MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Architektura 19. století

Století osvícenství, vítězství rozumu, racionality, progrese, postupná sekularizace společnosti, bůh pokroku a rozumu.

Století páry, strojů, železnice, průmyslové revoluce, století inženýrů, zrodila se nová industriální epocha a industriální společnost.

Významné vědecké objevy, archeologické nálezy, zpřesněná badatelská činnost.

Výsledek mnoha vlivů, jež provázel politický, ekonomický a kulturní vývoj sekularizované (tzn. Ne tak náboženské) společnosti. Toto myšlení začíná začátkem Velké francouzské revoluce (1789) a trvá až do roku 1917, roku Velké říjnové socialistické revoluce, kdy začalo z hlediska architektury 20. Století se změnami forem, podob i zdrojů moderní architektury.

Charakteristické rysy

Architektura je ve znamení historismů, opakováním všech historických slohů (neoklasicismus, nerománská, neogotická, neorenesanční, nebarokní, nerokoková architektura, společně potom architektura eklektismu [vybírání kousků z historie] až synkreze [spojení všeho dohromady, mišmaš]), což této architektuře v očích historiků ubírá na kvalitě. Do architektury se ale výrazně promítá nová technika a moderní technologie (konstrukční železo, ocel, železový beton).

Typologie budov je podpořena vydáváním technických příruček (obvykle v němčině - Handbuch), většinou v druhé polovině 19.stol.

Velkým tématem je urbanismus, vznikají metropole s požadavky na estetiku, hygienu, infrastrukturu, rodí se idea sociální utopie, významnou roli hraje teorie architektury a filosofie.

Významným hnutím je Arts and Crafts, hnutí uměleckých řemesel, bývá považováno za základ moderního myšlení. Nechce jen využívat historické slohy, začíná se formovat nový názor na podobu architektury – je nazvána moderní, art noveau, secese, Jugendstil, modern style. Architektura je souborné umělecké dílo, jednolitá výtvarně-estetická a koncepční práce s jedním estetickým názorem – všechny části domu mají souznít, od fasády až po kliky. Její vývoj vrcholí kolem roku 1910.

Teorie architektury, filosofie a sociální utopie, reformace

Roku 1635 založil kardinál Richelieu Francouzskou Akademii. Postupně vznikají jednotlivé akademie uměleckých a vědeckých oborů. 1671 je založena Královská Akademie Architektury. Je první institucí, kde je systematicky studována nauka o architektuře, včetně doplňkových technických oborů – čtení historických děl (Vitruvius, renesance – Alberti, Palladio, Vinci, baroko – Vignola, Scamozzi, Serlio), na kterém je stavěna architektura klasicistní jak ve Francii, tak i ve zbytku Evropy a v Americe.

Z významných teoretiků 17. století - Francois Blondel, Pierre Bulet.

V 18. století – Etienne-Louis Boullée a Claude Nicolas Ledoux – významní profesoři tehdejších architektonických škol. Vytváří se dvě podoby architektonických škol – Škola krásných umění (École des Beaux Arts), původně učiliště, nakonec státní vysoká škola, proti které se utváří civilní nejprve vojenské ženijní školy a z nich civilní inženýrské školy, polytechniky (École Polytechnique), které až do 20. století produkovaly univerzální všeoborové inženýry.

Eugene Emmanuel Viollet-le-Duc je označován jako poslední velký teoretik architektury všech dob, vytvořil Dictionnaire Raisonné de l’Architecture. Také stál u zrodu památkové péče pramenící z nacionalismu.

August Choisy – inženýr, popsal celé dějiny architektury z hlediska technologického vývoje (Historie de l’Architecture), což byla dosud nepoznaná metoda (kromě některých částí Vitruvia a Albertiho).

Utopičtí socialisté ve Francii – ideální urbanismus z myšlení Claud-Henriho de Saint Simon, uplatnil jej Charles Fourier (falanstéra – velká kolektivní budova s odkazem na Versailles) a André Godin (familistéra).

Ve zbytku Evropy - Karl Friedrich Schinkel, Leo Klenze, Gottfried Semper (dílo Der Still), August Welby, John Ruskin (Stones of Venice), William Morris (News from nowhere).

Architektura

Opakování historických slohů, eklektismus, synkreze - např. mísení klasických sloupových hlavic, které by Vitruvius sice poznal, ale nikdy nenakreslil, nyní publikace přinášejí také bohaté kresebné ilustrace, což se okamžitě propisuje do soudobé architektury, která tyto nové teoretické publikace využívá, spolu s novými poznatky archeologie.

Kromě stylově čistých a synkretických staveb vznikají ale i stavby stylově nečisté, které využívají i vzdálenější slohy (výměna – evropské styly do kolonií, exotické styly z kolonií). Obecně ale v architektuře převládal klasický řád.

Kromě rekonstrukcí a dostaveb se objevuje také využití gotiky pro jiné než sakrální stavby – londýnský a budapešťský parlament.


Technika, technologie, průmysl

Ve století páry přišly nové technologie – zkvalitnění výroby železa a ocele - konstrukční železo, železový beton – prosklené střechy, velké skleníky, železné mosty (příhrady, oblouky).

Města i krajinu ovládla průmyslová výroba umožněná parním strojem. Podniky byly závislé na parním stroji, tedy i palivu a vodě (ta poháněla manufaktury ještě před parními stroji). Velké fabriky znamenaly velké, několikapatrové budovy. Kromě jednotlivých budov např. textilních závodů vznikly už ne tak půvabné železárny, které především velmi znečišťovaly své okolí.

Velkým přelomem pak byla železnice, pro kterou vznikaly koleje, mosty, koridory, nádraží.

V 19. století tedy proběhla velká proměna obrazu města i celé krajiny, díky parnímu stroji a jeho nejznámější inkarnaci - železnici - došlo ke zrychlení pohybu a tím pádem ke zrychlení celého života.


Zpracováno na základě přednášek prof. Ing. arch. Petra Urlicha, CSc. a doplňující literatury.