1677 – 1723, jeden z nejvýznamnějších českých architektů, z italské rodiny žijící už třetí generaci u nás. Nejspíš se nejprve učil malířem, neměl mistrovské kamenické zkoušky, tak nemohl své stavby přímo realizovat (to za něj dělal Maxmilián Kaňka) a posléze vytvořil tzv. barokní gotiku – staré klášterní kostely byly většinou poničeny po husitských válkách, byla potřeba je zaklenout. Barokní gotika ukazuje práci barokního architekta s gotickým tvaroslovím. To znamená, že stavba používá například lomené oblouky a klenbu s žebry, stejně jako systém sloupových přípor. Jejich použití je ale odtržené od struktury stavby, je dekorativní a dynamické, rozpohybované, jak už to bývá u baroka.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při klášteře cisterciáků v Sedlci, za opata Jindřicha Snopka, 1702 – barokní klenba s dekorativními žebry inspirovanými krouženými žebry Benedikta Rieda, štít s velkým oknem, zrcadlem a výraznou sochou P. Marie. Vedlejší lodi zaklenuty tzv. českými plackami.
Klášter cisterciáků na Zbraslavi, 1700-22, rajský dvůr přetvořil Santini v centralizovanou dispozici, realizována jen tři ramena kolem křížové chodby, v polovině každé strany byl zvednut převýšený ryzalit. Podle Santiniho plánů dokončoval po jeho smrti Maxmilián Kaňka, kostel namísto novostavby dle Santiniho provedl rozšířením gotické kaple. Monumentální průčelí kláštera je obráceno k císařské silnici za řekou. V arkádách ambitů jsou použity gotizující trojlisté záklenky. V interiérech použity gotické principy – v královském sále klenby neseny svazky (polosloupy přiléhají k širším pilířům), v refektáři hluboké okenní niky.
Kaple sv. Anny v Panenských Břežanech – 1705-7 – symbolický půdorys prohnutého trojúhelníka, v průběhu výšky se mění půdorys – dynamická spodní (niky zakryté zahrocenými římsami apod.) a klidnější horní (nečleněné pandantivy) etáž.
Cisterciácký klášter v Plasích, přestavba za opata Eugena Tyttla, konvent 1711-27, monumentální barokní řešení založené na bažině na pilotech a roštu. Na vnější fasádě jsou pilastry vysokého řádu, ve dvoře pilastry ve dvou patrech. Volně je připojen gotický kostel, počítalo se s dalšími sakrálními stavbami – uskutečněna velká kruhová kaple sv. Benedikta kaple sv. Bernarda. Obě jsou dvouetážové (stěna a kupole) s nesouladným půdorysem. Dlouhé křížové chodby s českými klenbami vytvářejí dlouhé průhledy.
Rekonstrukce cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, přestavba za opata Václava Vejmluvy – v údolí, kostel P. Marie obnoven, přidány jen vetknuté empory v křížení.
Kostel P. Marie kláštera benediktinů v Kladrubech, 1711-26, původně stavba z období pozdní románský sloh-gotika, Santini opravil obvodové stěny, přidal gotické opěráky, nově pojal křížení – na strany přilepil fasády ve stylu barokní gotiky, nad křížením vybudoval kupoli symbolizující královskou korunu a přidal velký trojlistý závěr. Klenby mají složitě tvarované proniky žeber dvou různých šířek. Nad závěrem je svébytná a značně výtvarně divoká. Kupole (půdorysně čtverec se zaoblenými kouty) má freskovou výzdobu. Santini navrhl také mobiliář – kazatelnu a lavice.
Kostel Nanebevzetí P. Marie premonstrátského kláštera v Želivi, 1714-20, přistavěny barokně gotické věže – barokní monumentalita, gotická okna. Trojlodní hala s vetknutými emporami (jako královská oratoř ve sv. Vítu), klenby vychází ze vzorců pozdní gotiky, jinak jsou ale nezávislé, postrádají jakoukoli tektonickou úlohu.
Poutní kostel Jména P. Marie ve Křtinách – 1718-33 – jednolodí na půdorysu řeckého kříže zaklenuté převýšenou baldachýnovou českou klenbou, k centrále přiléhají ambity na oválu s vysokou věžovou kaplí, ty původně měly být na obou stranách kostela.
Poutní kostel P. Marie v Mariánské Týnici – opět řecký kříž, jen tentokrát polygonální, také ambit na jedné straně, ale na čtverci.
Kostel sv. Petra a Pavla při benediktýnském klášteře v Rajhradě – podobné pronikovému baroku, ve skutečnosti adice třech dynamických prostorů, na rozhraních pilastry, ale klasické, ne srostlicové.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře – na kopci nad klášterem, 1719-22. Klíčová je symbolika Jana Nepomuckého (svatozář z pěti hvězd, hvězda je také symbol P.Marie). Samotný kostel je kruh obklopený pěti oválnými kaplemi spojenými pěti prostory (čtyři schodiště do empor a vstup). Okolní ambity jsou na půdorysu desetiúhelníka s dovnitř prohnutými stěnami. Kaple v ambitech měly vysoká zastřešení podobná centrálnímu kostelu. Interiér je centrální obklopený dvěma patry ochozů propojenými s centrálou velkými okny s gotickými záklenky. Dekorativní gotická žebra obklopují římsy a klenby ambitů. Okolní kopec byl holý, aby byl kostel zdaleka viditelný. Baroko se totiž propsalo i do české krajiny, které se dostalo umělé formování alejemi, poutními místy na kopcích a kapličkami.
Morzinský palác na Malé Straně, 1712-14, rekonstrukce zakoupených měšťanských domů. V Santiniho podání je monumentalita fasády dána jemnými svislými pasy a začleněním soch od F. M. Brokofa – alegorické bysty dne a noci nad portály a mouřenínští atlasové nesoucí balkon. V nefunkčním portálu jsou ponechána okna. Na atice jsou sochy alegorizující světadíly.
Zámek Karlova koruna v Chrudimi nad Cidlinou, pro rod Kinských, 1721-23 – civilní centrála, základem je válec s vestibulem v přízemku a sálem v patře, k tomu jsou v úhlu 120° diagonálně připojena čtvercová křídla. Zámek je postaven na návrší a je tak zdaleka viditelný. Hlavní schodiště prochází obloukem stěny a vytváří tak motiv nízkého ryzalitu.
Santini přinesl do baroka zcela osobitý styl. Dosáhl ojedinělého propojení dynamických centrál dle Borominiho s barokně gotickým tvaroslovím. Vytvářel originální a invenční stavby, obvykle jako rekonstrukce. Architekturu pojímal výtvarně.
Zpracováno na základě přednášek PhDr. Rudolfa Pošvy, CSc. a doplňující literatury.
reklama poskytovatele webu
