zmizel symbol kříže. Dochoval se původní cihlový štít s panelováním, stavbě měla zvenčí působit jako malá nenápadná stavba.

Kostel kláštera cisterciaček ve Starém Brně – cihlová stavba (levnější, navíc tvořící kontrast s pískovcem). Trojlistý závěr – presbytář s dvěma bočními kaplemi, výrazné panelování v transeptu, asymetrické dvoulodí.

Kostel sv. Ducha v Hradci Králové, založen 1307 Eliškou Rejčkou, dokončen až 1339, trojlodní bazilika, presbytář s výrazně převýšenými prvky a poklasickými kružbami.

Kostel sv. Bartoloměje v Plzni, síňové trojlodí z 3é. let 40. století, kol. 1360 nový presbytář, postavena jen jedna věž v průčelí.

Kostel sv. Jakuba v Kutné Hoře – postavena také jen jedna věž, pilíře členěné nezávisle na členění klenby.

Shrnutí – vlivy poklasické gotiky se projevují: celkovou linearizací architektonického tvarosloví; prostorovch útvarů; atektoničností architektonického systému, kdy ve vertikále směrem dolů ubývá hmoty; maximálním nadřazením systému architektury jednotlivým detailům, které jsou tak redukovány.

Velký rozmach poklasické gotiky je spojen s vládou Jana Lucemburského, kdy v mnoha českých i moravských městech vznikly velké městské kostely, jsou přestavovány kláštery a budovány i mnohé šlechtické domy.

Dům U kamenného zvonu, současný stav je jen rekonstrukcí, původně byla fasáda členěna bohatěji (vimperky nad okny), v nikách byla sochařská výzdoba (1310-1330) – král na trůně, štítonoši, zemští světci, dům byl tedy zřejmě spojený s panovníkem (buď postavený přímo dvorem, nebo přestavěný jako dar měšťanů, zřejmě zde pak sídlil Karel IV. před opravou Hradu).

Pozdní doba vlády Jana Lucemburského je také dobou významných politických jednání, kdy díky papeži Klimentu VI. a oslavě Vánoc v Avignonu s Lucemburky byla oznámena kandidatura markrabího Karla na římského krále, povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a povolení ke stavbě katedrály, jejíž základní kámen byl položen 21. 11. 1344 za přítomnosti krále Jana, markrabího Karla a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.

Doba Karla IV.

Katedrála sv. Víta – prvním stavitelem byl Matyáš z Arassu, původně papežský stavitel z Avignonu. Vybudoval presbytář s ochozem kaplí ve stylu jihofrancouzské gotiky - čistý styl bez bohatší výzdoby, s lineárními detaily – poklasické tvarosloví, také příkřejší oblouky v arkádách, kaple mají polygonální krystalický tvar, jsou vybudovány také podél podélných stěn presbytáře, zaklenutí ochozu je provedeno bez lineárně a bez hlavic. Matyáš využívá také některé pokročilé detaily jako průnik nakoso postavenou fiálou s římsou nad ní, což je prvek až pozdní gotiky. Vybudoval také portál chrámové předsíně, který se ovšem nijak neliší od v té době běžných portálů. Poslední částí budovanou Matyášovou hutí byla tzv. Stará sakristie, kde jsou konzoly s plochou podložkou, což je k vidění i v jiných pražských kostelech, je tedy možné, že chvíli vedl stavbu nějaký Čech, roku 1346 totiž Matyáš umírá, 1356 jmenován hlavním architektem Petr Parléř, Němec z Kolína nad Rýnem, do Prahy dorazil ve 23 letech, zřejmě ho doporučil Kolínský arcibiskup Karlu IV. Většina kameníků byli také Němci, německý náhled na gotiku byl ale odlišný od toho, v jakém byla dosud katedrála budována.

