Bitva u pyramid
Egypt byl pro Evropu po pádu Římské Říše vzdálený a tajemný, i když se o existenci jakési dávné civilizace na jeho území vždy vědělo, figuroval tak obvykle jako pramen pradávné moudrosti a domovina magie. První novodobé zobrazení pyramid pochází až z osmnáctého století, kdy je ve svém encyklopedickém díle uvedl Johann Bernard Fischer von Erlach, i když neměl ani ponětí o jejich přesné podobě a množství. Domníval se dokonce, že to byly jakési podivné chrámy se sloupovými přístavbami všude možně na stěnách.
Situace se změnila až s Napoleonovou invazí do Egypta, kterou doprovázela vědecká výprava.
Egypt byl soustředěn kolem Nilu po délce 6000 kilometrů, rozlohou ale nebyl větší než dnešní Belgie. Díky své poloze byla egyptská civilizace dlouho prakticky nerušená, během tří tisíc let do začátku letopočtu se zde objevilo jen velmi málo dobyvatelů, žádní navíc nebyli dlouhodobě úspěšní a byli egyptskou kulturou pohlceni.
Mapka Egypta
Vzniku centrálně řízeného státu předcházela existence Horního (na jihu) a Dolního (na severu) Egypta. Historické zdroje jsou až z doby dynastií sjednoceného Egypta. Šlo o otrokářskou despocii, velké stavby (zavlažující kanálu, pyramidy, chrámy) ale byly budovány svobodným a placeným obyvatelstvem. Nejspíš šlo o placené sezónní práce.
Egypt je první civilizací s velkou kamennou architekturou, která se navíc zachovala v poměrně velkém rozsahu (umožňujícím kompletní rekonstrukci). Navíc se zde také poměrně brzy zformoval jednotný sloh (tzv. hipostyl). Stavby pro vyšší a nižší třídy obyvatelstva se lišily hlavně v kvalitě a velikosti, ne však v celkovém rázu.
Zajímavé a důležité je, že východní břeh Nilu byl spojený se životem a západní břeh se smrtí a zásvětím, kterým byla egyptská civilizace očividně posedlá. Na východě byla proto města a na západě nekropole. Nutno zmínit, že vše, co víme o Egyptě, víme díky hrobkám, a to kvůli egyptské potřebě pohřbít zesnulého se všemi předměty denní potřeby, které za života používal a obklopit ho obrazy s výjevy z jeho života. Hrobky se dochovaly proto, že byly z kamene, zatímco obydlí živých jen ze dřeva a hlíny.
Konstrukční systém egyptských chrámů, kresba Karnaku vytvořená před sto lety J. Drumem. Povšimněte si sloupů s lotosovou hlavicí.
Po kameni byl dominantním materiálem papyrus (druh rákosu), který sloužil k výrobě papíru, lodí a rohoží, ze kterých se stavěly i velké domy (v kombinaci se svazky), dřevo bylo totiž velmi nedostatkovým zbožím. Podoba rákosové konstrukce pravděpodobně dala vzniknout členění kamenných a cihlových staveb.
První nerákosovým materiálem byly nepálené cihly, ty postupem časy nahradil lomový kámen (vápenec z místa stavby nebo žula, která byla přírodně barevná a ze vzdálených lomů, odkud se dopravovala na lodích po Nilu). Již od začátku se používaly velké bloky převážené na jakýchsi sáňkách tažených lidmi a dobytčaty.
Dodnes ovšem není znám způsob výstavby velkých a hlavně vysokých staveb, jakými byly pyramidy. Možná se používaly rampy z písku…
Velkým přínosem egyptské architektury bylo použití velkých sloupů. Sloupy byly nejčastěji tvarovány buď jako palmy, lotosové květy, nebo okvětí či svazky papyru a členěny na patku, dřík a hlavici s deskovitým abakem (1.pád abakus), podložkou pod architráv (kamenný překlad). Existují také sloupy bez hlavice, ale zato s kanelovaným dříkem (svislé drážky, což pak převzali Řekové). Dříky byly i různých tvarů oblých a zaoblených, různě souměrných, ne jen kulaté a pravoúhlé. Používání sloupů vedlo i k používání ke zdi přilepeným „polosloupům“, tzv. pilastrům.
