MENU
ÚVOD
ARCHITEKTURA
UMĚNÍ
HISTORIE
CESTOVÁNÍ
OSTATNÍ

ARCHITEKTURA

DĚJINY UMĚNÍ

HISTORIE

CESTOVÁNÍ

OSTATNÍ

KONTAKT

VYHLEDÁVÁNÍ

Knihovny

Knihovny jsou vědecké a osvětové instituce které systematicky shromažďují, vědecky zpracovávají , odborně uchovávají a v neposlední řadě zpřístupňují veřejnosti zdroje informací, a to primárně knihy, v dnešní době ale stále více i různá další média, jako časopisy, hudbu, audioknihy a různá další data. Pro mnoho lidí je dnes důležitá také pozice knihoven jako zprostředkovatele přístupu k internetu.

Historie

Hliněná tabulka

Mezopotámská hliněná
klínopisná tabulka

Vznik knihoven je shodný se vznikem prvních civilizací, které v naprosté většině stály na existenci písma, které umožňovalo vést záznamy a tvořit kulturu s trvalou hodnotou a podílelo se tak na udržování autority, ať už světské, nebo církevní.

knihovny vznikly ve staré Mezopotámii, kde vzniklo klínové písmo, které se zachycovalo na hliněné tabulky. Vzhledem k tomu, že nebyly vypalované, nebyly nijak zvlášť trvalé, ale naštěstí pro nás byla v té době Mezopotámie zmítána mnohými válkami, které s sebou nesly požáry, které způsobily vypálení a tedy i výrazný nárůst trvanlivosti hliněných tabulek, takže se mnohé dochovaly do současnosti.

Nejstarší takto dochovaná knihovna pochází z královského paláce v Ninive na území dnešního Iráku.

Alexandrijská knihovna

Rekonstrukce alexandrijské knihovny

Vývoj pokračoval ve starém Egyptě, kde vzniklo hieroglyfické písmo a psalo se na papyrové svitky. Ty používali i antičtí Řekové pro jejich hláskové písmo. Řekové si nakonec díky tažení Alexandra Makedonského Egypt podmanili a vystavěli na jeho severu slavnou Alexandrijskou knihovnou, která se stala symbolem vzdělanosti na dlouhá staletí. V té době už nebyly knihovny jen sklady záznamů pro vyvolené, nýbrž multifunkční kulturní centra obsahující také věštírnu, chrám, stadion i divadlo a umožňovaly půjčování knih, respektive svitků.

Dnešní podoba knih začala vznikat v Římské říši, pro kterou byly zdroje papyru příliš vzdálené a tím pádem drahé. V Římě se proto psalo, nebo spíše rylo, do tabulek potažených voskem, které se následně svazovaly jednou stranou k sobě. Výslednému svazku se říkalo codex, což v latině znamená špalek.

V pozdější době byly tabulky nahrazeny pergamenem, jemně vydělanou zvířecí kůží. Takto přešly knihy do středověky, ve kterém se ovšem vzdělanost soustředila do klášterů a stala se tak doménou jen úzké části obyvatel.

Knihy se v klášterech opisovaly a bohatě zdobily miniaturami, velký pergamenový svazek měl v té době cenu klidně i menšího panství. Z latiny pochází označení skriptorium pro místnost, kde byly knihy opisovány, a bibliotéka, kde byly shromažďovány.

Scriptorium

Středověké scriptorium

Během středověku se do Evropy dostal papír vyráběný z rostlinných vláken (len, hedvábí a konopí). Tento vynález pochází z Číny, odkud se přes Arábii dostal ve 12. století do Španělska a odtud do zbytku Evropy. Papír byl mnohem levnější a dostupnější než pergamen, ale také mnohem méně kvalitní a trvanlivý, takže pergamen přetrval pro psaní důležitých listin a dokumentů přes renesanci až do baroka.

V renesanci a baroku se už ustálila dnešní podoba knih, poněkud odlišná ale byla idea knihoven. Ty sice byly místem studia, ale samotná existence knih se často podřizovala výzdobě sálu knihovny, někdy se knihy dokonce ořezávaly a opatřovaly jinými deskami, jen aby se hodily do řady knih jiných a byly tak pěkné na pohled tehdejších lidí.

Tato tendence opadla v romantismu, který zbožňoval vše starobylé a rozhodně tak postrádal myšlenky na předělávání starších svazků. Důraz na obsah pak přišel v období klasicismu, kdy vznikly osvícenství a racionalismus.