Petr Parléř musel nejprve dokončit vnější opěrný systém, založil proto dvě kaple na severu a kapli svatého kříže, portál a věž na jihu. Petr byl velký inovátor, přinesl do katedrály nový druh klenby – hvězdovou klenbu s na volných žebrech spuštěným visutým kamenným svorníkem ve východním poli, západní pak vyřešil se svorníkem napohled jednodušším, reálně ale ještě složitějším. Rozdílně tvořil také pilíře, bohatěji členěné a skládané z plných článků. Na jihu vznikla zvláštní srostlice – na kapli sv. kříže navázal kaplí sv. Václava. Centrální prostora čtvercového půdorysu má hvězdovou klenbu ve formě baldachýnu. Velká plocha stěn poskytnula místo výzdobě (obložení polodrahokamy rámovanými zlacenými štukovými pásky, nad tím fresky od mistra litoměřického oltáře). Do roku 1420 zde byl zlacený stříbrný náhrobek ve formě tumby. Vzhledem k tomu, že nebylo možno hýbat s hrobem sv. Václava, musela kaple přesáhnout půdorys katedrály. Současně s kaplí byl založen jižní portál a velká věž. Portál je zdoben mozaikou posledního soudu (poslední soud obvykle na jižních portálech býval, protože se zde vynášely výsledky soudů, většinou býval ale sochařsky zpodobněný), mělo jít o hlavní portál, kterým by panovník procházel při korunovaci (ze svatováclavské kaple si měl vyzvednout korunu). Portál s hlubokou předsíní má podobu triumfálního oblouku, na fasádě je tříosý, do katedrály ale vstupuje dvěma otvory. Tento rozdíl vyrovnává klenba (z trojpaprsčitého zaklenutí spadají volná žebra na střední pilíř vnitřního portálu, na kterém byla socha Krista. V pravém pilíři vede schodiště, které nad portálem pokračuje otevřeně a propojuje všechny etáže katedrály. Nad portálem bývala sakristie, dnes je z ní korunní komora, místo uchovávání korunovačních klenotů.

Lze tedy říct, že nově katedrála vzniká adicí nezávislých prostor, zatímco dosud byly jednotlivé části katedrály podřízeny jednotnému plánu.

Roku 1371 započala stavba vysokého chóru. Triforium bylo provedeno s průchozí galerií (dokonce ve dvou patrech, nad triforiem bylo ještě horní triforium s lávkou z vnější strany) zdobené bystou na každém pilíři (na doním i horním triforiu, hierarchické uspořádání – nad Karlem IV. byl Kristus atp.). Dnes jsou průchody na triforiu zazděny, dolní je zprůchodněno chodbičkami obkružujícími pilíře. Pilíře hlavní lodi jsou tenké, loď je zaklenuta zcela novou, tzv. síťovou klenbou. Klenba je cihelná a pro jistotu ji zpevňují železná táhla (horní patro je skutečně z Parléřovy doby). Železné prvky také spínají okna a podpírají barevné vitrajové zasklení. Stavba se načas zastavila po smrti Karla IV. roku 1378, pomaleji pak pokračovala za vlády Václava IV. Zaklenutí presbytáře bylo hotovo až roku 1385, poté byl zazděn triumfální oblouk (malé portály, ale dokonce okno s kružbou), protože už Parléř předpokládal, že stavba trojlodí bude trvat dlouho, což skutečně trvala.

Nad jižním oknem je provedena balustráda ve velmi dekorativním stylu, dekorativní styl přechází také na velkou věž, která tak směrem nahoru získává oblý tvar. Základy velké věže položil Petr Parléř a postavil přízemí, od roku 1378 vedl stavbu jeho syn Václav, od 1398 syn Jan. Zbytek byl dobudován do husitských válek jakýmsi mistrem Petrlíkem.

Dnešní podoba vznikla dostavbou za první republiky a očištěním od barokních prvků, které proběhlo od konce 19. stol. Novodobé jsou rovněž krovy.

Současně s katedrálou sv. Víta stavěl Petr Parléř i

kostel sv. Bartoloměje v Kolíně nad Rýnem, v podstatě to byla zjednodušená zmenšenina sv. Víta, jen zde mohl Petr uplatnit vlastní ideu ochozových kaplí. Mezi ně umístil mohutné pilíře, které tak z vnějšku budí dojem celkového půlkruhu. Nestejný počet vnitřních a vnějších pilířů je vyrovnán trojpaprsčitou klenbou. Stavba je zjednodušena mimo jiné vynecháním triforia a čtyřdílnou křížovou klenbou.

Parléřovská huť stavěla také kostel sv. Barbory v Kutné hoře. Mělo jít o pětilodní baziliku, Parléřové ale postavili jen ochoz s věncem kaplí (opět polygonální kaple s mihotnými pilíři přecházejícími do půlkruhu) a obvodové stěny vnějších lodí. Tím byl dán základní rytmus, během stavby se ale změnily klenby i další prvky na pozdně gotické.

