MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Charakteristika architektury 20. století

Ve 20. století nastala jakási nová koncepce myšlení. Konečně přišel odklon od historických odkazů a umění začalo směřovat k abstrakci, což byl začátek děje, který probíhá až dodnes.

Manifest jako teorie, teorie jako manifest. Zatímco dříve se o architektuře a umění sepisovaly dlouhé teoretické traktáty a celé knihy, nyní začínají vznikat obsahově mnohem kratší, ale údernější, výrazem naléhavější a důležitější, výstižnější práce. Například manifest Moderní architektura, Otto K. Wagner, 1894. Architektům už stačí k teoretickému vyjádření jen architektura sama a několik slov.

Mnozí se vyjadřovali k formě (Hoffman), většina však reflektovala společenské souvislosti (A. Loos, H. Muthesius). Významnou roli sehrál Le Corbusier. Modernismus se začal prosazovat nejen jako architektonický, ale také jako kompletní životní styl (ten trvá až do současnosti). Vznikly časopisy o umění Elán a Nový duch.

Dva pohledy na architekturu

V architektuře se proti sobě postavila dvě protikladná paradigmata:

Průmyslová estetika

Racionální konstrukce a jednoduchá fasáda - Továrna Fagus, Walter Gropius, Adolf Meyer 1911, Alfeld. V rohu domu chybí podpora - prosklené nároží se schodištěm uvnitř. Zavěšená sjednocená fasáda nezávislá na interiéru.

Nová estetika podle Petera Behrense a Waltera Gropia: povýšení průmyslových staveb na vyšší úroveň – moderní stavby pro moderní dobu, monumentálnost. Turbinenhalle, Petr Behrens, Berlín 1909 – mohutné ocelové pilíře nesoucí příhradové nosníky střechy. Prosklené stěny jsou zešikmené pro zvětšení monumentality.

Továrna – pavilon na 1. výstavě Werkbundu, Walter Gropius – symetrie, klasičtější prvky (krok zpět), ale prosklený tubus schodiště. Uvnitř expresionistické malby a plastiky.

Plastická estetika

Abstraktní, ale výtvarná tvorba plánu a fasády.

Ztráta tektoniky – odmítnutí řádového tvarosloví zděděnéh až z dávné řecké antiky.

Plastičnost, dobrá čitelnost toho, co architektura je a co skrývá. Ponechání archetypálních tvarových forem (prvků, které dokáží všichni rozeznat – geometrická tělesa se vztahem k nejjednodušším domům – trojúhelníkový štít, čtvercová okna [tvar, v němž nepřevládá žádný rozměr]).


Zpracováno na základě přednášek prof. Ing. arch. Petra Urlicha, CSc. a doplňující literatury.