Výrazně se knihovny začaly měnit až ve dvacátém století, kdy se již konečně otevřely úplně každému, ale kdy také přibyla další, nepapírová, média, jako filmové pásky, mikrofiše a konečně i digitální nosiče nejrůznějších formátů a velikostí, které jsou neustále zdokonalovány a vyvíjeny dále, což ovšem vede k mnohým problémům s jejich uchováváním, neboť existuje riziko, že za pár let již nebude možné existující médium nijak reprodukovat.

Dělení knihoven

Dnešní knihovny se dají rozdělit na dva základní druhy – vědeckou a osvětovou.

Osvětová knihovna je otevřená čtenářům, může být zřizována městem, obcí či nějakým podnikem a zpravidla se zaměřuje jen na výběr z živého fondu, tedy současných médií, který zaujme nejširší okruh čtenářů. V těchto knihovnách převažuje výchovná složka knihovnické činnosti, tedy předkládání duševní potravy a podporování kladného přístupu k literatuře.

Vědecká knihovna má oproti tomu dominantní složku vzdělávací, jejím cílem je uspokojit zájem uživatelů zapojených do studia a výzkumu na poli technických i humanitních věd. Vědeckými knihovnami jsou státní všeobecně vědecké knihovny, národní knihovny, technické knihovny, knihovny akademií, univerzit a výzkumných ústavů. Jsou obvykle členěny na archivní fond uložený v depozitáři (buď vzácnější svazky, které se tímto chrání, nebo svazky, které jsou méně často vyhledávány a používány) a živý aktivní fond, který je často a opakovaně využíván.

Umístění knihoven

Knihovny jsou součástí takzvané občanské vybavenosti, slouží tedy občanům. To znamená, že jednak smí být stavěny jen na místě k tomu vymezeném v územním plánu, a jednak že musí být umístěny v centru nějakého svého spádového území. Je nesmyslné stavět knihovnu tam, kde už nějaká podobně vybavená je, nebo naopak tam, kde nejsou a nebudou čtenáři.

Knihovny často bývají začleněny do větších komplexů polyfunkčních kulturních center či přičleněné k jiné instituci, například k podniku či škole. Měly by být dobře dostupné pro jednotlivce i větší skupiny lidí, což na sebe kromě poloze na městské hromadné dopravě nese také nutnost zvládnutého dimenzování parkování, komunikací a rozptylových ploch.

Umístění knihoven se řídí zákone č.183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu.

Provozní řešení

Provoz knihoven má tři okruhy:

Primární okruh tvoří vstup pro veřejnost a knihovní prostory, kam má přístup, tedy prezenční fondy, výdej knih, knihovní služby jako kopírování a přístup k internetu, čítárna a případně i nějaké společenské prostory. Primární okruh musí být navržen s ohledem na vyhlášku č.369/2001 Sb., která stanovuje obecné technické požadavky, kterými se stavba stává bezbariérovou a umožňuje tak užívání osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

Sekundární okruh je provoz zaměstnanců, tvoří jej služební a manipulační vstup, administrativa, šatny, sklady, dílny a depozitáře, tedy archivní fondy.

Terciální okruh nutně nemusí knihovna míst, jde o provoz doplňkový a tvoří jej aktivity nad rámec vlastní činnosti knihovny, jde tedy zejména o přidružené restaurace, čajovny, kavárny, obchody a prodejny literatury, ať už běžné beletrie nebo literatury odborné.

Bezpečnost

Čert

V knihovnách hrozí i jiná nebezpečí než čerti v kradených knihách (tenhle je v tzv. Dáblově bibli, kterou prý napsal ďábel během jediné noci a kterou pak ukradli Švédi a teď se s ní chlubí.

Vzhledem k množství hořlavého materiálu a neřízeného pohybu osob musí návrh knihovny počítat s mnohými bezpečnostními opatřeními. Samozřejmostí je bezpečné provedení komunikací, jako jsou výtahy, schodiště a zábradlí, nutné je ale dbát také na požární ochranu (vyčlenit v knihovně požární úseky, stanovit únikové cesty a nainstalovat hasicí systémy) a na bezpečnost statickou, zatížení knihovních prostorů začíná na 5 kN/m2 u veřejné knihovny a končí až na 15 kN/m2 u kompaktních skladů. Vzhledem k manipulaci návštěvníků s majetkem knihovny, který může být mnohdy vzácný a drahocenný, jsou nutná také opatření k zamezení kriminalitě (jako kamerové systémy, bezpečnostní rámy, čipy a ochranka).