Konstrukce zastřešení egyptských staveb byla vícestupňová - sloupy nesly hlavní kamenné překlady, ty potom nesly krytí stropu z vápencových desek. Rozpětí takovýchto konstrukcí ovšem bylo značně omezené. V chrámech bývalo užíváno bazilikální osvětlení využívající okna krytá kamennou mříží.
Kamenná egyptská architektura byla velmi pestře barvená, do sloupů i zdí byly tesány hieroglyfické nápisy.
Mastaba
Hlavní doménou egyptské architektury byly tedy funerální stavby – nejprve jen hrobky, během staré říše gradující až do pyramid, poté však vývoj nabral jiný směr, hrobky se začaly zmenšovat a skrývat (i z důvodu bezpečnosti), až z nich vznikly zahloubené hrobky) začaly vznikat velké zádušní chrámy, postupem času čím dál tím větší, jak sílil kult uctívání mrtvých. Chrámy měl panovník vždy dva, jeden u řeky a jeden u hrobky a odehrávaly se v nich jiné rituály, i když oba měly navěky uchovávat panovníkův kult. Z chrámů se tak stávaly významné hospodářské jednotky, posláním celé egyptské ekonomiky bylo udržování zádušních chrámů. Během času mnohé chrámy zanikly a byly přebudovány, respektive rozebrány na chrámy nových panovníků.
Prvním typem záhrobních staveb byla MASTABA, nadzemní chrám se zahloubenou pohřební komorou, často obklopený stejnými, ale mnohem menšími mastabami dvořanů (Abydos).
První PYRAMIDY pak vznikly tak, že se umístilo několik mastab nad sebe, takové pyramidy pak byly stupňovité. První z nich je Džosérova pyramida postavená architektem Imhotepem kolem roku 2650 př.Kr.
Mocenské entrum Egypta bylo nejprve v Mennoferu (řecky Memfis, na severu Egypta), později ve Vésetu (řecky Théby, na jihu Egypta), v těchto místech je také největší koncentrace pohřebních staveb. Reformní faraon Achnaton během své vlády založil nové hlavní město Achetaton na půli cesty mezi Mennoferem a Vésetem, po jeho smrti ale bylo zrušeno.
SAKKÁRA – nekropole s mastabami (některé rytmicky členěný chrámový půdorys) a Džosérovou pyramidou (2650 př.Kr., vznikla rozšířením mastaby do šířky a následným několikanásobným navrstevním téměř svislého zdiva, nakonec byla obložena hladkým vápencem) obklopenou rozsáhlým zádušním chrámovým areálem (500 x 250 m). Pohřební areál je obklopen vysokou kamennou zdí s rytmickými svislými výstupky a výklenky, ale zatím ještě bez hieroglyfů. Součástí areálu jsou „falešné“, symbolické hroby duchovních složek faraona, malé kaple fungující nejspíše jako skladiště a boxy oddělené sloupy s napojenými zdmi. Některé sloupy jsou výrazně kónické, mnohé konstrukce napodobují lehké stavby z papyru. Celý areál působí uvědoměle a příliš plánovitě na to, aby byl první architektonickým výtvorem svého druhu. Architekt Imhotep byl později zbožtěn a uctíván jako patron vzdělanců, stavitelů a písařů.
Džosérova pyramida a několik staveb Džosérova pohřebního okrsku.
MEJDÚM – Hunejova pyramida později přestavěná Snodfruem. Přistavené vrstvy se nakonec zřítily kvůli špatnému sklonu cihel (původně do sklon do středu, pozdější vodorovný, přičemž odlišé vrstvy nebyly provázány). Z pyramidy je hranolovité torzo obklopené sutinami novějšího pláště.
Hunejova pyramida a její schématický řez.
DACHŠÚR – pyramida se stěnami lomenými zřejmě kvůli úpravě plánované výšky během výstavby. Vedle hlavní pyramidy poprvé stojí menší „satelitní“ pyramida, hrobka manželky nebo nějakého jiného příbuzného. Na pyramidě je zachována část původního obkladu, je stavěná s vodorovným spárováním. Vnitřní pohřební komory jsou opatřeny vysokou přečnělkovou klenbou a uzavřeny velkým kamenným blokem. U pyramidy stojí oltář, z jehož podoby se později vyvinuly zádušní chrámy.
Snefreho lomená pyramida a schéma komplexu.
reklama poskytovatele webu
