Eklektismus

Od 60. let 19. stol. se přestávají používat čisté historizující slohy, začínají se míchat a kombinovat, prosazuje se větší volnost a architektonická svoboda, dochází k synkrezi, stylu, který umožňuje kombinovat prvky jednotlivých stylů na jedné stavbě. Porušují se obvyklé harmonie a proporce, stylové prvky jsou rozdílné i velikostí , často monumentalizují až do absurdních rozměrů. Jinak se pracuje i s formami (longitudinální forma s vloženou centrálou, sakrální formy ve světské architektuře apod.). Stavby ale v sobě často skrývají moderní konstrukce a dispozice. Architektura v této podobě přežívá až do prvních let 20. stol., i když se už souběžně formuje odlišná koncepce i výraz, označovaný u nás jako secese.

• Bursa, Léon P. Suys, Brusel 1874, kombinace klasicismu (antický portikus), baroka (sochy nad štítem) a manýrismu (zdvojování sloupů), skrytá forma sakrální centrály – řeckého kříže s kupolí.
• Palác spravedlnosti, Joseph Poeleart, Brusel 1866-83, soustředění všech druhů soudů do jedné budovy, pod eklektickou slupkou je skryta pokročilá ocelová konstrukce a teplovzdušné vytápění.
• Rijks museum, Amsterodam, P. Josephus Hubertus Cuijpers, 1880-89, kombinace novorenesančních a novogotických prvků.
• Pomník Vittorio Emanuelle II., Giuseppe Sacconi, Řím 1885-1906.

České země

Fellner und Helmer

- vídeňská architektonická kancelář, u nás nejvýznamnější historizující architektonická firma. V našich zemích púsobila od 80. let do začátku 10. století, umírněnější, jasně čitelné prvky (klasicistní průčelí, neorenesanční vstup,… obálky budov však nijak nekomunikují se stylově odlišným interiérem).

• Karlovy Vary, Sadová kolonáda
• Grandhotel Pup, 1913, Karlovy Vary
• Státní opera, Praha
• Městské divadlo, Liberec