Karlův most se v době stavby jmenoval Pražský, začal s ním jakýsi mistr Oto, podle jeho plánů stavbu dokončil Petr Parléř, který stojí i za stavbou Staroměstské mostecké věži. Na ní se spojuje funkce obranná a reprezentační (v podobě bohaté sochařské výzdoby, kterou na jedné straně zničili Švédi). Průjezd je zaklenutý síťovou klenbou, která se později použila v mnoha kostelech především v jižních Čechách a podle kostela sv. Jiljí v Milevsku sej í začalo říkat Milevská.

Stejně byl zaklenut i

Kostel Všech Svatých na Pražském hradě, které provedl Petr Parléř 1383. Kostel údajně připomínal Saint Chapelle v Paříži a byl zničen požárem, dnešní stav ej rekonstrukce.

Petr Parléř stál i za stavbou tzv. Sloupového sálu Starého královského paláce na Hradě. Zde je nesoulad klenby s půdorysem, žebra dopadají na stěny nepravidelně, v různých výškách.

Stejný princip zaklenutí má i kaple sv. Václava ve Vlašském Dvoře v Kutné Hoře.

Hrady v době Karla IV.

Karel IV. se po svém návratu do Prahy pustil do obnovy mnoha hradů.

Pražský hrad – rozsáhlá rekonstrukce a přístavby – Starý královský palác, Kostel Všech Svatých

Karlštejn – původně mělo jít o rezidenci, plán byl ale změněn na trezor pro říšské korunovační klenoty. Centrem radu je velký donjon, nižší podobná věž skrývá kapitulní ksotel P. Marie, velký císařský palác. V donjonu bylo srdce celého hradu – kaple sv. Kříže. Za její výzdobu může mistr Theodorik (deskové obrazy na stěnách, polodrahokamový obklad pod nimi, nad nimi zlacená klenba se spoustou zrcátek. V oknech byly větraje z polodrahokamů, kapli tak osvětlovaly jen dvě olejové lampy a kaple tak působila jako ještě více byzantská. V císařském paláci byla audienční síň s kazetovým dřevěným obložením. Vedle byl sál rodokmene s idealizovanou freskovou rodokmenovou výzdobou, fresky byly zničeny během renesance. Za dnešní stav jinak z většiny může rekonstrukce pana Mocker – střecha velké věže změněna na dlátovou, všechny stavby dostaly dřevěné podsebití, bylo zvětšeno purkrabství, změněna byla přístupová cesta (kvůli tomu byla vybudována nová brána). Výzdobu ve stylu kaple sv. Kříže dostala i kaple u kostela P. Marie.

Urbanistické počiny Karla IV.

Nové Město Pražské – založeno 8. Března 1348, šlo o rezidenční a výrobní navázání na Staré Město, které mělo být čistě reprezentační. V 50. A 60. letech 14. stol. byly během tří let postaveny hradby, vymezena byla dvě velká náměstí – dnešní Václavské a Karlovo, kde stála centrální kaple k ukazování relikvií. Přejmenováno a zvětšeno bylo město pod Hradem, od té doby Menší město Pražské, dnes Malá strana.

Doba Václava IV.

V době Václava IV. pokračuje vývoj gotické architektury u nás, jde o tzv. krásný styl, využíval především halové prostory (dvojlodní a trojlodní) s vyrovnanými proporcemi a nabílenými obvodovými stěnami. Pilíře jsou velice štíhlé s přímým zabíháním žeber do jejich tělesa.

Kostel sv. Jakuba Většího ve Vetlé, třetí čtvrtina 14. stol. – loď tvoří čtverec se středním sloupem.

Kostel sv. Jiljí při klášteře augustiniánů v Třeboně – dvojlodí je obdélníkové zaklenuté trojpaprsčitými klenbami, přechod žeber ve sloup je ještě kryt hlavicí.

Špitální kostel sv. Víta v Soběslavi, 1375 – tzv. jihočeské dvojlodí – obdélníkové dvojlodí s dvěma středními sloupy, do nich přímo zabíhají žebra, volně tak přechází horizontální a vertikální konstrukce, což je typické pro dobu do husitských válek.

Kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře, Kostel Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře – trojlodí.

Kostel sv. Jiljí v Milevsku – klenba presbytáře je zaklenuta tzv. milevskou síťovou klenbou, jaká je v průjezdu Staroměstské mostecké věže. Klenba byla pojmenována milevskou ve smlouvě na stavbu kostela v Č. Krumlově.

Kostel sv. Víta v Českém Krumlově – opakovány síťové klenby z katedrály sv. Víta, Český Krumlov byl vědomě stavěn jako konkurence Praze

Periodizace gotiky u nás


Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.