MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Urbanismus sportovních staveb

Starověk

Olympie

Situace starověké Olympie

Na počátku svého vzniku byly sportovní stavby návazné na sídelní celek (gymnasion), a na chrámový okrsek (stadiony).

V době Říma byly arény umísťovaný do center měst, spolu s chrámy tvořily jejich jádra.

Současnost

Při umisťován stavby je nejprve nutno zvážit význam objektu – jde-li jen o tréninkovou stavbu, nebo o rozsáhlý areál s nutným velkým počtem přidružených provozů. Důležitá je kapacita stavby, i malé arény mají kapacitu tisíce návštěvníků, provoz diváckých sportovních staveb je navíc nárazový, náročné je řešení parkování a přístupová infrastruktura. V základu se počítá jedno parkovací stání na deset návštěvníků, méně, je-li stadion dobře dostupný hromadnou dopravou.

Existují dvě možnosti umístění – v intravilánu (souvislá zástavba), nebo v extravilánu (mimo zastavěnou oblast). Pro intravilán je nutné posoudit dostatečnou velikost, dostupnost a orientaci pozemku (hřiště musí být orientováno svou podélnou osou severojižně), v extravilánu je nutné zvážit především návaznost na městskou hromadnou dopravu.

Důležité jsou také konfigurace pozemku (profil – svahy apod.), geologické poměry (únosnost zemin, nepravidelnosti), kvalita ovzduší a míra hluku (jak z okolí na stadion, tak ze stadionu do okolí).

V úvahu je nutno vzít také kompoziční hledisko napojení sportovní stavby na její okolí.

Sportovní areál je celý soubor provozů s několika úrovněmi přístupu (sportovci – diváci (mnohdy nutno oddělit i diváky jednotlivých sportovním protivníků). Efektní je několikaúrovňové řešení.


Stadiony

Olympijský komplex v Athénách (vlevo) a v Mnichově (vpravo).